Po uvozujícím citátu bych rád položil laskavému čtenáři pověstnou „kontrolní otázku“: Kdo je autorem předcházejících vět? „Ultrakonzervativní xenofob“ Pat Buchanan? „Rasista“ Phillip Dewinter? „Nativista“ Christian Blocher či „extremista“ Geert Wilders?

Nic z toho, dámy a pánové. Ona slova pronesl „napravený Evropan“ Mirek Topolánek v době, kdy ještě napraveným Evropanem nebyl. Byly to takové ty lepší časy. Občanská demokratická strana se tvářila jako bašta konzervativních a libertariánských hodnot, podporovala Václava Klause a její europoslanci hlasovali proti Ústavní smlouvě pro Evropu. Zelení komentátoři se svými bratry v boji z Britských listů hystericky psali o „extremismu“ modré strany a Václav Havel varovně zvedal prst před „plíživou fašizací“.

Tyto podrážděné reakce nasvědčovaly, že ODS je pravicovou stranou, ležící levici v žaludku, která má našlápnuto správným směrem.

Pak se ovšem něco stalo, možná mávl Barosso kouzelným žlutomodrým proutkem, načež se děly věci. ODS se začala chovat jako pobočka Strany zelených a její „proevropský“, politicky korektní obrat se odrážel v téměř náboženské adoraci „úspěšného předsednictví EU“

Nevím, čím bylo tak úspěšné, a pochybuji, že mělo nějaký vliv na Putinovo rozhodování při loňské energetické krizi. Ale to teď není podstatné.

Přes proměnu ODS ve středovou stranu v ní nadále zůstalo nemálo osob z takřečené staré gardy, tedy těch, kdo stále vyznávali ideje, které jejich vedení již hodilo přes palubu. Osobně tyto lidi nazývám ostrovy pozitivní deviace v modrém moři a hluboce si jich vážím, protože to v současné ODS s.r.o. určitě nemají jednoduché.

Stará garda zlobila a zlobí. Jednou má výhrady proti Lisabonské smlouvě, podruhé proti špatně nastavené daňové reformě, jindy zase kroutí hlavou nad „zelenáním“ původně modré partaje. Drobnější rozmíšky mezi gardou a vedením vypluly s maximální razancí mediálně na povrch teprve nedávno, při kauze nizozemského europoslance Geerta Wilderse.

Senátor za ODS Jiří Oberfalzer, jeden z aktivních příslušníků staré gardy, se totiž rozhodl pozvat do České republiky známého nizozemského politika Geerta Wilderse. Europoslanec Wilders, šéf Strany svobody, která je podle všech průzkumů aktuálně druhou nejsilnější stranou Holandska, měl v prostorách Senátu pohovořit na téma islám, multikulturalismus a svoboda slova.

Protože pan Wilders patří ke známým kritikům islamizace Evropy, politicky korektní média jej nazývají extremistou, rasistou nebo xenofobem, ta slušnější pak „kontroverzním politikem“. Osamocený hlas komentátora Bohumila Pečinky, odmítající takovéto Wildersovo škatulkování, představuje v českém prostředí unikum.

„Proevropská“ ODS se zachovala přesně tak, jak požadoval Taliban politické korektnosti, a od aktivity senátora Oberfalzera se ústy svých představitelů ostře distancovala: „Názory a proklamace Geerta Wilderse jsou v zásadním rozporu s politikou ODS, která je postavena na vzájemné toleranci a respektování osob různého vyznání a národnosti. Prezentace Wildersových často extrémních postojů překračuje meze svobody projevu, která v demokratické společnosti nemá umožňovat šíření vzájemné nesnášenlivosti a prohlubování extremismu ve společnosti.“

Tolik oficiální tisková zpráva ODS. Ano, ODS, nikoli Strany zelených…

Předseda senátu a jeden ze symbolů „reformované“ ODS, Přemysl Sobotka, dokonce ve svém spravedlivém rozhořčení teatrálně prohlásil, že on se zasadí o to, aby ten zlý extremista Wilders neposkvrnil půdu Senátu svou přítomností.

Bože, Bože, kde zůstal rozum…

Geert Wilders totiž skutečně není žádným rasistou. Na nizozemské politické scéně ztělesňuje klasického libertariánského politika, který kritizuje islám právě z pozic libertariánského individualismu. Wilders se obává toho, že masová imigrace muslimských přistěhovalců v kombinaci s doktrínou multikulturalismu zkrátka vytváří nepřátelské prostředí pro klasické liberální svobody – svobodu svědomí, svobodu vyznání, svobodu slova atd.

I v tom spočívá veliký přínos Geerta Wilderse. Zatímco dříve vycházela kritika multikulturalismu a imigrace převážně z konzervativních řad (Buchanan, De Villiers, Blocher…), Wilders ukázal, proč by k ní měl mít výhrady i libertariánský individualista.

První liberální kritiku multikulturalismu sice provedl již italský politolog Sartori, nicméně Wildersův hlas je přece jen silnější a jeho projev srozumitelnější.

Předpokládám, že špičky ODS si snad mohly zjistit o Geertu Wildersvi relevantní informace a odpustit si směšná prohlášení o rasismu a extremismu v duchu politické korektnosti.

Ale co, Mirek Topolánek třeba jen neměl čas. Asi musel nacvičovat popík s Helenou Zeťovou nebo hledat výhodný pronájem jachty na příští dovolenou.

Ještě by v rámci revolučních tradic mohl provést sebekritiku za své výroky citované v úvodu článku. Pak by přeměna v „napraveného Evropana“ byla naprosto dokonalá…

EUportal.cz