Europoslanci Peksa a Niedermayer šíří nebezpečné bludy, jak je výhodné spolehnout se na dovoz elektřiny. Ignorují přitom prognózy praktiků, že ji nebude odkud dovážet.
Je to zvláštní. Jako člen bankovní rady ČNB patřil Luděk Niedermayer (TOP 09) k rozvážným lidem, jejichž rozhovory bylo zajímavé číst. Po odchodu do europarlamentu se z něj však stal zelený misionář či rovnou lobbista a veškerá rozvážnost zmizela. Neohlíží se vlevo vpravo, na fakta už vůbec ne a razí zelenou „pravdu“. I když je to pitomost. Jeho europarlamentní kolega Mikuláš Peksa (Piráti) mu v tom zdatně sekunduje. Svá poslední velká vyjádření dokonce – zdá se – časově sladili. A co říkají? Že se má Česko vykašlat na výstavbu jiných než fotovoltaických a větrných zdrojů s pár špičkovými plynovými elektrárnami, že veškerou chybějící elektřinu můžeme snadno dovézt. Že se vůbec nevyplatí nějaké velké elektrárny stavět (zde a zde). Prudší povahy z energetické branže jejich prohlášení rovnou označily za trestný čin obecného ohrožení. Nebo nabádání k němu. Bohužel, není se jim co divit.
Veškerá fakta, se kterými seriózní energetici pracují, totiž ukazují na to, že nejpozději po roce 2040 nebude, minimálně ve střední Evropě, elektřinu odkud dovážet. Pokud se oba pánové o toto téma opravdu zajímají, měli by o tom vědět. Navíc s tím, jak německá a české vlády posunuly dopředu plány na uhelný exit, je nedostatek elektřiny v regionu pravděpodobný ještě dřív. Ostatně sázka na dovoz může způsobit problémy už nyní. Příkladem je loňská situace v Rakousku. To již dlouhodobě není schopno pokrýt samo svou poptávku po elektřině. Takže se bez jejího dovozu neobejde. Když loni došlo k zádrhelu s dodávkou elektřiny z Chorvatska, stálo Rakousko najednou na prahu blackoutu. Ten se podařilo odvrátit jen díky okamžitým záchranným dodávkám z okolních zemí. Včetně České republiky (zde). Sarkasticky se dá poznamenat, že tváří v tvář blackoutu je i elektřina z jádra a uhlí pro Rakušany dobrá… Otázkou však je, zda by se takovou situaci podařilo zvládnout v roce 2025, kdy plánované vyřazování uhelných zdrojů přivede k dovozní závislosti i Česko. A co teprve v roce 2035…
Právě do takového rizika však oba europoslanci chtějí Česko vehnat. Jejich teze o tom, že se nevyplatí v tuzemsku stavět velké zdroje (kromě špičkových paroplynových), protože si vystačíme s obnovitelnými a jádrem (pouze tím současným), nebo o tom, že jednotný evropský trh s elektřinou naše potřeby dokáže saturovat, jsou mimo realitu. Tito zapálení eurofilové totiž zcela přehlížejí význam elektřiny pro moderní stát. Ten na elektřině doslova stojí. Protože bez ní se stát jednoduše zastaví a nebude v něm fungovat nic, co nemá záložní dieselový agregát. Což je základním – zatím neodstranitelným – úskalím používání oběma pány protežovaných fotovoltaických a větrných elektráren. Ty prostě fungují pouze za vhodného počasí. Jako na potvoru vhodné počasí nebývá právě v zimě, kdy je spotřeba elektřiny největší.
Vzhledem k tomu, že v regionu střední Evropy nemá být v roce 2040 odkud dovážet elektřinu (zde a zde) a přenos napříč Evropou vidí odborníci jako komplikovaný (zde), je sázka na dovoz jednoznačným bezpečnostním rizikem. Mluvit v této souvislosti o řízení rizik, jak činí Luděk Niedermayer, působí jako výsměch rozumu. Protože řídit riziko, že nebude elektřina, když elektřina nebude, prostě nejde. Jediné, co se při takovém řízení rizika dá řídit, je odpojení odběratelů. Což je přesně to, co ekonomika moderního státu, ani životní standard jeho obyvatel nepotřebují, nechtějí to a škodí jim to. Navíc, jestli se německé vládě podaří splnit její furiantský zelený nápad, že skončí s uhlím do roku 2030 (o osm let dříve, než se dosud plánovalo), který ta česká chce následovat v roce 2033, nastane nedostatek elektřiny v regionu o zhruba 10 let dřív než v roce 2040, jak předpokládal ČEPS. Jedinou zemí v EU, která bude v té době mít stabilní výrobu elektřiny, bude Francie, jež jí má z jádra asi 70 procent a ohlásila stavbu šesti nových bloků. Jenže ani to nedá zemi takovou produkci, aby mohla zásobovat napříč unií všechny státy, které se spolehnou na dovoz.
Fatální neznalost politiků dokreslil svým vystoupením ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti), který prohlásil, že EU může ruský plyn snadno nahradit dovozem z jiných zemí (zde). Což je – bohužel – stejně „pravdivé“ jako to, že se můžeme spolehnout na dovoz elektřiny.
Převzato z webu iUhli.cz