Příběh z reálného života pro Andreje Babiše

„Až to zavedou, skončíme a lidi z vesnice si budou jezdit pro rohlíky, mlíko a toaleťák pětadvacet kilometrů daleko.“ Zatím si na sebe vydělají. Internet ani elektronickou kasu nemají. V ruce mobil z roku jedna.

Byl jsem o víkendu na chalupě v Krušných horách. Obec má něco málo přes 200 obyvatel. Kromě jednoho obchodu je tu také jedna hospoda, kde lidi samozřejmě kouří. Její provozovatel se děsí plošného zákazu, neboť už přes tak nízké tržby, odpovídající počtu obyvatel v lokalitě, ale přesto tak vysoké, aby stihl poplatit náklady a ještě uživit rodinu, by mu tam drtivá většina starousedlíků i lufťáků prostě přestala chodit. To je život. V hospodě na vesnici se prostě pije pivo, kořalka, hulí se, občas si dá někdo nějaké jídlo a lidi proberou všechno možné. Od pálení trávy, nových oken vedle v chalupě, ukradeného dříví, pomoci mezi sousedy s opravou vody nebo elektřiny, až po vysokou politiku nebo špatného trenéra národního mančaftu. Ostatně nejlepší trenéry národních mančaftů najdete v českých, moravských i slezských hospodách na každém rohu, to je u nás tradice. Ale zpět k pultovému obchodu se základními potravinami a hygienickými potřebami.

Provozuje ho jedna rodina už odnepaměti. Věří si a táhnou za jeden provaz. Nehlídají se. Nemají kamery a záznamové zařízení, aby skrze ně sledovali, jestli jim zákazníci nekradou. Nemají elektronickou kasu, aby skrze ni sledovali, jestli je neokrádají zaměstnanci. Nemají počítač připojený k internetu. Prý ho ke své práci a životu nepotřebují. Nemají mobilní telefon s dotykovým displejem a slovo aplikace mají spojené s činností proti škůdcům na zahradě. Nemají e-mail a na úřady chodí osobně s papíry v ruce. Navzdory technologickému pokroku a ambicím byrokratů přežili dodnes. Přežili dodnes a dodnes také bez problémů poskytují službu, která byla a je na vesnici žádaná.

Prodávají základní potraviny a hygienické zboží. Když chcete chleba nebo rohlíky, musíte si je objednat předem, aby zbytečně navíc nakoupené zboží nevyhodili. Takový luxus si nemůžou dovolit. A účtenku za nákup? Tu dávají jen dětem z vesnice (nikdo jiný ji nikdy nechtěl), aby se naučily počítat vrácené peníze, když je rodiče do obchodu vyšlou. Dokonce jim prodají, protože se s rodinami znají celý život, i lahváče pro tátu nebo víno pro mámu. Chce se mi zvolat: „Do háje, tady je svět ještě normální!“

Andrej Babiš kdysi, když ještě nebyl politik a jen tahal za nitě vzadu, kritizoval vysoké daně a jejich neefektivní výběr a následné použití. Pod tíhou funkce socialistického ministra se jeho ambice rozplynuly v socialistické realitě a došel k závěru, že lidi kradou. V podstatě všichni, jen on ne, to je jasné. Jedním z nástrojů k eliminaci části zlodějů je podle něj zavedení elektronického hlášení tržeb. Obecný argument, tedy že galerka na zákony vždy kašlala, kašle a bude kašlat, platí napříč všemi činnostmi člověka, v přeneseném slova smyslu obchod nevyjímaje, nebere. Stejně tak je těm, kteří přikazují a zakazují, úplně jedno, že zavedení elektronických hlášení tržeb postihne výhradně a pouze ty, kteří už teď dělají všechno podle zákona – ty, kteří to nedělají, si zase cestu najdou.

Provozovatelé obchodu si kvůli novému opatření zavádět internet, za který by museli měsíčně platit, nebudou. Nebudou si kvůli novému opatření kupovat ani drahý mobil s dotykovým displejem a aplikacemi a platit měsíčně za přenos dat, nebudou si kupovat počítač nebo notebook. Neuměli by s nimi pracovat. Jo, světe div se, i takoví lidé žijí a je jim fajn. Falešná návnada v podobě „vždyť si to budete moct odepsat z daní“ se jich netýká. Vydělají si tak akorát na to, aby zaplatili náklady a uživili se, aniž by chtěli něco po státu. Až to opatření přijde, obchod zavřou a se zavřeným obchodem zmizí i služba, která se kvůli zvýšeným nákladům nevyplatí. Dodnes po státu nic nechtěli, a protože sehnat práci v jejich věku a v této lokalitě je rovno zázraku, půjdou do doby odchodu do důchodu na pracák mezi tisíce jiných, pro které u nás v regionu není práce.

V Ústavě České republiky najdete větu „každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost“. Tato věta je ovšem hned druhou větou patřičně ořezána. „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“ Vzpomínám si na ANO kluky a holky z billboardů a to jejich „prostě to zařídíme“ a „prostě to ohlídáme“. Přemýšlím, jestli to takhle mysleli opravdu, nebo byli jen dobře zaplacenou stafáží.