19.10.2019 | Svátek má Michaela


POLITIKA: Financování zdravotní a sociální péče

17.9.2012

aneb Hlas volajícího na poušti

Pamatujete si tu facku, kterou dal MUDr. Miroslav Macek MUDr. Rathovi? Tento střet dvou alfa mužů vyhrál Macek nejen tou fackou, ale svými argumenty. Kdyby se tím David Rath poučil, nebyl by dnes za mřížemi. Miroslav Macek - nikoli při tomto střetu - usiloval o sjednocení financování zdravotní a sociální péče. Hluboko pod krustou mediální pozornosti toto úsilí žije, naposledy se o něm zmínil koncem jara ministr Heger. Nebude to snadné. Právníci rozhodnou, že sjednocení financování znamená změnu ústavy. Ping-pong mezi sněmovnou a senátem může trvat měsíce. Proč průtahy? O sjednocení financování nestojí nejen mnoho úředníků, ale jsou v rozporu se zájmy mocných kapitálových skupin. Tyto zájmy budou hájit i poslanci a jiní politici, kteří jsou těmto skupinám něčím zavázaní.

O oddělení sociálního (to znamená také nemocenského a důchodového) zabezpečení od zdravotní péče se rozhodovalo v České národní radě někdy brzo po roce 1990. Byl jsem tehdy předsedou Svazu českých lékařů (nikoliv díky mému systematickému úsilí, ale tak trochu shodou okolností). Tento svaz připravoval mimo jiné zákon o Lékařské komoře a o Jednotě československých lékařů, která měla hájit ekonomické zájmy lékařů (tedy v podstatě odborová organizace), zatímco komora měla především hájit zájmy pacientů a – řekněme - důstojnost lékařského stavu a ručit za odbornou erudici lékařů. V České národní radě docházelo ke sjednocení názoru, že zdravotní a sociální péči nelze rozdělit. Problém nastal ve Federálním shromáždění, kde to bylo odděleno - snad proto, že to bylo odděleno na Slovensku.

Jinak uzrával v České národní radě názor, že by stačilo i jedno Ministerstvo zdravotnictví a sociální péče, a argumentovalo se tím, že před Mnichovem fungovalo takové ministerstvo od Aše až po Jasinu (pro mladší: Československo včetně Podkarpatské Rusi).

Vím, že se od té té doby mnoho změnilo. Nezměnila se však definice Světové zdravotnické organizace, orgánu OSN: Zdraví je stav, kdy je člověku dobře (resp. je v pohodě) po stránce tělesné, duševní a sociální. Důraz je na tom spojení: člověk nemůže být zdravý, není-li v pohodě – tedy v souladu se svým společenským prostředím. To znamená od prostředí rodiny až po prostředí komunity, kde žije.

Kolik lidí se dnes trápí na přesných pravidlech rozdělení sociálních a zdravotnických lůžek třeba v psychiatrických léčebnách nebo na gerontologických lůžkách nemocnic a klinik! Od kdy je pacient s Alzheimerovou nemocí ještě "zdravotnický" a od kdy už spíše "sociální?" Copak nepotřebuje – zpravidla ne právě laciné - léky do konce života?

Mám v živé paměti polemiky v Komisi pro nová léčiva ministerstva zdravotnictví, která mimo jiné rozhodovala (pardon: radila ministrovi, ale nepamatuji, že by rozhodl v rozporu s jejím doporučením - snad s výjimkou možnosti nějakých právnických komplikací), který lék u nás může do distribuce přes lékárny. Státní ústav pro kontrolu léčiv se jejími doporučeními striktně řídil. Komise pro nová léčiva se mimo jiné usnášela i o tom, kolik za lék zaplatí pojišťovna a kolik doplatí pacient. Marné bývaly argumenty lékařů, že nový lék, přestože je dražší než starý zavedený, ušetří peníze tím, že má také preventivní účinek a ušetří na nemocenském a na invalidních důchodech. Odpověď zástupců pojišťoven byla jednoznačná: to nás nezajímá, protože nemocenské a důchody platí někdo jiný než my.

I tady mám velmi čerstvou aktualitu. Psychiatrická, neurologická a neurochirurgická klinika Masarykovy univerzity v Brně daly dohromady centrum, kde neurochirurgové implantují do mozku elektrody, kterými je možné stimulovat určité oblasti mozku, podobně jako se implantují elektrody do srdce a mnoho lidí dnes žije vcelku spokojený život s kardiostimulátorem - třeba po infarktu myokardu. Neurochirurgicky je možné léčit některé nemocné s pokročilou a na medikamentózní léčbu rezistentní nemocné Parkinsonovou nemocí a psychiatrické nemocné se závažnými psychickými nemocemi. V USA jsou už zkušenosti i s touto léčbou u Alzheimerovy nemoci a vycházejí odborné publikace o otázkách placení těchto zákroků pojišťovnami. Pochopitelně se jim to finančně vyplácí.

Naše ministerstvo s úhradami z "veřejného pojištění" dosud váhá. Proč rozhoduje ministerstvo, když úhrada jde z kapes pojišťoven? Mají na to ty z nich, které dobře hospodaří. Zde se dosud neprosadil rovnostářský "socializmus", aby se finanční prostředky přerozdělovaly. Klíč, aby to bylo spravedlivé třeba podle věku svých pojištěnců, by měly najít pojišťovny samy.

Rozdělování pravomocí a povinností je velmi aktuální a jde o životy a zdraví. Jako expert Světové zdravotnické organizace pro drogovou závislost jsem u nás opakovaně zdůrazňoval, že o drogové problematice musí rozhodovat stálý orgán při předsednictvu vlády a ne úřad, který patří k nějakému ministerstvu. Alkohol je jedna z nejpopulárnějších drog. Dnes vidíme v televizi, slyšíme v rozhlase a čteme v novinách: lékaři se snaží zachránit životy otrávených metylalkoholem, hygienici zabavují plastové lahve se šesti litry "alkoholu", policisté vyšetřují, zda přidávání nedaněného metylalkoholu není úmyslné. Často od jednotlivých mluvčích slyšíme, že je těžké, aby se domluvili všichni, včetně sociálních služeb a konec konců i médií. Premiér Petr Nečas snad dává dohromady krizový štáb.

Jak hledat po domácnostech láhve tuzemáku s originální vinětou? Padělané viněty mohou být i na jiných lahvích alkoholu - nakonec i na vínu. Nějací šikulové mohou najít způsob, jak pančovat pivo v sudech nebo i v lahvích. Vícestupňové pivo stojí víc než nízkostupňové, není-liž pravda?

Myslím, že už to není náhoda a že je v tom při nejmenším zištný úmysl. Nechci domyslet, že v tom může mít prsty mezinárodní terorizmus nebo že se domluvilo pár Breiviků. V žebříčku spotřeby alkoholu jsme na jednom z nejvyšších míst v Evropě a ve světě. Na nejnižších místech tohoto žebříčku jsou země, které se řídí právem šaría.

Doufám, že vidím trávu růst. Teroristům jde přece o šíření strachu. Zabíjení je jen prostředkem, aby lidé žili v hrůze a strachu (latinsky terror).

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.