Je sedmdesát miliard korun přiměřená suma, nebo je příliš vysoká? Podle premiéra nebo ministra financí je správná první varianta. Opozice tvrdí pravý opak.
Jde svým způsobem pouze o řečnické cvičení, které je zaměřeno na plánovaný deficit státního rozpočtu na příští rok. Za hospodaření státu totiž plně zodpovídá vláda. Ta ve sněmovně disponuje dostatečnou většinou, proto si v závěrečném třetím čtení v prosinci bez problémů v dolní parlamentní komoře prosadí svoji verzi rozpočtu.
Zároveň to neznamená, že by stát nutně musel v příštím roce přesáhnout plánovanými výdaji očekávané příjmy právě o zmiňovaných sedmdesát miliard korun. Jak to dopadne, o tom rozhodne až státní závěrečný účet. Ten je ve sněmovně projednáván bez většího zájmu veřejnosti většinou koncem dubna následujícího roku.
V něm jsou obsažena přesná data týkající se skutečných příjmů a výdajů státního rozpočtu za rok minulý, a tudíž je i přesně vyčíslen reálný schodek.
Ten byl v uplynulých letech nakonec nižší než původně plánovaný. Postarala se o to lepší výkonnost ekonomiky. Ta se odrazila ve vyšších příjmech a napomohla snížení naplánovaného deficitu. Ten opakovaně nepřekračuje hranici tří procent hrubého domácího produktu. Mimo jiné to znamená, že by Česká republika neměla mít problém se splněním tzv. maastrichtských kritérií, která podmiňují zavedení eura. Ještě před několika lety to byl jeden z hlavních námětů diskuse kolem státního rozpočtu.
Po problémech Řecka, které vyvolaly krizi uvnitř eurozóny, ho nahradila polemika o tom, zda je správné v dobách ekonomického růstu hospodařit s deficitem ve výši desítek miliard korun. Podle názoru ekonomů a některých opozičních politiků by tomu tak být nemělo.
Vzhledem k plnění nejrůznějších předvolebních slibů a malé ochotě kabinetu omezovat provozní výdaje považuje vláda sedmdesátimiliardový deficit za přiměřený. Hájí ho tím, že potřebuje zachovat hospodářský růst a podporovat zaměstnanost. Ostatně premiér Bohuslav Sobotka má s takovýmto přístupem zkušenost. Jako ministr financí byl podepsán pod návrhem státního rozpočtu, který v době mimořádné výkonnosti tuzemského hospodářství vykazoval výrazný schodek.
Jak se později ukázalo, peníze na dluh nebyly využity tak, aby zajistily dlouhodobý ekonomický růst. Naopak v době, kdy na Českou republiku dolehly problémy spjaté se světovou finanční a ekonomickou krizí, přispělo špatné hospodaření k razantnějším škrtům v rozpočtových výdajích.
Bohuslav Sobotka měl „štěstí“, že tyto problémy tehdy nemusel řešit. Naopak z opozičních lavic na nich mohl získávat body u voličů.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus