„Evropa jako úkol“ tak zní slogan českého předsednictví v Evropské Unii, které odstartovalo tento měsíc. Někdejší výrok Václava Havla (pronesený v roce 1996 v německém městě Cáchy), který dostatečně demonstruje progresivistické uvažování prvního polistopadového prezidenta, je nyní inspirací současné české politické reprezentaci. Lze tedy očekávat, že čeští politici nebudou hledat cesty z katastrofického průběhu evropské unifikace, ale dále zabředávat do unifikačního marastu? Zvolený slogan totiž odkazuje k sociálnímu inženýrství bruselských elit, nikoli ke zdravému rozumu, který dnes významně na politickém kolbišti absentuje.
V prvé řadě je nutné říct, že Evropa není a nesmí být úkolem. Evropa je kontinent, tvořený národními státy. Již samotné slovo úkol evokuje zadání, cosi v jádru servilního – úkoly dává nadřízený svému podřízenému, nikoli nadnárodní instituce byrokratů a sociálních reformátorů národnímu státu s bohatou historií. Takovýto přístup byl vlastní prezidentu Havlovi, který „české“ viděl jako cosi omezeného, vždy nutně majícího být pod „někým“. V angličtině zní slogan českého předsednictví - „Europe as a task: rethink, rebuild, repower“. To odkazuje k pokračování rozvratu, přebudování Evropy podle vzoru myšlení levicových utopistů. Je to kontinuita v jejich vzpouře proti tradici a klasickým vzorcům myšlení. Proč je verze pro tuzemské publikum kratší, zatímco pro zahraniční je uváděna prodloužená pokrokářská verze? Výmluvy ministra Beka na nemožnost přesného překladu jsou úsměvné. I to o něčem vypovídá.
Spíše, než úkol by mělo být českým politikům vlastní slovíčko cíl, ale nikoli spjatým s přebudováním Evropy. Daleko lépe by znělo, kdyby cílem bylo tematizování problémů, které EU svým počínáním vytvořila a návrh jejich racionálního řešení – stanovením alternativy. Nemá smysl si jakkoli nalhávat, že naše předsednictví má politickou sílu, kterým by šlo přehodit výhybku zhoubného vývoje. V žádném případě není v této předsedající roli možné otřást unijními strukturami a jakkoli je reformovat. Předsednictví je pouze teatrální hra na demokracii. Nicméně lze v této roli hlasitě poukazovat na mimořádně závažné společenské a ekonomické problémy vzniklé defektní politikou EU. Stejně jako to kdysi v rámci minulého předsednictví učinil prezident Klaus. Nyní o 13 let později, kdy se počínání EU stále více a více dotýká naší svobody, naší životní úrovně a celkově bezprostředního okolí každého z nás, je tento nekonformní přístup ještě více naléhavý. Problémy EU nejsou porodními bolestmi, ale důsledky špatné myšlenky centrálního řízení kontinentu.
Předsednictví by tato vláda měla využít k nastolení témat a budování racionálního pohledu na současné krize, které jsou dílem chybné politiky evropského unifikačního projektu. Témat je bezesporu mnoho – od inflace a s ní souvisejícím extrémním zadlužováním až po boj s klimatickými alarmisty a procesem deindustrializace. Dlouhodobě trvající zhoubné unijní klima v této době ještě intenzivněji utahuje smyčku občanům národních států. Česká politická reprezentace by se tomu měla postavit a vést racionální intelektuální rozepři s unijními představiteli. Měla by reagovat na události, ve kterých lze vidět ohrožení občanských svobod. Měla by například odsoudit dění v Nizozemsku, kde se ve jménu ekologického běsnění střílí na obyvatele. Cílem by mělo být posilování národních států uvnitř Evropy.
Zvolení slov Václava Havla nebyla zcela jistě náhoda, i tito političtí zástupci chtějí zřejmě jet v zajetých, předem nalajnovaných unijních kolejí, které z nás dělají poddajné lokaje bruselských elit. Stanovené priority českého předsednictví nijak evropský moloch neohrožují, spíše mu servilně slouží v naivní představě, že nám bude velmocemi nasloucháno. Je to tah politicky krátkozraký a nezodpovědný. Premiér Fiala je nyní opojen blízkou společností vrcholných zahraničních politiků. Nicméně z tohoto okouzlení však zbude pouze velká kocovina. Takto vedená zahraniční politika je totiž dalším hřebíkem do rakve naší umírající státní suverenity.