POLITIKA: Gesto pana premiéra
Pan premiér podal presidentovi, koalici a národu nabídku, která se, alespoň podle úsudku našich odborníků, nedá odmítnout.
"Já jsem ho (Paroubkovo gesto) osobně nečekala. Čekala jsem, že demise bude podána až v momentě, kdy bude zvoleno vedení sněmovny. Je to svým způsobem politický tah, který naznačuje jakousi vstřícnost, že se nebude prodlužovat životnost této vlády,“ oznámila dojatá paní profesorka politologie z Vysoké školy ekonomické a častý host České televize Vladimíra Dvořáková.
Politolog Zdeněk Zbořil z Univerzity Karlovy naznačuje, že Paroubkovo gesto může být reakcí na tajemná „jednání, o kterých zatím nevíme“.
"Pokud se pan prezident Klaus rozhodl už jmenovat Topolánkovu vládu nebo Topolánka premiérem, tak v tom případě bychom tu měli obdobu z roku 1998, kdy krátkou dobu mělo Česko dvě vlády. Nebo se už skutečně dohodl pan Paroubek s panem Topolánkem na obsazení místa předsedy Poslanecké sněmovny, protože kdyby zůstal premiérem, tak by vlastně kandidovat nemohl."
Další vývoj si pan Zbořila netroufá předvídat. Ve hře je podle něho stále hodně neznámých.
Jednou takovou neznámou je pro oba politické vědce Ústava České republiky, zejména pak její článek 73 (2). Ten zní:
Článek 73
(2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
A je to tady. Pokud president jmenuje koaliční vládu Mirka Topolánka před skončením ustavující schůze sněmovny, nejen že se nebude prodlužovat životnost Paroubkovy vlády, ale nebude se prodlužovat ani životnost vlády Topolánkovy. Ta může, pokud schůze sněmovny skončí dříve než za třicet dnů, na přílišnou Paroubkovu vstřícnost zemřít ještě před tím, než stačí požádat sněmovnu o důvěru.
Je to jedno, řeknete si, pokud schůze skončí, skončí po volbě předsedy a president bude mít ještě jeden pokus, po kterém teprve bude premiéra navrhovat předseda sněmovny.
Jedno to ale není.
Topolánkova vláda nedostane šanci žádat sněmovnu o vyslovení důvěry, a život z voleb vzešlé koaliční vlády bude předčasně, a bez hlasování o důvěře vládě, terminován.
To ve své podstatě znamená, že presidentova ústavní pravomoc jmenovat předsedu vlády, bude závažným způsobem okleštěna a první vláda vzešlá z výsledku voleb ztratí své ústavou dané právo žádat sněmovnu o důvěru a právo, pokud tuto důvěru získá, vládnout až do konce volebního období nebo do ztráty důvěry hlasováním v PSP.
Znamená to rovněž, že nastane mediální a politický tlak na Mirka Topolánka a ODS. Dozvíme se, že by bylo znakem politické dospělosti vedení ODS, kdyby post předsedy Poslanecké sněmovny předala bez dalších podmínek sociální demokracii, že vláda vlastně nemusí nutně být koaliční, že je čas zahodit podepsanou dohodu, že je čas na menšinovou vládu ODS, že jejím předsedou by vlastně neměl být opozici nepřijatelný Topolánek, že je nutno se přizpůsobit programovým a personálním požadavkům „druhého vítěze voleb“, ČSSD a KSČM, a že vlastně vláda, založená na osmdesáti jednom mandátu ODS bude stabilnější, než vláda založená na sto koaličních mandátech. Nikdo ovšem nemůže chtít na Jiřím Paroubkovi, aby se zavázal takovou vládu tolerovat. Jiří Paroubek už své „vstřícné gesto“ udělal. Na tahu je podle něho ODS.
A pokud by snad nějakou nepředvídanou náhodou sněmovna zklamala očekávání dobromyslné ČSSD a nedala důvěru ani druhé vládě ODS, dostane zarmoucená sociální demokracie pro útěchu ještě poslední, třetí možnost vytvořit vládu, jejímž předsedou bude ten sociálně demokratickým předsedou sněmovny navržený kandidát.
Nevěřím, že si oba citovaní politologové nejsou této skutečnosti vědomi. Nebo si snad další vývoj pan Zbořil a paní Dvořáková netroufají předvídat? Je tu snad něco, co by podle nich mělo zůstat laické veřejnosti neznámo?
Jak jen to bylo s tím trojským koněm…
Varuj se Danajců, kteří ti přináší dary.
