Z dlouhého rozhovoru Petra Fialy pro iDnes.cz považovala redakce za důležité vypíchnout v titulku možnou kandidaturu Fialy na prezidenta.

Aby bylo hned na začátku jasno, Petr Fiala v rozhovoru pro iDnes.cz vůbec nezmiňuje svou kandidaturu na prezidenta jako jasnou. Jen v titulku k rozhovoru, který má „přilákat“ čtenáře, je „fialovsky“ napsáno o tom, že mu „říkají, ať přemýšlím o volbě prezidenta“. Ne, on to vlastně ani nechce, ale když mu to „říkají“, tak o tom uvažuje? Tak to je celý Fiala.

Začneme tedy od konce rozhovoru:

Vidíte svoji budoucnost spíše v české, nebo evropské politice, nebo jako profesor na univerzitě? Nebo se budete podobně jako v minulosti Václav Klaus jako řadový opoziční poslanec chystat na následující prezidentskou volbu?
Ne, to mě vůbec nenapadlo, ale teď se na mě řada lidí obrací s tím, že bych měl o takové věci přemýšlet. Já o ní opravdu nepřemýšlím, uvidíme, co budoucnost přinese, ale chci dělat obě věci, chci působit na univerzitě, chci se hodně věnovat mladým lidem, ale zůstávám i v politice, budu působit jako poslanec a budu hledat způsoby a přemýšlet nad způsoby, jak nenechat tuto zemi populistům a extremistům.

Vlastně to je jakási politická „závěť“. Fiala bude přemýšlet nad tím, jak nenechat zemi „populistům a extremistům“.

Nejprve je potřeba rozklíčovat slova „populista“ a „extremista“. V podání Fialy jsou to kategorie politiků, kteří říkají to, co údajně chtějí lidi slyšet (to je onen „populismus“) a navíc mají názory, které odporují tak zvanému „evropskému proudu“ -to jsou „extremisté“. Dovedeno do důsledků je politika Fialy jakýmsi „protipólem“ populismu a extremismu. Neříká to, co chtějí lidé slyšet a souzní s Bruselem. Vlastně nesouzní, ale „moderuje“ jeho postoje. Ono se nemusí podařit ETS2 zrušit (extremismus), ale stačí ho o rok „odložit“ – fialismus. Tak nějak si to pan bývalý předseda vlády představuje.

Bohužel, tato politika je samozřejmě chybná a lze ji dokumentovat na tom, co Fiala říkával před nástupem do funkce premiéra a poté. Věřili byste, že Fiala kdysi hlásal, že nezná nic dobrého, co by přicházelo z Bruselu?. V květnu 2015, na jednom z kongresů ODS, pronesl Petr Fiala projev, v němž ostře odmítal univerzální recepty unijní politiky. „Kdekdo se zaklíná Evropou, spoléhá na nějaké Bruselské recepty,“ řekl tehdy a pokračoval: „Já tedy ne – na všechno má Brusel jednu odpověď. … Co funguje na národní úrovni, selhává v Bruselu.“ Dále varoval, že unie stanoví povinná procenta obnovitelných zdrojů, zakáže jadernou energii, zdraží energie — a přitom tvrdí, že tak budeme konkurenceschopní. To považoval za iluzorní: „Je to proti zdravému rozumu.“ V projevu varoval i před „iracionální realitou“, která vzniká, když se politici zavřou ve svých „klimatizovaných kancelářích“ a plánují, jak vylepšit životy, aniž by čelili reálnému světu. Srovnával evropské státy, které prý „věří v práci, vzdělání a oběti“, s českou neschopností držet krok: „Pokud se sebou rychle něco neuděláme, ujedou nám vlaky, protože jedou po rychlejších tratích, než my máme k dispozici.“

Co se s Fialou stalo? Získal moc a začal se vlísávat do bruselské politiky. „Pomohla“ mu i ruská agrese proti Ukrajině, protože se to stalo tématem číslo jedna a na „podružné“ problémy, jakým je „ujetí vlaku“, nebyl čas.

Závěr: Petr Fiala se v politice velmi dobře „zorientoval“. V opozici vykřikoval proti Bruselu (populisticky! a extremisticky!), aby po nástupu k moci na vše populistické a extremistické „zapomněl“ a byl „proevropský“. To lze jednoznačně označit krásným termínem „oportunismus“. A pokud by snad chtěl skutečně kandidovat na prezidenta, jaký kabát by navlékl, je ve hvězdách.