Nejen Jan Fischer, ale i Miloš Zeman měl problém s financováním své prezidentské kampaně

Jak Jan Fischer, tak Miloš Zeman skončili svou kampaň s dluhem a vše vyrovnali až dodatečně. Jan Fischer až v momentě, kdy bylo jasné, že se stane ministrem financí, po téměř půl roce od voleb. Miloš Zeman dostal sporný dar tři týdny poté, co by zvolen prezidentem.

Nejde sice o nijak závratnou částku, "jen" sto padesát tisíc, ale peníze také dorazily po termínu a navíc peníze nepatřily firmě F&K&B, která je na Zemanův účet poslala. Prozradil to předseda představenstva firmy Jiří Klimovič.

Peníze poskytl obchodní partner firmy F&K&B, který rovněž figuruje mezi sponzory, ale chtěl utajit, že Zemanovi poskytl tolik peněz. Kancléř prezidenta Vratislav Mynář, předseda SPOZ v době Zemanovy prezidentské kandidatury a šéf jeho volebního výboru v tom nevidí vůbec nic špatného.

"Pokud pan Klimovič říká, že ho o to někdo požádal, nevidím v tom něco tak špatného. Pro mě je to transparentní, jasná záležitost. Máme smlouvu s firmou, která transparentně poslala peníze. To je vše," řekl novinářům Mynář.

Jméno skutečného sponzora ale Jiří Klimovič odmítl prozradit. Řekl pouze, že dotyčný zná lidi z okolí prezidenta a strany SPOZ, a "jde mu o veřejné zakázky". Nemohlo by tedy jít o korupci? Zkorumpovaný prezident, to jsme ještě neměli.

Transparentní? Ani náhodou. Jednoduše bylo zatajeno jméno pravého sponzora, přičemž podle zákona musí být u daru uvedeno jméno i adresa dárce. To splněno nebylo, nebo přesněji, bylo uvedeno jméno falešného sponzora. To by měl být podvod nebo přinejmenším obcházení zákona. Osobně si myslím, že zákon byl porušen.

Co na to veřejnost? V podstatě je ticho. Veřejnost nyní žije "Nagygate", veškeré spílání je určeno Nejvyššímu soudu, který jako jediný v naší zemi je oprávněn vykládat a definovat zákony kvůli jeho rozhodnutí o trafikách pro rebely.

Na této záležitosti je zarážející především fakt, že když už je prozrazeno falešné sponzorství, tak místo ostudy se ten, který měl dohlížet na čistotu sponzorských darů považuje sponzorský dar za naprosto čistý a bezproblémový.

Na druhou stranu prezident říká, že "ústavní zvyklosti jsou idiotské", takže takováto kreativita ohledně sponzorského daru je vlastně úplně nicotná. Když se podíváme do minulosti, tak ODS je dodnes předhazováno rozepsání sponzorského daru na neexistující osoby.

Ačkoli od doby, kdy se tak stalo uteklo již dlouhých osmnáct let, stále je to ODS vyčítáno a tato aféra stále slouží jako dehonestační klacek. Bývalý místopředseda ODS stanul kvůli rozepsání daru až před soudem kvůli krácení daně. Rozepsáním skutečně došlo k nižší výměře daní. ODS vše bleskově doplatila, ale Nováka to od soudu neuchránilo.

Před třemi lety udělal stejný počin socialista Poche. Svůj dar straně rozepsal na zhruba deset členů ČSSD jako členské příspěvky. Ty se do výše padesáti tisíc neobjevují ve výročních zprávách. Sám Poche vysvětloval svůj čin tím, že nechtěl, aby strana platila z daru daně. Zákon přitom sponzorské dary od daně osvobozuje.

Zatímco Novák skončil v propadlišti dějin, Poche během tří let spíše své postavení posílil. Stal se šéfem dozorčí rady Pražských služeb, členem dozorčí rady Kolektory Praha (firmy ve vlastnictví města), následně se stal místostarostou na Praze 3 a šéfem celopražských zastupitelů za ČSSD.

U Miloše Zemana se nad jeho podivným utajeným spobnzorem už nikdo ani nepozastavuje. Na jednu stranu to hodně vypovídá o voličstvu. Zástupcům pravice bude aféra se sponzory vyčítána snad ještě za padesát let. U levice se prakticky nic neděje a dokonce podle kancléře je vše v úplném pořádku.

Není v pořádku ani jeden uvedený případ. U prezidenta bych očekával daleko větší míru opatrnosti, maximální transparentnost i velkou míru sebereflexe, minimálně v tom ohledu, že dar měl okamžitě putovat zpět odkud přišel. Bohužel, máme prezidenta, který považuje ústavní zvyklosti za idiotské. Jak signifikantní.