Před podzimními volbami budou důležité politické pohádky pro dospělé, nikoli program

Rozvolňování protipandemických opatření vyvolává ve společnosti pocit, že zlý sen řádění koronaviru je pryč a že se život vrací a vrátí do normálních kolejí. Devět až deset z deseti epidemiologů s tím však nesouhlasí a vyhlíží jednak druhou vlnu, jednak nutnost dlouhodobého soužití s virovým nebezpečím, byť ne tak akutním jako na jaře. A hlavou též zamítavě kroutí snad jedenáct z deseti ekonomů, jejichž prognózy se liší pouze různými odstíny černé barvy. Jarní vypnutí ekonomiky, těžký úder pro odvětví cestovního ruchu a dopravy, daný především dlouhodobým zbrzděním turistického globálního hemžení, i všeobecná neochota lidí utrácet za zbytečnosti si v nadcházejících měsících a letech vyberou svou krutou daň.

Politici mají plno práce, poněvadž řešení potíží veřejnost očekává právě od nich. Leč k vládním kormidlům se teď asi nikomu moc nechce – riziko najetí na útes je zkrátka příliš velké. Oproti tomu politiku nešlo vypnout ani v době přísné karantény. A pokud se řada dosud slovutných firem obává krachu a zástupy lidí ztráty zaměstnání, strach z bankrotu obchází rovněž sekretariáty politických stran.

O čem nikdo nepřemýšlí

Česko na podzim čekají krajské a senátní volby, které též poprvé ostře otestují „postpandemickou“ popularitu zdejších politických značek. Byť jenom zčásti – účast se u krajských voleb dosud ve srovnání s parlamentními pohybovala zhruba o dvacet až třicet procentních bodů níže. A o senátních snad ani nemluvě. Ale budou se volby vůbec konat? Vždyť na podzim má údajně dorazit druhá vlna pandemie. O to víc by se pak hodilo korespondenční hlasování, jehož zavedení zatím uvízlo kdesi v soukolí legislativního procesu. Nejvyšší čas ho zavést, poněvadž na podzim už může být pozdě a ani Číňané zde (předraženě) nepomohou. Nicméně v zemi, kde se v souvislosti s pandemií vyrojilo skoro deset milionů generálů po bitvě, o technickém zabezpečení podzimního volebního klání příznačně téměř nikdo předstihově nepřemýšlí.

Politici však nyní mají plnou hlavu i ruce práce hlavně s vymýšlením a prosazováním příběhů – politických pohádek, jež jsou pro získání voličů zcela zásadní. Ne program, ale pohádky pro (zdánlivě) dospělé tvoří základní politický nástroj. Jejich pravdivost neboli faktografická opora může variovat na škále minus až plus sto procent, důležité však je, že voliči se nejlépe oslovují právě pomocí příběhů.

Vláda nyní těží z příběhu ochranitelky před apokalypsou. Respektive z něj těží hnutí ANO, sociální demokraté zatím nedokázali z červeného svetru svého předsedy vytěžit tolik potřebné body. Podle analýzy, kterou si nechalo vypracovat vedení ČSSD, nemusí strana ve většině krajů překonat ani pětiprocentní laťku. Možná za tím vězí skutečnost, že z Jana Hamáčka se rychle vyklubal „Číňan“, muž s velmi těsnými kontakty v sílící nedemokratické velmoci. Voliči, kteří by to ocenili nebo jimž podobné vztahové zázemí alespoň nevadí, asi od ČSSD dávno migrovali k ANO. A pražská kavárna Hamáčka, vzatého v době jeho nástupu do čela krizového štábu zhruba na dva dny na milost, opět, a patrně navždy, zatratila.

Opozice pak prosazuje zcela jinou intepretaci. Koronavirová pandemie je prý z velké části hysterií, přehnanou reakcí na trošku horší chřipku. Vláda kvůli ní bezhlavě zaškrtila ekonomiku a postiženým podnikatelům, zejména drobným živnostníkům, nyní nechce nebo nedovede pomoci. V příštích měsících se začnou plně projevovat negativní ekonomické dopady pandemie, a opoziční příběh má tudíž velký potenciál oslovovat rostoucí počet lidí. Zvláště když příznivý epidemiologický účinek restriktivních opatření vyvolává svérázný opticko-psychologický klam: prášek rychle zabral, horečka zmizela, a nemoc tedy vlastně neexistovala, bylo zbytečné ležet v posteli a vzít si v práci volno.

Vláda však může kontrovat, pokud projeví – třeba jen zčásti – schopnost ekonomickou krizi tlumit. Navíc, na místo hlavního karatele za přehnanou karanténu nyní propuká velká tlačenice. Ve výsledku se tak preference nakonec nemusí nijak zásadně hnout neboli opozici může nadále představovat shluk stran a straniček většinou oscilujících kolem pěti procent.

Nevyužitá příležitost k reformám a transformaci

Bohužel, výše popsané skutečnosti brání racionálnímu přístupu, který velí využít krize coby příležitosti, zejména k reformám a transformaci ekonomiky, k jejímu vyztužení pro doby, kdy se různé epidemie mohou stát denním chlebem, i pro časy stále tíživějších důsledků klimatické změny. Přirozená touha po totální restauraci poměrů před nástupem covidové pandemie i všemožné, jakkoliv pochopitelné, lobbistické tlaky mohou vést k velmi nákladné a stejně beznadějné snaze udržet při životě něco, co je fakticky mrtvé. Či, v lepším případě, k přikrmování něčeho, co musí zhubnout. Rozpočtových škrtů a utahování opasků se však každý politik štítí stokrát víc než toxického ohniska virové nákazy.

Autor je politolog

LN, 18.5.2020