Neviditelný pes

POLITIKA: Hádejte, kdo za to může!

22.10.2010

„ODS samozřejmě doplatila na nešťastné Topolánkovo předsednictví a na prorůstání lobbistických struktur do této politické strany.“ Tak zhodnotil president Václav Klaus další porážku ODS, tentokrát v komunálních volbách.

Prorůstání ODS a „lobbistických struktur“ ale nezačalo za Topolánkova předsednictví. Začalo nejpozději během období, která známe jako období „tolerančního patentu“ a „oposiční smlouvy“. Není divu, prostředí „dohod“ a kompromisů“, které si naši mediální politologové tak pochvalují, nevede k ničemu jinému než otevření politiky těmto nešvarům. Vzniklo i v jiných stranách, není u nás strany, která by mohla tvrdit, že zůstala „čistá“. Nechci se, kromě tohoto prohlášení, které považuji za prostý a zjevný fakt, pouštět do analýzy situace v jiných politických stranách. Faktem je, že klientelismus a „prorůstání lobbistických struktur“ a jeho dopad na důvěryhodnost ODS byl a nadále zůstává jejím největším problémem.

Tomu, že Mirek Topolánek byl odvolán pro svou „prostořekost“ (termín Přemysla Sobotky), mohou věřit jen ti nejnaivnější z naivních. Odvolán byl proto, že začal veřejně hovořit o problému „kmotrů“, o sepětí pochybného „byznysu“ a ODS. Jeho „prostořekost“ rozhodně nevadila řadovým členům strany, jejím voličům a potencionálním voličům tak, jako jim vadila a vadí neschopnost a nevůle vedení ODS se s dlouhodobým problémem ODS vyrovnat. Voliči to dali jasně najevo, odstranění leadra vedlo ke skokovému propadu preferencí a propadu v květnových volbách. Potvrdil to další propad ODS v komunálních volbách. K tomu došlo proto, že místo aby se vedení ODS postavilo k problému čelem a začalo jej řešit, zakázalo o něm mluvit. ODS se ze ztráty svého postavení největší pravicové strany a ztráty více než milionu voličů (od roku 2006) nikdy nepoučila a stále chce problém „ustát“. Vedení ODS se tváří spokojeně, podle slov Petra Nečase „strany vládní koalice získaly v součtu více hlasů než opozice“. Ano, probíhají změny. Změny takového druhu, jakým byla „pražská rošáda“ – primátor Bém se přesunul do sněmovny, kterou naopak opustil Jan Bürgermeister, který se vítězně vrátil do pražského zastupitelstva. Praha rovněž dostala nového předsedu, který si pochvaluje, jak je Praha „jiná“, a pár týdnů před komunálními volbami i nového leadra kandidátky, který nikdy před tím ani nebyl členem ODS. A to je vše. Staří magistrátní borci zůstali v nedotčené sestavě, na volebních bilboardech se usmívaly staré známé tváře, spolu s ujištěním, jak mají Prahu rádi, k čemuž mnozí pražští občané poznamenávali s pozdviženým obočím „bodejť by ne“, a spolu s novým „primátorem, kterému pan předseda věří“. Ani po volbách nelze pozorovat žádnou vůli k jakékoliv signifikantní změně, kterou si jako podmínku budoucí koalice klade vítěz voleb, TOP 09. A tak, po senátních volbách, bude mít Praha velmi pravděpodobně prvního sociálně demokratického primátora a ODS bude mladším partnerem koalice ODS – ČSSD. Vedoucí stranou pravice, možná už permanentně, se stává TOP 09. Její volební leader bude muset koně krást s primátorem z ČSSD. ODS se, pokud bude trend pokračovat, stane irelevantní malou stranou vhodnou jen pro doplnění koalic – a jak je již dnes vidět, bude se k tomu, díky své slabosti a touze svých krajských funkcionářů po prebendách, hodit komukoliv. A jim se, pro uspokojení jejich „nároků“, rovněž hodí kdokoliv. Má to snad být onen „návrat k ideovým kořenům“?

ODS ztratila důvěryhodnost, po dalším volebním propadu to přiznává i Petr Nečas. Ten má dokonce „plán“, jak ji obnovit, i když to bude, jak říká, „běh na dlouhou trať“. Jak chce důvěryhodně bojovat s „různými osobami z příšeří bez politické odpovědnosti, které se snaží ODS řídit“ - to je oficiální výraz ODS pro „kmotry“, kteří podle všech dosavadních vyjádřeních vedoucích činitelů ODS ani neexistují, jsou jen mediální zkratkou? Jak chce bojovat proti těm, kdo jej do jeho funkce dosadili a kteří mají dostatek síly, jak už jednou prokázali, předsedu strany, který je ohrožuje, odstranit? Jak chce straně navrátit důvěru leader a předseda proreformní vlády, který se dobrovolně – a podle jeho vlastních slov na vlastní návrh - vzdal odpovědnosti za řízení všech pro reformy klíčových resortů?

