POLITIKA: Extrémní štěpení
Konec července a počátek srpna přinesl úpadek dominance ekonomických a sociálních témat, které českou politickou agendu ovládly díky odborářským demonstracím a diskusím o daňové politice v předchozím období. Masakr v Norsku motivovaný nenávistí k tzv. kulturnímu marxismu a multikulturalismu i české spory o kácení lesů na Šumavě a o politickou podporu pochodu homosexuálů, leseb a transsexuálů Prahou přenesly zájem do tzv. postmaterialistické dimenze. I tato situace může nahrávat doposud menším stranám a hnutím. Rýsující se nástup ekonomické krize však zřejmě bude v mediální agendě znamenat další zvrat.
Pád Věcí veřejných a současně znechucení středově liberálních voličů ze současné vlády může být důvodem překvapivého vzestupu Strany zelených. Liškova strana se nyní intenzivně zapojila do již zmíněné mediálně sledované kampaně proti těžbě dřeva na Šumavě a může z ní „vytěžit“ přízeň od voličů, kteří jí v minulých volbách opustili, zvláště od alternativních mladých lidí. Je zde patrný rozdíl oproti obdobné situaci před deseti lety, kdy tehdejší straničtí zelení ještě nespolupracovali s nevládními environmentalistickými iniciativami. Konkurenci pro ně však mohou u části mladých levicových voličů představovat aktivní ProAlt (pokud by přešla na stranickou bázi) i Nová antikapitalistická levice (která před nedávnem nasbírala tisíc podpisů potřebných pro registraci).
Úpadek VV i určitá ztráta podpory pro TOP 09 umožnily opětovný nárůst šancí pro KDU-ČSL, jejíž mládežnická organizace navíc získává popularitu i u části krajní pravice. Napravo od ODS a TOP 09 se sice otevírá prostor pro relevantní krajně pravicový subjekt, o jeho zaplnění však usilují jak tradiční pidistrany, tak i ideově iniciativy, které doposud nepřešly na stranickou bázi. Řeší přitom dilema, zda je pro ně samostatná stranická existence vůbec výhodná.
Případ akce DOST ukazuje, že alespoň dočasně může být efektivní vytvořit síť prostupující různými stranami i institucemi. Ve stranách stoupenci iniciativy vedení k akceptaci jejich stanovisek a prosazují své reprezentanty na významné posty. To jim přináší další výhody. Např. pozornost koncentrovaná na Ladislava Bátoru, byť v mainstreamových médiích prezentovaná s negativním zaměřením, pak umožňuje prezentaci vlastních myšlenek a oslovování dalších příznivců (aktuální dopis předsedy DOST americkému velvyslanci protestující pronikl do významných médií, což by se zřejmě nestalo, kdyby kolem Bátorovy funkce na MŠMT nebylo v nedávné minulosti tolik kontroverzí). Na druhou stranu je existenci vlivové sítě vázána na momentální politické uspořádání a zvláště po zániku „Klausova hradu“ za necelé dva roky může být existence samostatné strany nutností.
V národoveckém populismu, který může krajní pravice využívat, jí ale v ČR zdatně sekunduje i část levice či nevyprofilovaných subjektů (což předvedl v rozhovoru s protiromským zaměřením pro Parlamentní listy i senátor Doubrava ze Severocesi.cz). Levice má za současné konstelace i výhodu kritiky pravicových kroků v ekonomické a sociální oblasti. Jiří Paroubek hodlá při budování nové strany těžit i z nevýrazné opoziční role CSSD i z dlouhodobých osobních sporů uvnitř sociální demokracie. Pokud by však chtěl zahájit vítězné tažení příští rok v krajských volbách v Ústeckém kraji, bude se muset vypořádat se nastartovanými Severočechy.cz a možná i se Suverenitou.
Českou stranickou krajinu tedy možná čeká nové rozparcelování, která by nabízelo i nové koaliční modely (např. zelení už rozhodně nejsou tak jasnou součástí pravice, jakou byli v roce 2006, a Sobotka s Liškou nejsou to samé co Paroubek s Bursíkem). Současné trendy však ještě není možné chápat jako definitivní stav. Pokles podpory vládních stran uprostřed volebního období je poměrně častým jevem. Do voleb (a to i do krajských) je ještě daleko a v současnosti avizovaná extrémní rozdrobenost se nemusí ukázat jako udržitelná.
