Dříve či později to muselo přijít. Jako u každé krize se hledá viník. Ta koronavirová není výjimkou. Tentokrát je však vše okořeněno tím, že situaci řeší vláda vedená premiérem, kterého část veřejnosti zrovna dvakrát nemusí.
Což samozřejmě snižuje schopnost těchto lidí dívat se na věci s patřičným odstupem. Ale i bez toho by se nepochybně našla celá řada kritiků dávajících to vládě patřičně sežrat. Pravda, zdaleka ne všechno je dokonalé a vláda by jistě celou řadu věcí udělala jinak, kdyby v době, kdy o nich rozhodovala, měla informace, jaké má dnes. Ale současná situace je pro všechny úplně nová. Jak pro nás občany, tak i pro zdravotníky, epidemiology, záchranáře a samozřejmě i politiky. A všichni se učíme za pochodu. Což se pochopitelně neobejde bez chyb a přešlapů.
Vláda činí rozhodnutí s cílem situaci zvládnout a pokud možno se vyhnout italskému scénáři. Ale jde o opatření omezující, a tedy i nepopulární. A tak se objevuje celá řada „expertů“, kteří nejlépe ví, co se mělo udělat a neudělalo, nebo co se naopak udělalo a dělat se nemělo. Jsme zkrátka národ plný „odborníků“. Bylo to ostatně vidět třeba při povodních, kdy bylo Česko najednou plné „hydrologů“. Což se opakovalo i při předloňském katastrofálním suchu. A kdyby nás nedej bože postihlo zemětřesení, tak by se nepochybně ukázalo, že jsme národ rodilých „seismologů“ a „odborníků“ na statiku budov. Takže by nás vlastně nemělo to množství „epidemiologů“ mezi Čechy nijak zvlášť překvapovat. Ještě že je máme. Kdo jiný by nám ostatně dokázal vysvětlit třeba to, kolik roušek a respirátorů měl mít stát ve svých hmotných rezervách správně uloženo.
Je to samozřejmě celé nesmysl. Není zkrátka reálné držet rezervy v takovém objemu, aby bylo možné zvládnout bez problémů jakoukoliv krizovou situaci. Vždycky se totiž může vyskytnout případ, kdy se ukáže, že se něčeho nedostává. Proto se při dimenzování objemu a stanovení struktury hmotných rezerv vychází z pravděpodobnosti předpokládaných krizových událostí. Přičemž se počítá i s tím, že chybějící materiál bude možno poměrně rychle dovézt z nějaké pohromou nezasažené oblasti. Celkem bez problému to funguje v případě lokálních katastrof a jen o trochu hůře v případě katastrof zasahujících rozsáhlá území celých regionů. Tehdy je totiž třeba dovážet materiál ze vzdálenějších končin. Nicméně nikdo nikdy nedokáže vytvořit dostatečně bezpečný plán pro případ, že se jedná o krizi globálního charakteru. Tedy o takovou, jaké čelíme dnes.
Je třeba si zkrátka uvědomit, že se nelze zabezpečit proti všem nepříznivým dopadům, které nás mohou v souvislosti s různými katastrofami a nehodami potkat. Je jich totiž tolik, že je nelze ani identifikovat a předvídat. Snad i proto se na ně stát připravuje spíše reaktivně než proaktivně. Vždyť si jen vzpomeňme, jak dlouho trvalo, než jsme začali brát vážně riziko povodní. Když velká voda spláchla půlku Moravy, tak nám to nestačilo. Až když povodně vyřadily z provozu pražské metro, u Lovosic se vytvořilo jezero, že Lipenská přehrada byla proti tomu lesní tůňkou a ve Vltavě bylo tolik vody, že Labe teklo od Mělníka směrem na Poděbrady, tak nám to konečně došlo a pustili se do realizace protipovodňových opatření.
Potřebujeme zkrátka nejdřív pořádně nakopnout, abychom začali brát něco vážně. Proto nepochybuji, že se poučíme i z koronavirové krize. Nejspíš to ovšem nebude znamenat, že stát nakoupí do rezerv milióny roušek a respirátorů, tuny léků a dalšího zdravotnického materiálu a tisíce plicních ventilací. Ale bude mít připravený plán, jak to všechno rychle zajistit. A zároveň bude také lépe vyhodnocovat signály napovídající, že se nějaká epidemie blíží a mohl se tak na ni s dostatečným předstihem připravit.
Viníkem současných problémů však není ani vláda Andreje Babiše a ani vlády předchozí. Jsou zkrátka situace, které viníka nemají. Způsobuje je totiž nepředvídatelná „vyšší moc“. Někteří si nicméně myslí, že vláda takovou situaci předvídat mohla a měla. Otázkou ovšem je, nakolik jsou tyto jejich závěry ovlivněny tím, že v jejím čele stojí Andrej Babiš. Myslím, že zásadně. Nezaznamenala jsem od nich totiž obdobně razantní kritiku bruselské vrchnosti, jejíž podcenění situace bylo tak markantní, že si dokonce sama posypala hlavu popelem (zde).
Zatím je však kritika vlády spíše vlažná. Byť se najdou tací, kteří podezírají Andreje Babiše z toho, že v souvislosti se zavedením nouzového stavu zavádí diktaturu (zde). Pravda, nouzový stav šlo možná vyhlásit s větší empatií, ale rozhodně nelze premiéra obviňovat z nezákonného jednání (viz ústavní zákon 110/1998 Sb.). Pokud taková kritika přichází od právního laika, lze ji přičíst jeho nedostatečnému právnímu vědomí ovlivněnému nejspíš silnými antipatiemi vůči osobě premiéra. Ovšem když si nedokáže zachovat patřičný odstup právník, tak je to na pováženou a předzvěstí toho, co nás čeká, až současná krize pomine. To totiž přestane být kritika vlažnou a na světlo boží se začne vytahovat všechno možné. Od chybějících roušek až po pokus o státní převrat...
Přeji pevné zdraví všem!
Převzato z blogu se souhlasem autorky