Zatímco jedni si všimli, že „noc dlouhých nožů“ Mirek Topolánek zosnoval už i doma, druzí namítají, že na úřadech proběhla sotva „hodina modrých kudliček“. Zkrátka, že personální výměny na ministerstvech zdaleka nedosáhly očekávaných parametrů. Ať již je to jakkoliv, otřásly se tuze důležité židle například pod ředitelem CzechInvestu Hrudou, šéfem Státního fondu dopravní infrastruktury Švagrem, zpravodajskými náčelníky Krejčíkem a Randákem, pražským hygienikem Polaneckým, ba dokonce pod premiérovým spolustraníkem exministrem Tlustým.

Ukazuje se, že Mirek Topolánek má zvláštní dar nejen zbavovat pozic lidi, kteří svému řemeslu rozumějí, ale také vyrábět si doslova na běžícím pásu možné protivníky. Jemu naštěstí ne každý zaříznutý expert má politické ambice jako Tlustý či Topolánkova stále ještě řádná manželka Pavla. Přitom zlé jazyky tvrdí, že hned třeba oba z této dvojice, jež druhdy byla oporou předsedy ODS, disponují intelektuálním potenciálem značně převyšujícím Topolánkův.

Další nařezanou větev představuje Jan Kohout. Inkvizitoři Topolánek, Vondra a Zahradil za zády kabinetu a koaličních partnerů rozhodli o odvolání klíčového vyjednavače z funkce velvyslance ČR u Evropské unie, ačkoli důstojnou náhradu v rukávu nemají. Poslední dva reprezentativní uchazeči, Vladimír Dlouhý a Jiří Šedivý, ze sítí ódéesáckých zahraničněpolitických stratégů vyklouzli. Teď již zbývá do Bruselu pro minimalizaci škod poslat leda Tomáše Klvaňu či samotného Alexandra Vondru.

Topolánek zopakoval chybu, kterou dříve udělala ČSSD: inicioval konflikt (nebo alespoň napětí) mezi svojí vládou a špičkovým diplomatem s velmi dobrou pověstí v cizině. Pavel Telička k radosti Stanislava Grosse a Vladimíra Špidly předloni nezakotvil v politice, kde by mohl rychle sbírat vavříny, ale v soukromé sféře. Počkejme si, jestli exekutiva najde dostatečně hodnotný nový post pro Kohouta (přinejmenším náměstkování na ministerstvu zahraničí), nebo zda jej nechá volného pro eventuální politickou kariéru.

Vzpomeňme, že Jan Kohout měl už v době Grossova odchodu ze Strakovky namířeno do čela vlády. Pouze spletitost české politiky a Kohoutova rozvaha tento zajímavý příběh předčasně ukončily. O tom, že by Kohout byl znamenitým politickým lídrem, nepochybuji. Má v sobě charisma, razanci i nezbytnou pečlivost. Je sice řadovým členem ČSSD, ale jako levicový buřič nepůsobí. Pokud by z dosud loajálního a nadstranického státního úředníka Topolánek učinil posilu Paroubkova tuzemského týmu, mohl by co nevidět litovat.

Úspěšný ministerský předseda by měl mít schopnost integrovat, shromažďovat kolem sebe odborníky nezávisle na ideovém přesvědčení, připravené pomáhat své zemi, a zadávat jim úkoly, jejichž řešení přesahuje přízemní rámec volebních období. Mirek Topolánek, vyhlášený slon v porcelánu, si místo toho krátkozrace seká kvalifikované oponenty jako Baťa cvičky. Nakonec mu s takovou zbudou jen „hvězdy“ typu Dany Kuchtové a Jiřího Čunka.

Právo 6.8.2007