aneb Konec pravice a levice

Jsem zvědavý, jak tento vývoj spontánních sil dopadne u nás, i když nějaké dělení politického vlivu mezi dvě pravo-levé strany, jak jsem ho popsal výše, zatím ještě nevidím.

Pravolevé dělení politického spektra již patrně neexistuje a většina voličů se momentálně nachází buď v pravo-levém táboře globalistů, nebo v pravo-levém táboře nacionalistů. Tato nová realita je dobře pozorovatelná třeba ve Francii, kde jsou oba dva tábory docela vyrovnané. Marine Le Pen tímto způsobem argumentuje již nějakou dobu a musím uznat, že i volby do evropského parlamentu jsou jakoby pokračováním jejího souboje s Emanuelem Macronem z období voleb prezidentských, přičemž i dnes jsou ostatní politické strany víceméně marginální. 

Socialisté se blíží do hrobu, ve kterém jsou komunisté již několik desetiletí, zelení jsou naštěstí takřka neviditelní, republikánská pravice se od finančních afér křiváka Fillona doposud nevzpamatovala a ultralevicový Chávezista Mélenchon nevypadá na to, že by se mohl přehoupnout přes deset procent. Vůbec není vyloučené, že tentokrát Le Pen Macrona porazí a nacionalisté ve Francii alespoň v těchto volbách zvítězí nad globalisty.

Jsem zvědavý, jak tento vývoj spontánních sil dopadne u nás, i když nějaké dělení politického vlivu mezi dvě pravo-levé strany, jak jsem ho popsal výše, zatím ještě nevidím. V ČR navíc skutečně pravicová strana vlastně nikdy neexistovala a pominu-li politický plankton typu Svobodných, vše se vždy odvíjelo v pravo-levém středu. Doleva, nebo s Klausem (tehdejší volební heslo ODS), se spojili se Zemanovou ČSSD během oposmlouvy, se zelenou levicí ODS vládla v dobách Topolánka, přičemž její libertinská frakce se podílela na návrhu a prosazení zákona o registrovaném partnerství, jenž považuji za stejný právní paskvil jako Norimberské zákony, neboť sice není postaven na rasovém principu (v případě tohoto zákona se jedná o princip pohlavní orientace), ale je zároveň vytvořen pouze pro speciální skupinu obyvatelstva, kterou tímto zvýhodňuje a není zákonem obecným pro všechny občany jako podobný právní institut ve Francii, kde je ostatně již v dnešní době uzákoněno manželství i pro lesby a gaye, přičemž občanský pakt solidarity zůstal v platnosti. 

Je to na dlouhou debatu a mně osobně by z právního hlediska vyhovovalo mnohem více, kdyby tento zákon platil pro všechny občany jak tomu je ve Francii, nebo kdyby bylo i homosexuálům a lesbám úpravou Občanského zákoníku umožněno vstupovat do svazku manželského, s čímž sice vnitřně nesouhlasím, ale dokázal bych onen vývojový stupeň kulturní evoluce občanů v naší zemi bez větších problémů akceptovat. Mezi spolunavrhovateli zákona byl kupodivu i tehdejší údajně konzervativec Jan Zahradil, který pro něj zároveň hlasoval a vyjádřil se k tomu v Hospodářských novinách takto:

„Jan Zahradil je poslancem za konzervativní ODS. V Evropském parlamentu skončí pravděpodobně v ještě konzervativnější lidovecké frakci. Přesto v pátek jako jeden z nemnoha poslanců ODS hlasoval proti zamítnutí zákona o registrovaném partnerství. Logicky – je totiž dokonce jedním z předkladatelů. „Určitě nezatíží právní řád, ani neohrozí tradiční model rodiny, jak někteří kolegové tvrdí,“ říká.

