aneb 100 dnů Petra Fialy

Svých 100 dnů nemá za sebou jen Sobotkova vláda, ale i předseda Občanské demokratické strany Petr Fiala. Nedá se říci, že by ODS byla hlavní opoziční silou. Ve sněmovně je na pravici silnější TOP 09, nemluvě o krajně levicových komunistech. Ovšem 18 tisíc členů a vliv v řadě regionů činí z ODS partaj, jež by neměla být přehlížena.

V loňských parlamentních volbách obdržela 7,72 % hlasů. Poslední šetření CVVM jí přiřklo jen 6 %. Když v Evropském parlamentu letos obsadí dvě křesla, sáhne si na dno svých sil. Zdánlivě jsme svědky pokračujícího sešupu ODS. Kdyby jednou spadla pod pětiprocentní hranici preferencí, těžko by ji kdykoli později zdolávala.

Jenže živoření na okraji veřejného zájmu ještě neznamená, že je ODS mrtvá. Sám Petr Fiala, když nastupoval do funkce, uváděl, že ke změně trendu a návratu voličů může dojít za nějaké dva roky. On se však zaměřil na vnitřní ozdravení strany, jež je nezbytným předpokladem jejího zatraktivnění před voliči.

Politické grémium Fialovi nanominoval kongres. Velmi solidní práci v něm při komunikování navenek odvádějí zejména dva komunální politici – místopředsedové Martin Kupka a Martin Novotný. Předseda si také sestavil nejužší expertní tým.

Do něj namixoval staré kozáky typu Jana Zahradila či Martina Kuby, vlivné poslance jako je Zbyněk Stanjura či Pavel Blažek, ale i čerstvé tváře, ke kterým patří ekonom Jan Skopeček, někdejší šéf Klausova Centra pro ekonomiku a politiku, či odborník na školství Václav Klaus mladší. Jeho otec, který ODS zakládal, se již nechal slyšet, že nejspíš do Evropského parlamentu bude modrý tým volit.

Potvrdil by tak správnost Fialovy personální politiky, v jejímž rámci se stávající předseda již sešel se všemi svými předchůdci a pokusil se uhladit jejich vztahy s ODS. Fiala se prostě prezentuje jako diplomat sázející na týmovou hru.

Naučil se též tvrdému a zásadovému sdělování postojů ODS. Přesto je mu vytýkáno, že se drží nezáživného profesorského stylu, kterým sotva vynikne ať už v médiích nebo v parlamentních debatách. Marná sláva, jsme zvyklí na hlasité věty a velká gesta servírovaná na stříbrném podnose. Kdo v této disciplině selhává, má šmahem minus.

Až se ale naučíme rozumět Fialovým projevům, oceníme jejich ideovou a programovou čistotu. Ta občanským demokratům léta scházela. Ukazuje se, že tmelit kolektiv dokáží nejen bujaří společníci, ale i všemi mastmi mazaní teoretici.

Tím Fiala nahrazuje například svoji slabou orientaci ve financování strany. To je přitom letitou bolestí ODS. I loni se mezi jejími sponzory objevila jména až příliš známá, anebo naopak vůbec neznámá, jako byla mladičká kadeřnice s prapodivným milionovým darem.

Bylo by chybou si též myslet, že ODS pod Fialou je příliš komplikovaná. Kdepak! Někdy zjednodušuje až běda. Třeba když staví kampaň do Evropského parlamentu na hájení koruny proti euru. Jeho zavedení je přitom v nedohlednu a do kompetence europoslanců nespadá.

Pozoruhodné je i to, že v pohledu na evropskou integraci Fiala sám sobě naordinoval poněkud jiný, ostřejší úhel, než jakým proslul v roli intelektuála. ODS si patrně spočítala, že pro utužení členské základny a tvrdého voličského jádra se vyplatí hodit stoupence Evropské unie přes palubu a vemlouvat se zejména euroskeptikům.

Bude-li ODS pokračovat v nastoupeném tempu, může se stát konzistentní a respektovanou konzervativní stranou. Jsou zde ale dvě podmínky. Mít distanc od minulých afér a kauz a držet se nad pětiprocentní laťkou. Ani jednu nebude snadné splnit.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus