Pravděpodobný předseda vlády hledá jako pověstná Maruška své zimní jahody lidi, kteří by s ním zasedli v kabinetu, který nejspíše nezíská důvěru sněmovny.

Na veřejnost již prosákly informace, že rektor Masarykovy university Mikuláš Bek nechce být ministrem školství, stejně jako generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková. Rektor JAMU Ivo Medek odmítl post ministra kultury. Šéf Asociace malých a středních podniků a živnostníků Karel Havlíček odmítl dělat ministra průmyslu a obchodu. Post ministra obrany odmítl převzít generál Jiří Šedivý. Podobných jedinců je nejspíše více, jmenoval jsem jen ty, kteří se objevili v médiích.

Na druhé straně jsme svědky pověstné hry škatule, škatule hejbejte se, kdy paní Karla Šlechtová, doposud ministryně pro místní rozvoj, bude nejspíše šéfovat naší čacké armádě, zatímco její předchůdce Martin Stropnický vezme to zahraničí po panu Zaorálkovi. Aspoň že ministrem dopravy zůstane pan Ťok, po jehož dálnicích se tak báječně jezdí a kurs na dojetí v čase z Ostravy do Prahy je hodně vysoký. Tak nějak mi to připomíná doby ne tak dávno minulé, kdy virtuální soudruh Josef Novák, jehož jedinou kvalifikací byla pověstná rudá knížka s patřičně vylepenými známkami za příspěvky, vedl jadernou energetiku a když se neosvědčil, tak jej strana poslala do... ne, nikoli tam, jak si možná myslíte, ale třeba na vnitro.

Odmítání oněch postů skutečnými odborníky je na pováženou. Většinou své negativní postoje zdůvodňují současným vytížením ve své funkci, pracovními závazky či střetem zájmů (to poslední je zvláště zábavné, zvážíme-li osobu příštího premiéra). Myslím si, že pravé důvody budou jinde. Oni oslovení skuteční odborníci dobře vědí, co by je čekalo ve vládě, kde bude ředitelem firmy s názvem Česká republika jedinec, který off label označuje své nejbližší spolupracovníky za pitomce a debily. Více než jakýsi virtuální pocit jisté pozice je jim cennější jejich vlastní důstojnost a sebedůvěra.

Vědí, že být podřízen člověku, nad jehož bezúhonností visí Damoklův meč, člověku, který se chová hezky jen k tomu, kdo mu nepřekáží v jeho „podnikání“, ale na druhé straně bez milosti zlikviduje jakoukoli - i minimální - konkurenci, je krajně nebezpečné. Sociální sítě poskytují již celkem slušnou plejádu důkazů právě napsaného.

Takže budeme mít nejspíše vládu poslušných kývačů, kteří budou bez odporu plnit rozkazy nejvyššího velitele státu. Vlastní názory budou irelevantní, stejně jako vlastní důstojnost.

Vítejte ve zlých časech.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora