aneb Jak Babiš zabránil krádeži za bílého dne
Blíží se volby, nejvyšší čas připomenout pohádku, jak Andrej Babiš zachránil pro Česko lithium. A k ní přibalit gigafactory tak gigantickou, až Elonu Muskovi poklesne čelist.
Giga je předpona soustavy SI a označuje miliardu základních jednotek, tedy mocninu 109. Když za tuhle předponu přidáme slovo fabrika, měl by se z toho vyloupnout gigantický podnik – gigafactory.
Právě taková fabrika má stát u severočeského Prunéřova, kdysi symbolu špinavé energie. Tamní elektrárny spalovaly za den kolem 120 vagonů hnědého uhlí a podle hnutí Arnika v roce 2019 vypustily do ovzduší 4,5 milionu tun skleníkových plynů. Teď by tam měl vyrůst symbol „čisté elektromobility“ – továrna na lithiové baterie.
Protože ale nejsme troškaři, můžeme postavit rovnou dvě továrny – zájem o ně mají hned dva investoři – Volkswagen i korejské LG.
Na co volič slyší
O gigafactory, byť jen v jednotném čísle, píše také Andrej Babiš v MF Dnes. „Tato vláda má totiž zásadní plán pro český průmysl. Pod vedením ČEZ má vzniknout tzv. gigafactory,“ oznamuje premiér v komentáři, který vyšel pod titulkem Lithium je a bude naše.
Tenhle slogan mu pomohl vyhrát volby před čtyřmi lety. Proč tedy nezopakovat to, co zabírá? Tím spíš, když můžete jako bonus přihodit fabriku, která zaměstná zhruba 2300 lidí.
Jenže osud továrny na baterie je do značné míry spojen právě s lithiem, kterým by se měla zásobovat. A otázka, zda vskutku sedíme na lithiovém pokladu, který – jak v roce 2017 říkal Babiš – nám přinese „dva tisíce miliard korun“ – přitom dodnes není zodpovězena.
Pravda, „bílého zlata“ leží v oblasti kolem Cínovce desítky až stovky milionů tun. Je to jedno z největších ložisek v Evropě, ale jeho průzkum dodnes nebyl ukončen. Není proto jasné, zda se tam těžit skutečně vyplatí.
Lithia jako šafránu
Stříbřitý měkký kov, který skvěle vede elektrický proud i teplo, je klíčovou surovinou pro výrobu akumulátorů a na desítky let jí patrně zůstane. Jenže s jeho ložisky to není v Krušných horách tak idylické jako s ropou kdesi v saúdské poušti. Tam stačí kopnout do země, natáhnout trubky nebo postavit silnici a je z toho ohromný byznys.
Vytěžit cínoveckou rudu a získat z ní konečnou komoditu, což je hydroxid lithný nebo uhličitan lithný, je technologicky náročné. Z analýzy, kterou vypracoval ČEZ, vyplývá, že projekt dolu a fabriky na zpracování vyjde nejméně na 12,7 miliardy korun.
Hrubé odhady přitom naznačily, že kysličníku lithného v rudě je jako šafránu, jeho obsah kolísá pod půl procentem. Pro srovnání: v nalezišti v rakouských Korutanech je třikrát vyšší a v oblasti srbské řeky Jadar až čtyřikrát.
K tomu se dá přičíst nejistota a turbulence na světových trzích. Poptávka po lithiu už několik měsíců strmě roste – zejména díky výrobě akumulátorů do aut. Když ale po nějaké surovině stoupne poptávka, neznamená to automaticky, že dlouhodobě poroste její cena. S poptávkou může růst i nabídka, která cenu zase tlačí dolů.
A co víc, v lithiovém trojúhelníku mezi Argentinou, Bolívií a Chile, ale i na jiných velkých nalezištích je lithium dostupnější a náklady na těžbu nižší – lithium se tam získává vysoušením slaných minerálních vod. Nasnadě je otázka: Nebudou tamní těžaři obdobně jako ropné státy v Perském zálivu uměle snižovat ceny, aby likvidovali konkurenci, jejíž break-even (bod rovnováhy mezi náklady a prodejní cenou) je vyšší?
Ruku v ruce se „zloději“
„Odhodlání nedopustit krádež za bílého dne nese své ovoce už teď… Ještěže jsme tu krádež za bílého dne nedopustili,“ zvěstuje Babiš ve zmíněném komentáři v MF Dnes. Deníku, který spadá pod hlavičku vydavatelství Mafra z Babišových svěřenských fondů.
Nejmenuje však zloděje, kteří krádež plánovali. Za ně kdysi označil australskou společnost European Metal Holding, která pro svou dceru Geomet získala průzkumnou licenci. Teď ji pořád drží – spolu se Severočeskými doly, dcerou ČEZ. Pokud by ji vláda z případné průmyslové těžby vyšachovala, sotva by vyvázla z arbitráže bez úhony.
Takže pokud se bude lithium na Cínovci těžit, vykutáme ho ruku v ruce s australskými „zloději“, což ale Babiš nepřipomíná. To se do kampaně nehodí. Zato se do ní šikne ten inovativně a velkolepě znějící název gigafactory, byť s chystanou fabrikou nemá Elon Musk a jeho Tesla co dočinění.
A ovoce, které podle Babiše postup vlády nese už teď? Zatím není jasné, na kterých stromech roste. Výsledky z průzkumných vrtů budou známy nejdřív koncem roku.
Nad samotnou těžbou i gigafactory visí hromada otazníků. Zatím bychom si mohli aspoň skromně přát, aby se z celého gigaprojektu nezrodily další vládní gigadluhy.
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce