POLITIKA: Haiti a záchrana kočky
Být záchranářem, urazím se a podám žalobu za urážku na cti. Čeští záchranáři si nijak nezadají s jinými, jsou jistě stejně zkušení, stejně vybavení, stejně odhodlaní, jen jich je z pochopitelných důvodů méně než francouzských, amerických nebo čínských. No a co?
Zavaleným lidem je jedno, kdo je vytáhne, každá ruka je dobrá, každou hodinou jejich šance na přežití klesají.
Nu což, rychle zaslané peníze mohou být prospěšnější než logisticky zpackaná záchranná mise. Kolik že to středoevropský tygr poslal bídné zemi, vědom si, že kdo rychle dává, dvakrát dává? Pět milionů korun! Pět mega, to je asi tolik, kolik uvízne ročně za nehty kdejakému komunálnímu politikovi. Jen středočeský kraj navracením regulačních zdravotnických poplatků vyhodil za poslední rok osmdesát milionů korun. Pro srovnání, USA v první fázi vyčlenily na pomoc Haiti sto milionů dolarů. Ano, těch pět v českých na stole je prý jen závdavek, který mohlo ministerstvo zahraničí dát rovnou, vláda snad později schválí víc.
Zajímavé je vysvětlení, proč je Haiti tak ubohou zemí. Prý je to proto, že se jako první, ještě v napoleonské době, zbavila francouzského koloniálního jha, takže tu kolonizátoři, na rozdíl od ostatních porobených zemí, nestihli vybudovat infrastrukturu a místní tento deficit ani po dvou staletích nedohnali. Pro Haiťany by asi bylo nejlepší, kdyby se po vzoru Portorika stala jejich vlast v pořadí nevím kterým státem USA, ale národní hrdost jim velí raději strádat. Možná o ně Američané ani nemají zájem.
Ale zpět k zemětřesení, na zorganizování záchranářské mise v Karibiku si tedy úředníci ministerstva zahraničí, či kdo to má na starost, netroufnou. Shodou okolností jsem byl včera svědkem jiné záchranné akce, takové lokální, téměř domácí, svěrákovsko-čapkovsky milé. Na vzrostlý strom v areálu nemocnice vylezla před polednem kočka. Bůh ví, proč se ocitla až na nejzazším konci velké vodorovné větve na úrovni druhého patra, ve výšce asi pěti metrů nad zemí, respektive nad třiceti centimetry měkkého sněhu. No a co, řekl by si kdejaký necita, tak ať zase zaleze zpátky nebo skočí, je to její problém. Naštěstí ne všichni lidé jsou takoví a kterýsi pravidelný divák pořadu Chcete mě z řad zaměstnanců špitálu usoudil, zvláště když do svého altruismu investoval pouze telefonát z erárního telefonu, že zavolá hasiče.
Šel jsem před obědem po schodech nemocniční budovy a u velkého okna v mezipatře jsem narazil na shluk čumilů, a tak jsem se dozvěděl, co se přihodilo. Nedalo mi to a k zevlounům, z větší části nudícím se pacientům, jsem se přidal, a to právě včas. Akce totiž vrcholila. Hasičské auto stálo asi deset metrů od stromu, kvůli zídce se blíž nedostalo. Bohužel, větev byla na druhé straně stromu a jeho kmen bránil hydraulickému ramenu v tom, aby plošinu s hasičem dostalo až kočce. Hasiči se ale nedali odradit a roztáhli pod kočkou plachtu, takovou tu, do které skáčou lidé z hořících domů, zatímco muž z plošiny přelezl na strom a začal větev s kočkou podřezávat.
„Vyserte se na to, až bude chtít, skočí sama!“ řval na ně z okna jeden z pacientů a přišlo mi, že to zní logicky. Kočka byla v šoku z tolika lidí a to byl asi hlavní důvod, proč se jí nechtělo dolů. Mezitím byla větev již téměř oddělena od kmenu a to bylo příliš i na micku. Ladně se odrazila a dlouhým obloukem přeskočila hlavy chlapů s plachtou, otřepala sníh a pádila pryč.
Hasiči sbalili svůj vercajk a odjeli a já jsem se sám sebe tázal, která hlava je sem asi vyslala. Pochopitelně je mi jasné, že místní hasičský sbor nejsou titíž lidé, kteří by mohli být nasazeni s nápisem rescue team na rukávě na Haiti, ale otázkou je, kdo je odpovědný za naprosto zbytečný výjezd v době sněhové kalamity a kdo je odpovědný za nevyslání záchranného týmu do země zničené zemětřesením s odůvodněním, že by se jiným týmům pletl pod nohy. V obou případech jsou nakonec za blbce odvážní profesionálové, v prvním proto, že šaškují pod stromem a v druhém proto, že zůstali sedět doma na zadku s ponižujícím vysvětlením.
