19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Hamáček vítězí, ČSSD prohrává

14.4.2021

Tvrdá realita volebního sjezdu

Nemá smysl dělat totéž se stejnými lidmi a čekat jiný výsledek. Jenže vysvětlete to sociálním demokratům.

Sociální demokraté si na víkendovém sjezdu znovu zvolili za předsedu Jana Hamáčka. Navzdory tomu, že na sebe za poslední roky nedokázal upozornit ničím výraznějším než červeným svetrem.

Hamáček za sebou vleče šňůru porážek. Za jeho vedení vyklízeli sociální demokraté jednu barikádu za druhou. V komunálních volbách v roce 2018 ztratili polovinu míst v zastupitelstvech. Rok nato propadli ve volbách do Evropského parlamentu, kde teď nemají jediného zástupce. Vloni v krajských volbách přišli o třetinu mandátů a vypadli z pěti krajských zastupitelstev.

A ve volbách v roce 2018 a 2020 se počet senátorů zastupujících oranžové scvrkl z dvaceti na tři.

Tři procenta. Kdo dá víc?

Politik s takovou bilancí by nejspíš měl odejít někam mezi řadové poslance, anebo by ho tam měla uklidit strana. Hamáček to však nezabalil a sociální demokraté ho nejen potvrdili v čele strany, ale jako bonus mu z vedení odstranili kverulanty a dodali tam jeho lidi. Co víc si předseda mohl přát?

Teď zbývá maličkost – vyhodit z ministerstva zahraničí Hamáčkova protikandidáta Tomáše Petříčka, který vypadl z vedení strany a jehož hlavu žádal Miloš Zeman, vrchní personalista vlády. Také o tom je rozhodnuto. V příštích hodinách ho vystřídá osvědčená kádrová rezerva Lubomír Zaorálek, jehož na kultuře pravděpodobně nahradí starosta Náchoda Jan Birke. (V pondělí k těmto změnám ve vládě skutečně došlo – pozn.red. NP)

Čistku ve straně s pomocí svých soudruhů Hamáček zvládl. Jenže co dál? Ve svém projevu nedal vizi, jak chce stranu zachránit ve Sněmovně. Své stoupence v něm chlácholil frází: „Vždyť mě znáte, jsem tu pro vás, já nás do té Sněmovny na podzim dovedu.“

Copak se dá takové ujištění brát vážně?

Březnový model Kantaru přičítá ČSSD pouhá tři procenta hlasů. A z jiných sond nevychází strana o mnoho lépe. Jen nenapravitelný oranžový optimista může kalkulovat s tím, že do sněmovních voleb se k sociálním demokratům od Babišova hnutí vrátí důchodci, od Pirátů mladí liberálové hledající sociální spravedlnost a od Okamurovy strany radikálové středního věku.

Proč by to dělali? Tuto otázku si položil na sjezdu jeden z posledních mohykánů sociální demokracie v Senátu Petr Vích. Jeho odpověď přesně popisuje situaci ČSSD: „Kdo má rád Babiše, volí ANO, a kdo ho rád nemá, nemá důvod volit nás, protože ho držíme u moci.“

Vedli s Babišem spory, nesouhlasili…

Pravda, Hamáčkovi protikandidáti, liberál Tomáš Petříček a hlasatelka rovných příležitostí Kateřina Valachová, nejsou persony, které by dokázaly strhnout. Jejich volbou by navíc strana přiznala chyby, kterých se dopustila. A takové doznání půl roku před volbami by v očích voličů mohla být přitěžující okolnost.

Může však být nějaká změna pro sociální demokracii horší, než setrvalý stav s Hamáčkem? Šedivý konsenzuální politik sotva vyvolá u voličů nějakou pozornost.

Babiš si za Hamáčka udělal ze sociální demokracie rohožku, o kterou si pravidelně čistí podrážky bot. Proti její vůli a s pomocí jejího rivala ODS prosadil svou verzi daňového balíčku. A když Hamáček pohrozil odchodem z vlády, lakonicky vzkázal – tak si jděte! Předseda ČSSD nato zařadil zpátečku, řekl, že to tak nemyslel a bylo ticho po pěšině.

Své postavení ve vládě by oranžoví mohli vyjádřit parafrází hlášky z filmu Jára Cimrman ležící, spící: Můžeme vést s Babišem spory, můžeme s ním nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Kam s tím Titanikem, kapitáne?

Sociální demokracie ze sjezdu vyslala poselství, které zabalila do sloganu Víme, co dělat po covidu. Leccos z něj lze brát vážně. Pochybovat se třeba nedá o slibu „musíme posílit příjmy státního rozpočtu, ne škrtat“ (například tady). A věřit se dá i tomu, že ČSSD svými návrhy na utrácení trumfne nejen Babiše, ale veškerou konkurenci.

Bude ale sociálním demokratům ještě někdo naslouchat?

Když vynecháme jako nereálné oranžové tsunami, před ČSSD se teď rýsují dva scénáře: Buď se strana udrží nad hladinou, to znamená, že přeleze přes pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do sněmovny a získá hrstku poslanců. Anebo zůstane pod čarou ponoru, kde ji vidí nejnovější sonda Kantaru bez jediného poslance.

Sázel bych na variantu druhou, jakkoli nevylučuji tu první. Mám za to, že situaci, ke které strana směřuje, vystihl v reakci na twitterovém účtu bývalý předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, když napsal: „Znovuzvolenému předsedovi Janu Hamáčkovi gratuluji, straně kondoluji.“

Ačkoli – jedna z reakcí na twitteru gratulaci/kondolenci relativizuje. Klade trefnou otázku: „Dá se blahopřát tomu, koho jmenovali kapitánem Titaniku?“

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce