Další promarněná šance... to je hlavní pocit, který mám z výběru českého kandidáta do Evropské komise. Mnoho komentářů se zaměřuje na osobu Štefana Füleho a na jeho minulost. Jakkoli tuto debatu chápu, hlavní problém vidím dnes přece jen jinde: ve způsobu, jakým byl vybrán.

Celý proces výběru komisaře začal pozdě. V době, kdy se o tom mělo debatovat (tj. při volbách do Evropského parlamentu), se tomuto tématu všechny velké politické strany pečlivě vyhýbaly. Když pak konečně začal, šlo jen o pověstné tahání králíků z klobouku a politické hrátky kolem něj. Žádná věcná debata o tom, jakého komisaře potřebujeme; žádná strategická úvaha o zájmu republiky v dnešním evropském kontextu. Žádná debata mezi kandidáty (s výjimkou jednoho okrajového slyšení v parlamentním výboru). A nakonec fraška s pokusem Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka zbavit se premiéra Fischera. Jeho odmítnutí bylo světlou výjimkou v celé této smutné hře (a na českou politiku nevídaným gestem).

A pak přišlo rozuzlení... Štefan Füle. Jeho jméno nebylo nikdy oficiálně navrženo. Byl posledním králíkem, kterého naši političtí Pokustóni vytáhli z klobouku. Máme tedy eurokomisaře, o jehož jménu před nominací neproběhla sebemenší veřejná debata. Který byl vybrán zákulisním, politicky nesrozumitelným způsobem.

Sázka na profesionálního diplomata není zrovna nejlepší strategií pro získání silného portfolia pro českého komisaře. V dnešní situaci asi nelze příliš spoléhat na vliv České republiky jako takové, cestou k významnému portfoliu tak mohla být síla, odborná autorita a výjimečnost osobnosti, kterou do Komise vysíláme. Z tohoto hlediska by výrazný, specializovanější odborný profil nepochybně dával lepší perspektivu.

Problematická je i sázka na úředníka. Štefan Füle má silné vazby s ČSSD, ale není politikem, jeho osoba není pro občany politicky srozumitelná (ani příliš známá), nereprezentuje žádné zřetelné politické poselství ani pro občany ČR, ani pro zbytek EU. Je to zkušený diplomat; nic míň, ale také nic víc. V dnešní době by nám naopak prospělo vyslat do Bruselu osobu, která je známá široké veřejnosti a politicky cosi jasného symbolizuje.

Proto jsem podporoval Jana Švejnara, byť ani on není typickým politikem. Avšak loňskou prezidentskou volbou se politikem stal. Co víc, stal se politickým symbolem: jasnou alternativou k postojům a politické praxi Václava Klause. Pro českou veřejnost i zbytek EU by jeho nominace byla nepřehlédnutelným výrazem toho, že se podstatná část politického spektra distancuje od postojů současného prezidenta. Mohli jsme udělat silné gesto, raději jsme zůstali při zdi...

Vladimír Špidla v Bruselu poctivě pracoval, ale příliš se neprosadil. A pro českou veřejnost byl více méně neviditelný. Ostřílený diplomat Füle bude mít v Bruselu možná ostřejší lokty. Ale i on zůstane komisařem ušlé příležitosti, pokud si nepřipustí a nepochopí „prvotní hřích" své nominace: její netransparentnost a politickou nečitelnost. A pokud hned nezačne pracovat na jeho odčiňování. Tvrdou a poctivou prací v Bruselu. Politickou čitelností a zároveň striktní nezávislostí na Lidovém domě, Jánském vršku, Černínském paláci, Strakově akademii. Soustavnou aktivitou v českém veřejném prostoru, který stále čeká na viditelnou a všeobecně respektovanou figuru jakéhosi „Mr. Europe", kterou by právě eurokomisař mohl a měl být.

Štefan Füle má pět let na to, aby ukázal, zda eurokomisařský oblek, který mu ODS a ČSSD nečekaně věnovaly, pro něho není moc velký...

Převzato z autorova blogu na LukasMacek.blog.idnes.cz

Ředitel evropského studijního programu Sciences Po Paris v Dijonu