ODS více než kdy jindy potřebuje silné a sebevědomé vedení. Nedůraznost a strach z odpovědností, směrem ven i směrem dovnitř, ji pomalu a jistě oslabují. Její politická posice v koalici připomíná dobu, kdy americký president Nixon vládl za asistence svého poradce (a v druhém období státního tajemníka) Kissingera. Ve Spojených státech tehdy letěl vtip, který můžeme docela dobře „přeložit“ do češtiny jako „Kdyby se něco stalo Kalouskovi, Nečas bude premiérem.“

Pro voliče se ODS stává stranou, které už nechtějí věřit. Nic na tom nemění ani ostrůvky positivní deviace, místa, která se s minulostí snaží vyrovnat čestně a bez předstírání, že je vše v pořádku, jako je Brno a jihomoravský region, nebo Kuberovy Teplice, kde ODS nákaze klientelismu a korupce nikdy nepodlehla. Petr Nečas je dává za příklad toho, že ODS pracuje skvěle, když vinu za prohry ODS a ztrátu voličů přičítá nedůvěryhodnosti některých regionálních jednotlivců. I nadále však mluví o tom, že se nedočkají podpory z centra. Je to podle něho věcí regionů, těch regionů, jejichž stranickou organizaci ODS ovládají partajní bossové stylem Richarda Daleye, smutně proslulého demokratického starosty Chicaga a jeho politické mašinerie. Vedení ODS členům, kteří volají po změně, vzkazuje, že je to jejich věc. Voličům vzkazuje, že musejí mít trpělivost. V politice ale hodnoty jako trpělivost nemají příliš velkou váhu. Nemají ji soupeři, kteří z marasmu ODS těží a nemají ji, jak je vidět, už ani voliči. Pokolikáté už ODS po prohraných volbách oznamuje, že jí voliči „poslali signál“? Voliči už dlouhou dobu marně čekají, že tentokrát pošle jasný a zřetelný signál ODS jim. Opět se ho nedočkali a jejich trpělivost je u konce. Signály z ODS jsou podobné signálům z vesmíru – spusta pískotu a šumu a žádný čitelný a srozumitelný obsah.

Jeden takový signál poslal i president Klaus. Vinen není, podle něho, nikdo jiný než Topolánek. Nikoliv Bém, Dlouhý, Hrdlička, Venclík, a řada dalších, které je zbytečné jmenovat, protože jsou ve svých regionech - a dnes už celostátně - dostatečně známí všem kromě, jak se zdá, pana presidenta. Nikoliv vedení ODS, které se brání i jen pomyšlení na očistu, které stále předstírá, že problém neexistuje, a které porážku v dalších volbách přičítá „nepopularitě některých jedinců“, aniž pojmenuje příčiny oné „nepopularity“. Viníkem je Topolánek. Ne regionální kmotři z Prahy, z jižních Čech, z Liberce a dalších krajů, kteří Topolánka odstranili a v jejichž „hrabstvích“ ODS prohrává, co může, a díky nimž i jinde ztrácí další a další tisíce voličů. Ne vedení ODS, které slepě odmítá problém nejen řešit, ale dokonce o něm i hovořit.

Na jaře, krátce po volbách, jsem napsal několik článků, v kterých jsem se pokusil analyzovat příčiny marasmu ODS a varovat před tím, jaké následky bude mít pasivita vedení ODS a její nevůle problém identifikovat a řešit. Napsal jsem tehdy, že kritickou dobou pro nové Nečasovo vedení bude období do komunálních voleb. Je smutné, že vedení ODS tuto dobu prospalo, a ještě smutnější je, že se tak stalo zcela vědomě a úmyslně. Výsledkem je další odliv voličů a další ztráta důvěryhodnosti. ODS se ani teď nechce poučit. Vedení se neodváží postavit výkonné radě ovládané kmotry. Neodváží se podpořit tu velkou část členské základny, které klientelismus a korupce vadí. Topolánkův osud je stále v živé paměti a někteří členové „nového“ vedení ODS byli aktivními spoluhráči při jeho odstranění.

ODS je na cestě k řízené sebevraždě. A její vedení je s tímto stavem spokojeno, vždyť pravice má stále dost voličů. ODS se bohužel smiřuje s tím, že to už nejsou její voliči. ODS je už nepotřebuje. Pokud zde bude někdo, kdo „kmotry“ vezme do koalice, budou spokojeni a vedení ODS bude i nadále mít jejich plnou podporu.

Blog.aktualne.cz/Tomas Haas



zpět na článek