Miroslav Grebeníček, dlouholetý vůdce českých a moravských komunistů, se o politice dnešního vedení KSČM vyjádřil, že „nadbíhá sociální demokracii“. Údajně také zpochybnil, zda za této situace bude vystupovat jako lídr na kandidátce KSČM na jižní Moravě. Zdá se, že Grebeníček má celkem dost důvodů k tomu, aby se na svého soudruha Filipa zlobil.

Po nástupu Jiřího Paroubka do čela české vlády a tím, že se Paroubek rovněž pasoval na neoficiálního vůdce sociální demokracie, komunisté začali poměrně razantně ztrácet předvolební preference. Na podzim roku 2005 se komunisté trvale usadili na třetím místě předvolebních preferencí a svou přízeň jim dávala pouze zhruba polovina příznivců ve srovnání s ČSSD. Právě v té době uzrálo v hlavách stratégů KSČM přesvědčení, že by mohli „pomoci“ šéfovi ČSSD a zbavit se zprofanovaného vůdce Grebeníčka. Tím chtěli (podle vlastních slov nového vůdce Filipa) získat novou „lidskou“ tvář. Je v této souvislosti zajímavé, že poslední vůdce československých komunistů, který hovořil o nutnosti mít „lidskou“ tvář, se jmenoval Alexander Dubček.A víme, jak dopadl. Komunisté doufali, že volbou Filipa Paroubkovi usnadní s komunisty uzavřít povolební spojenectví na bázi jakési nové opoziční smlouvy. Paroubek se ovšem drží již delší dobu osvědčené taktiky říkat téměř každý den něco jiného. A tak se po počátečních smířlivých slovech ke komunistům po nástupu do funkce premiéra v poslední době mnohokrát vyjádřil o tom, že s komunisty žádnou povolební koalici neuzavře. Paroubek si však nechává komunisty v záloze proto, aby mu pomohli schválit případnou menšinovou vládu ČSSD.

Grebeníček však uvažuje velmi pragmaticky. Ptá se, co komunistům přinese okatá smířlivost vůči ČSSD. Komunisté pod vedením Grebeníčka totiž působili jasně proti stávajícímu systému. Sbírali proto zejména hlasy těch, kteří jsou se současným systémem hluboce nespokojeni. Buďto proto, že zažili starý dobrý reálný socialismus a měli se v něm dobře, nebo proto, že se ztotožňují s idejemi světové komunistické revoluce jako naši dnešní mladí svazáci z komunistického svazu mládeže. Grebeníček se proto oprávněně obává, že komunistická povolnost vůči Paroubkovi by mohla KSČM vyautovat do pozice sociálně demokratického „béčka“.

Názory současného předsedy KSČM Filipa jsou ostatně poměrně interesantní. Ještě v éře Grebeníčka v jednom z rozhovorů pro MfD uvádí na přímou otázku, kdy že se mu žilo lépe, jednoznačně že před rokem 1989. Jako konfidentovi StB asi ano. Jak uvádí tisk, v jeho poslanecké kanceláři pracuje jeho údajný řídící pracovník z éry StB. V nedávném rozhovoru, tuším pro ČRo1 na otázku, jak se mu líbí Paroubkova politika, odpovídá, že je na jeho vkus příliš „razantní“. Komunista Filip by si však měl řádně prostudovat historii KSČ za první „buržoazní“ republiky. Byl to Gottwald, který odstranil „kolaborantské“ vedení KSČ z konce dvacátých let minulého století pod heslem „Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě“ . Je zřejmé, že Grebeníčkovi připadá dnešní politika KSČM, o níž se zmiňuje jako o nadbíhání ČSSD, oportunistická. Nechce, aby komunisté plnili roli přisluhovače ČSSD a realizovali tak Paroubkovu politiku. Možná, že se obává i o ztrátu komunistické identity. Pro naši společnost by však zánik komunistické strany byl ku prospěchu věci. Jde však ale i o to, aby bolševické metody nebyly přijaty stranou, která má ve svém názvu demokratická. Mám tím na mysli právě dnešní Paroubkovu ČSSD.