Dračí setba

Víte, co mají společného G. B. Shaw, London School of Economics a česká DPH? Tyto zdánlivě nesouvisející věci propojuje jedna idea. Socialismus. Fabiánský socialismus.

K české dani z přidané hodnoty se dostaneme až ve druhé části pojednání, která bude věnovaná pečlivějšímu popisu praktik, s jejichž pomocí socialistická agenda pevně zakořenila v každodenní politice. V této první části se podíváme na vznik a historii hnutí v jeho domovské zemi, Velké Británii.

Fabiánský socialismus je vysoce zajímavá odnož socialistického hnutí, která je charakteristická svým důrazem na pozvolné reformní kroky. Tím se odlišuje od revolučního komunismu. Zatímco komunisté přelomu 19. a 20. století požadovali okamžité nastolení beztřídní společnosti a všeobjímajícího veřejného vlastnictví výrobních prostředků, soudobí fabiánští socialisté věřili v účinnost postupného zavádění těchto požadavků. Zakladatelé Fabiánské společnosti si proto za svého maskota zvolili želvu, která rozvážně čeká v ústraní; když však nadejde kýžená příležitost, neváhá a tvrdě udeří.

Historie Fabiánské společnosti

Musíš vyčkat správného okamžiku, stejně jako trpělivý Fabius při tažení proti Hannibalovi, kdy byl mnohými proklínán pro zdrženlivost; když však přijde správný moment, musíš udeřit tvrdě, tak jako Fabius, jinak se tvé čekání stane zbytečným a neplodným. - motto Fabiánské společnosti

Fabiánská společnost byla založena roku 1884 v Londýně jako elitistický klub mladých bohatých intelektuálů, jejichž snem bylo nastolit nejprve v Anglii a poté po celém světě socialismus.

Na rozdíl od marxistů zakladatelé Fabiánské společnosti z taktických důvodů odmítli rychlou revoluci; za vhodnější cestu ke stabilnímu socialismu považovali gradualismus neboli pomalou práci na začleňování socialistických myšlenek do obecného politického diskurzu. Fabiáni ostatně odvozují své jméno od římského vojevůdce Fabia Cunctatora (Fabius Váhavý), o kterém legenda praví, že porazil Hannibala právě svým důrazem na taktiku trpělivosti.

Na zrodu Fabiánské společnosti se podíleli George Bernard Shaw, slavný literát a horlivý propagátor socialismu, a Sidney Webb, pozdější zakladatel světoznámé London School of Economics. Shaw, který stál v čele Fabiánské společnosti po několik desetiletí, pomohl svým literárním nadáním a světovou proslulostí budovat obrázek socialistického hnutí jako hnutí humánního, morálního a mírumilovného; hnutí, které každý svědomitý občan musí přijmout za své. Webbovou dominantou pak byl výzkum a strategie, London School of Economics založil jako "výzkumný institut s cílem poskytnout důkaz o nevyhnutelnosti kolektivistického ideálu".

A po válce udeřila želva

Potomkem Fabiánské společnosti je rovněž britská Labour Party, dlouhodobě jedna ze dvou nejsilnějších britských stran, jejíž klíčoví představitelé vždy byli bez výjimky členy Fabiánské společnosti, včetně nedávných premiérů Blaira a Browna.

Labour Party mimo jiné uvedla po druhé světové válce k životu vizi populárního fabiánce lorda Beveridge, který během války vypracoval studii Social Insurance and Allied Services, lépe známou jako Beveridgova zpráva.

S Beveridgem a jeho slavnou Zprávou nadešel moment pro první zásadní úder fabiánské želvy. Británie vyčerpaná válkou snadno podlehla vábení sociálních jistot pro všechny: Labour Party drtivě vyhrála poválečné volby a jala se prosazovat socialistickou agendu Fabiánské společnosti. Mezi lety 1945 a 1951 tak došlo mimo zavedení sociálního státu ke znárodnění bankovního sektoru, těžařského a ocelářského průmyslu, energetiky, dopravy a zdravotnictví.

Výsledkem bylo prodloužení válečného přídělového systému, hospodaření s masivním deficitem, stagnace mezd a růst cen. Není divu, že roku 1951 Labour Party volby pro změnu drtivě prohrála; fabiánský socialismus však slavil vítězství: klíčová odvětví zůstala do dnešního dne v rukou státu a ze sociálního státu blahobytu se stala posvátná kráva všech následujících politiků.

Stejně jako ostatní fabiánské politické úspěchy se stát blahobytu se od svého zavedení dále rozšiřoval, ať byla u vlády jakákoli strana; a to platí nejen pro Spojené království, ale i pro kontinentální Evropu a Spojenéh státy. Genialita fabiánského socialismu totiž nespočívá v závislosti na konkrétních jedincích či stranách, ale v zasazení kýžené myšlenky do politického diskurzu a vymezení prostoru pro její nerušený růst.

Fabiánům se tak podařilo uskutečnit dříve nemyslitelné – zemi se silným respektem k právu, svobodě a vlastnictví pomalu přetvořit ve stát, který se rychle blíží naplnění většiny bodů Komunistického manifestu.

O tom, proč volební prohra Labour Party neznamenala také konec (nebo dočasný konec) jednou prosazených fabiánských myšlenek více v zítřejším pokračování.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce