Byla, nebyla, jedna (ne)korektní česká společensko - politická scéna, na níž se nešetřilo vulgaritami, urážkami, oplzlými gesty a spoustou virtuálních podpásových i těch skutečných úderů.

Příkladem za všechny může být nejen marná snaha senátorů o trestnost zveřejňování komunistických symbolů i super utkání fotbalových gladiátorů Slavia - Sparta, které v obecné rovině připomnělo Pražský Hrad, který se stal v nedávných dnech také bojištěm. Volby hlavy státu.

Poslanci si prezidentských kandidátů Václava Klause či Jana Švejnara skoro nevšímali, s výjimkou Jany Bobošíkové, jež však zaujala spíš jako kuriozita. Jinak jen padaly urážky jako munice v boji o lukrativní místa ve vládě i na posty poslanců. Kdopak by odmítl platy od 50 do 170 tisíc korun... A tak se psaly vyhrůžky, do dopisů se strkaly kulky a střelný prach...

Důstojnost vzala za své, vulgarity a hulváctví mělo vrch. Pan Topolánek naštěstí už nezopakoval své výroky ,o noci dlouhých nožů´ a o tom, že „Es kommt der Tag“ - ,Přijde den´. Ministr Langer se však neudržel a na svého kolegu Bursíka, jelikož si dovolil kritizovat Václava Klause a volit Jana Švejnara, řval něco o lezení do prd.lí, což zakončil varovným ,někdo půjde bručet´ a nemyslel tím vůbec medvědí brlohy a jejich zimní spánek.

Vzpomínám si na chvíle, kdy italský premiér Silvio Berlusconi adresoval na půdě Evropského parlamentu urážky německému sociálnědemokratickému poslanci Martinu Schulzovi. Doslova řekl: ,,V Itálii se natáčí film o nacistických koncentračních táborech, mohl byste tam hrát roli kápa," a reagoval tak na dotaz poslance, který se ho ptal na jeho problémy s italskou justicí a zda proces kvůli korupci, který proti Berlusconimu vedl milánský soud, nenaruší fungování italského předsednictví EP.

Omlazený Ital se nakonec omluvil. Ministr Langer to neudělal, neřekl slovo pokory, přitom ho slyšela celá republika zásluhou televizních kamer a mikrofonů. Konferenciérka německé televize Julianne Ziegler (26) se svém večerním pořadu pokoušela povzbudit a potěšit hosta, který v přímém přenosu smutně poznamenal: "Jakmile skončí náš rozhovor, musím odejít do práce."

Na to Julianne odpověděla: "Práce osvobozuje", německy: "Arbeit Macht Frei", což byl nápis nad branou koncentračního tábora Osvětim. Omluvila se, ale pozdě bycha honit - šla na hodinu. Jak zářný příklad pro české kariéristy, držící se svých lukrativních křesel, jak klíště své oběti.

Za ochotnickou fraškou prezidentské volby tedy spadla opona, bez děkovačky. Dějství Jany Bobošíkové skončilo dřív, než vůbec začalo. Ve volbě zvítězil Václav Klaus. Kdo jiný. Publikum si oddechlo, že si odpočine na delší dobu od lascivních a zhůvěřilých politických taškařic, fotbaloví fandové si lízali utržené rány z ,oslavy kopané´ a snili o modelu protichuligánských opatření z Britských ostrovů. Omyl.

Na řadu přišly tahanice o knihovnu Kaplického na Letné, plagiátorství s designem policejních automobilů a pokračující arogance moci v podání... koho jiného, než opět premiéra Mirka Topolánka. Na schůzi Parlamentu vstal a prohlásil, že když se tři hodiny času vyčerpaly diskuzí o důchodech (jak banální to téma), tak žádné vyjádření o stavu příprav smouvy s USA o radaru nebude.

"...odcházím!" prohlásil pan premiér a odešel, navzdory hlasitým protestům opozice. Jako bych slyšel Švejka, jehož si dovolím parafrázovat: Zabili jste mi strejčka, dostanete do držky..."

A jak to v tomto případě národa arogantních hulvátů a bezcharakterních konformistů bude se slavným citátem z Kšaftu Komenského, že "vláda věcí Tvých k Tobě zase se obrátí, ó lide český..."?

PS: Kšaft znamená závěť; Spis Jana Amosa Komenského "Kšaft umírající matky Jednoty bratrské". Léta Páně 1650.

Převzato se svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz