Politické grémium stvořilo a výkonná rada odsouhlasila kandidátku ODS do červnových evropských voleb. Na první pohled je podstatný jeden rys: kde chybějí pevná demokratická pravidla, nastupuje brutální manipulace s míněním členské základny. To je případ i této kandidátky.

ODS měla jako jediná politická strana hned od svého vzniku v roce 1991 vytvořen striktní systém primárních voleb, jejž postupně okopírovaly další politické subjekty. Občanská demokratická strana, která vzešla z revolučního Občanského fóra, se vyhranila proti tehdejší praxi vytvářet kandidátky do krajů v úzkém kroužku pražské pseudoelity „přátel, co spolu mluví“.

V odporu proti těmto machinacím byl zaveden pevný mechanismus primárek, například do Poslanecké sněmovny: kandidáty na poslance volí na okresním sněmu delegáti z místních sdružení a následně kraje získávají pořadí, například 1-5. Podle něj se pak v duchu určitých pravidel sestavuje krajská kandidátka, kterou víceméně formálně schvaluje centrum, respektive výkonná rada. Není možné udělat z jedničky pětku a naopak, to je podstata vnitrostranické volební demokracie. Výjimku tvoří lídři kandidátky, kteří jsou vzhledem k marketingovým cílům nasazováni po konzultacích s centrem, které má také v ojedinělých případech možnost vetovat někoho na kandidátce, většinou kvůli předvolebním skandálům spojeným s trestním stíháním.

Obrat '04

Tato praxe platila do roku 2002. Změna nastala o dva roky později, když se začala sestavovat kandidátka do voleb do Evropského parlamentu. Tehdy poprvé došlo k návratu k systému z dob Občanského fóra, kdy se všemocné centrum usneslo, že ví lépe než členové, co je pro stranu lepší. Kandidátku ODS sestavila úzká stolní společnost v čele s Mirkem Topolánkem. Bylo to omlouváno s argumenty, že je to poprvé a naposled. Pět let nato se praxe jako přes kopírák zopakovala, i když má v mnoha ohledech křiklavější rysy.

Politické grémium na základě výměnných obchodů učiněných v souvislosti s volbou předsedy a místopředsedů na nedávném kongresu ODS stvořilo kandidátku, kde nebyly respektovány žádná pravidla a zásady. Takže na druhém místě se objevil člověk (Evžen Tošenovský), který vůbec neprošel primárkami. Na dalším volitelném místě se objevil europoslanec Milan Cabrnoch, který kvůli svému pojetí politiky jako dělání kšeftů na každé úrovni drtivě prohrál na krajském sněmu s jiným europoslancem (Hynkem Fajmonem) v poměru 81:40. Přesto jsou jejich pozice na kandidátce opačné. Takto by se dalo pokračovat.

Evropská ODS?

Méně informovaní novináři zřejmě napíšou, že touto kandidátkou zvítězilo Topolánkovo úsilí o evropskou ODS. Kdo ale sleduje kontinuitu vývoje této strany delší dobu, musí konstatovat, že převážil systém výměnných obchodů za porušení všech demokratických zásad. To je pravá tvář ODS, přičemž je nepodstatné, jestli je na volitelných místech více eurooptimistů (Tošenovský, Vlasák) nebo eurorealistů (Zahradil, Strejček).

Podstatná je nominace europoslance Cabrnocha. Co se týče jeho osoby, vždycky platilo: kde je Cabrnoch, tam jsou peníze, a kde jsou peníze, tam je i Cabrnoch. Dnes to platí pro celé vedení ODS.

www.revuepolitika.cz