Je to takový divný užvaněný čas závěru roku, kdy se pronášejí nejrůznější řeči, vznášejí předsevzetí, vzkazují vzkazy, slibují sliby a radují blázni. A do toho všeho politici, jako by ausgerechnet na ně měl v tomhle období někdo náladu. Buď i oni sami už mají v rámci předsilvestrovského tréninku něco vypito, nebo se spoléhají, že naopak vypito mají druzí, a že jim tedy lze kdejaké rozumy napovídat. A nachytaní čtenáři i posluchači se většinou střídavě baví nebo vztekají.

Tak jako se mohli obojí třeba při rozhovoru s Petrem Fialou, lídrem nikoli hudební skupiny Mňága a Žďorp, leč politické skupiny ODS. Autor Radek Bartoníček ho na aktuálně.cz tak pěkně tlačil ke zdi, že se nejhezčí i nejsamolibější z našich politologů nestačil pořádně nadechnout natož pomodlit, jelikož si s některými otázkami poněkud nevěděl rady. Zrodily se tak většinou odpovědi, jejichž obsahovou hodnotu by jeden můj zvěčněný redakční kolega doprovodil suchým ironickým konstatováním „Takhle by to neřekl ani němej.“

(Vysvětlivky: novinářovy otázky jsou poněkud parafrázované, odpovědi tázaného co nejpřesnější, a z nich vyplývající komentář nabíledni.)

Na demonstraci Milionu chvilek jste na rozdíl od předsedů jiných stran chyběl, čemuž se lidé divili. Nebyla chyba poslat tam za sebe Miroslavu Němcovou? „Bylo to naprosto správné rozhodnutí. Jsem hrdý, že tam šla Mirka Němcová, stejně jako jsem hrdý na to, jaký měla ohlas, výborně tam vystoupila.“ (Zmíněná politička totiž vždy podává nejlepší slovesné výkony v místech, kam dopadá lákavá záře Pražského hradu.)

Není mi úplně jasné, jestli u vás převážilo to, že jste neměl zrovna čas,nebo spíše rozhodlo, že je paní Němcová mezi příznivci Milionu chvilek populární. „Já jsem vystupoval na několika demonstracích v minulých měsících, pokaždé panovala velmi souznící atmosféra mezi mnou a lidmi. V Praze výborně vystoupila Mirka Němcová a získala velkou pozornost a ohlas od lidí, kteří tam byli.“ (A teď ještě někde splašit pozornost, souznění a ohlas od lidí, kteří tam nebyli, jelikož od jisté doby na občanské demokraty zásadně nechodí.)

Byl jsem na místě a cítil jsem pozitivní reakce na její vystoupení. Nezvažujete, že by ji ODS nominovala do příštích prezidentských voleb? „Pokud jde o spekulace, tak ještě máme na hledání kandidáta hodně času. Nemyslím, že je to na pořadu dne.“ (To byste se divil, šéfe. Tedy jak u koho a jak už dlouho a jak netrpělivě.)

A co by mohlo být na pořadu dne? „Já nevěřím velkým proklamacím a heslům.“ (Co však ono nezapomenutelné ´Dokázali jsme, že to dokážeme´? Komentátor Jindřich Šídlo to svého času označil za ´možná nejarogantnější heslo v historii tuzemských volebních kampaní´.)

Jak toho chcete konkrétně dosáhnout, aby nepropadaly hlasy pravicových voličů? „K takovému cíli může vést několik cest, které budeme hledat.“ (To je ovšem program jako noha! Cíl je známý, k němuž může, ovšem ale také nemusí vést několik cest, jejichž směr je zatím neznámý, jelikož se teprve budou hledat. Ty mohou býti rozličné, jenom vůli mějme všichni rovnou, doufá Petr Fiala. Jenže to už tady jednou bylo, před dvěma stoletími to nastínil obrozenec Ján Kollár; taky velký intelektuál, byť zcela bez titulů.)

Řekněte nějakou takovou cestu. „Může to být také sjednocení za jedním politickým subjektem.“ (Může, ale nemusí. Nejspíš sotva.)

Předpokládám, že sjednocení za ODS. „Variant je víc a já chci být lídr této změny. A jsem otevřený spolupráci, pokud je výhodná. Myslím, že nejpozději o Vánocích 2020 řekne, jak to bude.“ (Kdo by nechtěl být v české kotlině lídrem, to už jsou takové infekční záchvaty samožerství. Lídrem, který je sice otevřený spolupráci, ovšem pouze pokud je pro něj výhodná, jakápak domluvená koaliční. Počkejme další rok, zatím jsme toho tolik nezanedbali, snad nás do příštích vánoc něco napadne. A kdo má vůbec říct, jak to bude?)

Předvolební průzkumy ukazují poměrně propastný rozdíl mezi hnutím ANO a vaší stranou. „A to je úkol ODS i můj, vrátit lidem naději. Říci jim: pozor, nepodléhejte defétismu a náladě, že je tady jeden génius Andrej Babiš a všichni ostatní jsou neschopní. Není to pravda. Babiš je porazitelný, je přečíslitelný, a my to dokážeme v příštích volbách.“ (Skutečně: premiér není génius, i když se snaží, tak jako ostatní nejsou neschopní, i když se taky snaží - tedy nebýt. Jenže co s tím, když mezi Babišem a těmi zhrzenými nedočkavými zeje taková výkonnostní mezera? A co se týká toho přečíslení: Brňáku Fialo, zajděte se přeptat na Kometu, jak se hraje. Nejsnáze tak, řeknou vám, když máte početní převahu, leč toto nehrozí, jelikož vy zatím nemáte přesilovku s kým hrát. A zřejmě by ani nepomohlo, kdyby nakrásně nějaký soudce Babiše vyloučil ze hry až do konce střetnutí.)

Nu, co k tomu dodat: rozhovor s odpověďmi doslova vycpanými plevelnými frázemi, zcela zbytečný a přitom současně humorný při srovnání Fialova komentování novoročního proslovu premiéra. S takovými předsevzetími a plány tedy vyráží jedna ambiciózní strana jednoho ambiciózního předsedy do nového roku. S vidinou blížících se voleb se tak přímo nabízí výstražná připomínka těch minulých, jak zlidověla v jednom popěvku z Brněnska. Pravicově orientovaný mladík v něm vyčítá milé, jak naložila se svým ústavou zaručeným právem: „Červený modrý Fiala, Fiala, proč´s jeho lístky trhala, trhala? Volební lístky trhala?“