hn: Proč jste zákon – jako jeden z mála poslanců ODS – podpořil?O tomto zákoně se zbytečně moc hovoří. Přitom jde jen o to, aby se těm lidem ulehčil život. Jsem přesvědčen, že i pro pravicově smýšlející poslance by zákon měl být přijatelný. Ze státu snímá potenciální břímě péče o takto orientovaného člověka ve stáří nebo nemoci. Umožňuje jeho partnerovi, aby vzal tuto povinnost na sebe. A to je zcela v intencích pravicového myšlení.A rozvádět úvahy na téma, že je to zákon, který legalizuje zvrácené choutky, je pod mojí důstojnost. Takovými argumenty se nemá cenu zabývat, protože jsem je vždy považoval za směšné.“

ODS v těch dobách z pravicových pozic kritizoval také Václav Klaus, kterému vadila její ideologická rozplizlost a ústup od pravicových ideálů, na kterých byla založena, na což místopřdseda Petr Nečas na sjezdu ODS reagoval těmito argumenty:

„Abych to řekl úplně polopatě a úplně jasně, tak to vysvětlím na čtyřech otázkách. Kdy myslíte, že byla vyšší daňová progrese? Když končil ve vládě premiér Václav Klaus, nebo když končil ve vládě premiér Miloš Zeman? Pro mnohé z vás překvapivě, A je správně. Kdy myslíte, že byla vyšší korporátní daň? Když končil ve vládě premiér Václav Klaus, nebo když končil ve vládě premiér Vladimír Špidla? A je správně. Kdy byl měkčí důchodový systém? Když končil ve vládě premiér Václav Klaus, nebo když končil ve vládě premiér Vladimír Špidla? A je správně. A poslední, kdy myslíte, že byl vyšší podíl státního sektoru na hrubém domácím produktu, jinými slovy, vyšší postátnění ekonomiky. Když končil ve vládě premiér Václav Klaus, nebo když končil ve vládě premiér Miloš Zeman? A je správně.“
Petr Nečas: Projev místopředsedy ODS 20. kongres ODS

Premiér Nečas svou vládní koalici musel ukončit z důvodů, na které si doufám ještě docela dobře pamatujete a jejichž kabelkové dozvuky zní v soudních síních a předsíních až dodnes. Sice se s ministrem financí Kalouskem pokoušeli o vládu pravice, nicméně doba tomu nepřála, během ekonomické krize se rozdávat ze státního rozpočtu prostě nedá. Odboráři s novou levicí pak zaplnili Václavské náměstí, kandidát na prezidenta Zeman slíbil, že vládu položí, ještě se do toho zamíchaly Nečasovy konzervativně katolické pudy a zbytek již znáte. Babišovo politické hnutí ANO nyní vládne s ČSSD a s tichou podporou KSČM, no a díky své reálné politice se de facto stalo levicovou stranou typu sociální demokracie (v lepším případě nejméně levicovým křídlem ČSSD), se kterou je v koalici. Příznivá ekonomická konjunktura navíc zvolna končí a účet za Babišovo populistické rozhazování na všechny strany se nezadržitelně blíží.

Zaman si s Klausem přáli, aby se volební systém v naší zemi více přesunul k většinovému modelu, což by mohlo v konečném důsledku vést k polarizaci na naší politické scéně a k dominantnímu postavení dvou stran na pravo-levé ose. Tyto snahy však neprošly přes Ústavní soud a model koaliční vlády zůstal zachován. V podstatě je jedno, která spíše pravicová, nebo spíše levicová koalice vládne, protože rozdíl v jejich reálné politice není až tak markantní. No a tím se opět dostávám k onomu dělení na globalisty a nacionalisty, které během blížících se voleb rozdělí voliče na příznivce a odpůrce EU, nebo-li, lépe řečeno, na příznivce těsnější evropské integrace a její odpůrce, kteří chtějí buď vystoupit z EU, nebo dávají přednost nějaké formě ekonomické unie „suverénních“ států v podobě dřívější EHS. 

Jak jsem již napsal, toto dělení ještě u nás není tak vyhraněné a jsem opravdu zvědavý, jakým způsobem proběhne, uskuteční-li se vůbec. Nelze také opominout možnost, že se volby do evropského parlamentu stanou výrazem protestu proti vládě premiéra Babiše a to nejen kvůli jeho personální politice a že v jejich výsledku bude možné vysledovat nějaké nové tendence. I z těchto důvodů jsou blížící se volby důležité.