Politická vřava kolem regulačních poplatků se dala čekat a ODS teď jistě trpce lituje, že toto opatření zahrnula na tak přední místo reformy, že pro mnoho lidí se reforma a poplatky stávají jedním pojmem. Logika poplatků je jednoduchá: omezme výdaje na prkotiny a soustřeďme peníze na vážné případy. Logika „člověka z ulice“ je však jiná: proč bych měl platit třicet korun, když nemusím? Transplantaci ledviny nikdy potřebovat nebudu. A zapálí si cigaretu a dá si další pivo.

Pro sociální demokracii se poplatky staly úhelným kamenem politického boje. Na žádné jiné kauze nemohou projevit svoji „lidovost“. Nic není „člověku z ulice“ tak blízko jako těch třicet korun v kapse. Všechny ostatní případy, ať je to radar nebo zahraniční mise, Lisabonská smlouva anebo protikrizová opatření, jsou složité, těžko vysvětlitelné a z mnoha důvodů ošemetné. Za třicet korun se dal pořídit bič na vládní koalici a strana ho používá bezskrupulózně. Do oblasti pokleslého černého humoru lze zařadit její taktiku využívající nepřítomnost poslanců ODS ve sněmovně, protože jsou zaneprázdněni povinnostmi v souvislosti s předsednictvím unie. To je příklad opovrženíhodné hanebnosti, ale sociální demokraté to vesele dělají, protože spoléhají na to, že je to mimo obzor pochopení jejich voličů. Naopak hyenismem zavání neochota vypárovat těžce nemocného poslance Tomáše Kvapila.

S tímto párováním je spojena klíčová epizoda posledního hlasování, kdy sněmovna přijala senátní návrh rušící poplatky dětem a mladistvým a jim a seniorům nad 65 let se snižuje ochranný limit na 2500 Kč. Nemocného Kvapila vypárovala komunistická poslankyně a tím umožnila, aby poplatky v jejich úhrnu zůstaly.

Že by se u komunistů najednou projevil smysl pro fair play, pro rytířství a slušnost, že by se rozhodli pomoci dostat politickou kulturu v České republice z bláta? To je věru naivní představa.

Kdyby totiž poplatky padly, kdyby byly „ze zákona zrušeny“, tím by spadl pod stůl onen bič na koalici, zakoupený za třicet korun.

Šéf komunistického poslaneckého klubu Pavel Kováčik si hned po hlasování pospíšil s prohlášením, že jeho strana má vlastní návrh na úplné zrušení poplatků a sbírá pro něj podpisy. To je snaha vzít oranžovým vítr z plachet a stáhnout „protiregulační“ demagogii do vlastních služeb. Lubomír Zaorálek, který za to komunisty kritizuje, správně dal jejich postoj do souvislosti s jejich paradoxní podporou koalice v klíčových okamžicích. Jenže ono je i v zájmu sociálních demokratů, aby mazec kolem poplatků pokračoval v současném tempu. Smysl toho všeho je podněcovat naštvanost lidí, zvláště teď, v době, kdy není dobře a zaručeně bude hůř.

Tahle situace samozřejmě nemůže trvat do nekonečna. Reforma nemá za daného rozvržení sil naději na dlouhodobé trvání. Jedno je ale zřejmé: osvědčila se. Připomeňme čísla statistiky. Klesla nemocnost, uspořily se miliardy, přešlo se od „paralenové solidarity“ k přesměrování peněz k vážně nemocným. Díky tomu se například ve specializovaných centrech léčilo o 47 procent víc vážně nemocných než v předchozím roce. Zdravotnictví už přestalo být zadlužené.

Až levice reformu odstřelí, tím že ji porazí v parlamentu hned anebo až po nových volbách, které vyhraje, věci se vrátí do starých kolejí. Potom naopak vezme bič do ruky ODS, až se systém zdravotnictví začne hroutit. A ten je finančně ohrožen tak jako tak, hospodářskou krizí. Hůř bude všude, i ve zdravotnictví. Současný „boj proti třicetikoruně“ může vahou reality vzít časem obrat a dostaví se bumerangový efekt.

Je čas na zakopání zbraní. Tlak faktů je zřejmý. Navíc je ve vzduchu velká neznámá, totiž stanovisko Evropské komise k proplácení poplatků na úrovni krajů. Upozornil na to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ten nekonstatoval, že jde o nedovolenou veřejnou podporu krajských zdravotnických zařízení, nicméně že jde o zvýhodnění jedněch proti druhým, je zřejmé. A na zásahy do hospodářské soutěže je Evropská komise citlivá.

Bohužel zakopání válečné sekyry je v našich poměrech nepředstavitelná utopie. Vítězství stoupenců reformy prosazením kompromisu je vítězství Pyrrhovo. Toto bolestné vítězství bude prospívat levici, jen pokud levice bude tlačit na pilu. Že v důsledcích ta pila řeže do masa pacientů, je jí lhostejné. Vždyť jde o něco vážnějšího, než je zdraví občanů. Jde o politické body.

LN, 13.2.2009