Slýchávám často v diskusích ohledně kandidátů na naši příští hlavu státu. Horká současnost ukazuje, že je to tak trochu jinak.

Ať to na Ukrajině dopadne jakkoliv (a věřím, že nakonec pro místní dobře), stal se již nyní za svého života prezident Volodymyr Zelenskyj ikonou nejenom ukrajinských dějin. Povoláním herec, komik, který byl slovy mnoha obyvatel zvolen i proto, že jeho kandidát Petro Porošenko byl prostě nevolitelný, ukazuje celému světu, jak se má chovat hlava suverénní země.

I přesto, že za ním Putin posílá zabijáky, i přesto, že čečenský satrapa Kadyrov vyslal své „muže“ k jeho likvidaci, prezident zůstal v Kyjevě, dennodenně burcuje svůj lid k obraně vlasti a celému světu nastavuje pověstné zrcadlo, aby spatřil nenakašírovanou realitu své země, která je násilněna bezohlednými barbary. Svými projevy k celému světu vzbuzuje neskutečné sympatie a odhodlání s agresorem cosi udělat. K tomu, aby byl tím, čím je, nepotřeboval stranická školení, umění diplomatického jednání a slovní ekvilibristiky. Řečeno ještě jinak, je to chlap a navíc chlap na svém místě. Nezdrhnul za hranice s rodinou (což by z lidského hlediska bylo pochopitelné), ale dává jasně najevo, jaké jsou jeho priority, a potvrzuje, že volba Ukrajinců před třemi lety byla správná.

Na opačném pólu stojí dnes prezident České republiky s bohatými politickými zkušenostmi, stejně jako jeho předchůdce. Oba dva prošli politickými půtkami, nabyli jistě zkušeností plnou nůši. A přesto oba dva zcela shodně naletěli Putinovi jako hloupí školáci. Pan Václav Klaus ještě v okamžiku vstupu ruských vojsk na výsostné území jiného státu tento krok bagatelizoval s tím, že to vlastně žádná invaze není. Pan Miloš Zeman sice nazval svého drahého přítele Vladimíra šílencem a jednou větou přiznal, že se mýlil. Už bohužel nedodal, že sloužil Putinovi jako dokonalý model užitečného idiota a že se za to stydí, a proto odstupuje z funkce hlavy státu. Zdá se, že bohaté politické zkušenosti jsou ve zlomových okamžicích dějin u některých … no víte na co.

A zdá se, že svět konečně zvedl svůj líný zadek a dělá to, co měl dělat už dávno. Dát jasně najevo, jak se chovat k agresorům, kteří jej ohrožují, kteří si myslí, že jejich „pravda“ je cosi více, než jiná. Od druhé světové války svět nezažil takové vzedmutí solidarity nejen té slovní, ale i materiální, což je – bohužel – při válce velmi potřebné. Zdá se pravděpodobné, že miliony lidí bez politické zkušenosti jsou mnohem užitečnější než ti, které vidíme na obrazovkách před mikrofony, kde se snaží vykecávat ze svých dřívějších prohlášení.

Tak, vážení občané České republiky, vzpomeňme na dnešní události, až nám bude kdosi za pár měsíců sdělovat, že tento kandidát je na nic, protože mu chybí…..politické zkušenosti.