Současné vedení ODS lže do kapsy samo sobě i veřejnosti. Rádo by ODS představovalo jako širokou pravicovou stranu, ve které se pod jeden deštník vejde celé spektrum názorů, ale kdykoli se objeví někdo, kdo říká něco jiného, než hlásá povinný mainstream, je okřikován, marginalizován, znevěrohodňován, upozaděn a v konečné fázi vyobcován. Ostatně mám s tím i osobní zkušenost. A nejen já, obdobné příběhy by mohla vypravovat celá řada někdejších zakladatelů ODS.

V současné ODS není nikdo, kdo by si svůj poslanecký post odpracoval více než Václav Klaus mladší. Napsal stovky komentářů, poskytl desítky rozhovorů, za vlastní peníze projezdil celou republiku a absolvoval desítky, dnes možná už stovky besed. Lidé to posléze ocenili preferenčními hlasy. Nikdo v ODS jich nezískal tolik jako VKml. Je nepochybné, že tato Klausova osobní iniciativa přisypala do celkového volebního výsledku ODS nějaké to procento.

A jak se mu rodná strana odvděčila? Při první příležitosti, kdy krátce po svém volebním triumfu usiloval o post místopředsedy pražské ODS, mu jasně ukázala, kde je jeho místo. Na následném republikovém kongresu, zinscenovaném opět v duchu těch nejhorších stranických tradic, rozuměj dohod mezi několika šéfy nejsilnějších regionů, raději ani nepromluvil, natož aby se ucházel o jakoukoli funkci.

Mám v ODS dodnes mnoho přátel, stále se potkáváme. Takže vím, že uvnitř ODS je stále ještě řada lidí, kteří svět vidí podobně jako Václav Klaus mladší, respektive jako zakladatel strany Václav Klaus starší. Problém ovšem je, že pro jinou část členů, kteří do ODS v posledních době přišli nebo se od původního směřování strany zcela odchýlili, jsou to vlastně ti největší ideoví nepřátelé.

Má to nějaké pozitivní řešení? Nemá. Proč? Protože současné vedení ODS, jak řečeno už na začátku, lže samo sobě i veřejnosti. Kdyby ty rádoby krásné proklamace mysleli protagonisté fialové ODS vážně, byl by dnes VKml. třeba místopředsedou strany a uvnitř strany by svobodně soupeřily různé názory. I ty vrcholně kritické k EU, migraci či vojenským dobrodružstvím. Nic takového ovšem není na pořadu dne.

Nikoli podle slov, nýbrž podle skutků poznáte je.