Poté, co bylo zřejmé, že globálně bude mít lidstvo s energií velké problémy, zrušili jsme ho. Po mnoha letech jsme tuto důležitou instituci nahradili vlastně pouze jedním velvyslancem pro energetiku. Poté, co si vážnost energetické situace uvědomil náš spojenec USA, vytvořil energetickou komisi, která měla zajistit dostatek čisté a levné energie pro budoucnost velké země. Komisi předsedal viceprezident USA Cheney a kromě sedmi nejdůležitějších ministrů federální vlády (zahraničí, vnitra, financí, zemědělství, energetiky, obchodu a dopravy) v ní zasedali šéfové řady důležitých státních agentur a jiní významní činitelé.

K Bílé knize o energii, kterou vydala britská vláda v roce (2003), napsal velice kompetentní předmluvu Tony Blair. Zdůraznil mimo jiné, že jeho vláda obyvatelstvu Británie garantuje, že se v nejbližších desetiletích neocitne v energetické či palivové nouzi.

Přislíbil obyvatelstvu, že ceny energie ji neučiní nedostupnou pro řadového občana, který si i nadále bude moci dovolit mít teplo a světlo ve svém obydlí, teplou vodu, ledničku a mrazák, vařit a péci, používat televizor, číst noviny, používat vysavač a pračku a jezdit do práce svým autem nebo kolektivními dopravními prostředky.

V prvním vydání britské Bílé knihy sliboval Blair, že se jeho země obejde bez jaderné energetiky. O čtyři roky později, v roce 2007, Blair svůj názor změnil: bez jaderné energetiky Británie svou energetickou bezpečnost a klimatické cíle nezvládne. A otevřeně to v předmluvě k další verzi Bílé knihy přiznal.

V našem energetickém Kocourkově sice občas nějakou energetickou komisi vytvoříme: jejími členy jsou však většinou odborníci bez politického mandátu a hlavně bez politické autority. Každá nová vláda přitom považuje skoro za svou vlasteneckou povinnost vytvořit novou, "vlastní", energetickou koncepci, jako kdyby vůbec nechápala, že energetické koncepce jsou vytvářeny na desítky let, v průběhu kterých se mohou pouze upřesňovat či zdokonalovat.

Před mnoha lety jsem si posteskl, že největším problémem energetiky je rozpor mezi čísly 4 a 40 Čtyři (roky) je totiž délka volebního údobí a čtyřicet (let) je doba, na kterou je potřeba energetickou koncepci vytvářet.

Není tomu tak dlouho (2002), co generální tajemník OECD Donald J. Jonston upozornil, že politici se musí naučit, jak dostat energii na přední místo v politickém programu a udržet ji tam. Upozornil, že bude vyžadovat značnou politickou odvahu při rozhodování, zda preferovat blahobyt současné generace versus budoucích.

Naše země se vůbec k energetické politice v posledních dvou desetiletích chovala dosti macešsky. Před mnoha lety chtěli naši politici prodat ČEZ, jako by nechápali, že stát musí mít v energetice určité instrumenty k prosazování své energetické politiky a bezpečnosti země.

Naše země měla před lety k zajišťování těchto cílů jisté instrumenty: bylo to nejen většinové státní vlastnictví v největší české energetické společnosti, což zůstalo, ale i v největším průmyslovém podniku, vyrábějícím jaderné elektrárny a nakonec i Ústav jaderného výzkumu.

Tyto podniky vlastnil buď plně, či většinově stát. Z Ústavu jaderného výzkumu se stal dnes pouhý výrobní článek ČEZ, který si musí prostředky na zajišťování modernizace naší energetiky a zvyšování jaderné bezpečnosti do poslední koruny vydělat.

Naše země vyrobila v uplynulých desetiletích celých 24 jaderných bloků. Náš stát nepohnul ani malíčkem, aby klíčový závod na výrobu jaderných elektráren, Škoda jaderné strojírenství, nebyl prodán do zahraničí. S názory a při úrovni našich politiků bych se vůbec nedivil, kdybychom v budoucnu zprivatizovali třeba i ministerstvo obrany, BIS či dokonce i ministerstvo financí. Bylo by to stejně logické, absurdní a nezodpovědné jako to, co jsme v uplynulých desetiletích dělali v energetice.

Před více než 30 lety varoval Andrej Sacharov, že bez jaderné energetiky nezůstane Západ svobodným. Dnes je skutečně již nejvyšší čas, aby se naši politici nad jeho slovy zamysleli a uvědomili si skutečnou důležitost jaderné energetiky a vůbec celé energetické koncepce pro naši prosperitu, nezávislost a svobodu. A též pro přežití naší planety.

Právo, 30.12.2009