Jako eurofederalista a příznivec větší integrace Evropské unie směřující k budoucí evropské federaci, nebo alespoň ještě pevnější konfederaci, než tomu je doposud, bych neměl být z dynamiky hnutí Trikolóra příliš nadšen, nicméně opak je kupodivu pravdou. Tento zdánlivý paradox má své důvody, o kterých se pokusím rozepsat.

Evropskou unii vnímám jako jakýsi více méně neutrální rámec, jehož částečně doprava či doleva měnící se ideologickou náplň tvoří demokraticky zvolené elity s mandátem občanů EU. Směřování EU nabírá v současnosti směr, jenž mně nějak příliš nevyhovuje, a proto si vznik a jistý úspěch stran typu Trikolóra přeji a je podle mne momentálně nutný. Z primárního evropského práva za nejdůležitější princip EU považuji existenci čtyř ekonomických svobod v rámci společného svobodného trhu, tedy volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. No a samozřejmě skutečnost, že členské státy nejsou a nebudou rozpuštěny v EU jako kostka cukru v šálku kávy, jak poněkud nepravdivě a účelově propagandisticky tvrdí jeden náš známý politik, neboť jejich vzájemná rovnost a národní identita je primárním evropským právem naopak garantována, což je vidět například v kapitole „Obecná ustanovení“ Lisabonské smlouvy:

ČLÁNEK 3a
1. V souladu s článkem 3b náležejí pravomoci, které nejsou Smlouvami Unii svěřeny, členským státům.
2. Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy. Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.

Ale vraťme se zpět k hnutí Trikolóra a k vydařenému ustavujícímu sjezdu, jenž se konal sobotu v Brně. Celá ta dlouho očekávaná politická událost vypukla pochodem centrem Brna, v jehož předvoji švarně kráčely tři lepé mažoretky v barvách národních a za nimi mocně a ze všech sil dula minimalistická dechovka typicky česká následovaná shromážděnými členy hnutí. Po jeho konci se účastníci rozešli, aby se posléze vnořili do útrob kongresového sálu hotelu Cosmopolitan, kde konečně vypuklo ustavující rokování a volba předsedy s předsednictvem.

Je zajímavé, ale zároveň zcela logické, že Klausové otec a syn nakonec zcela opustili striktní pravo-levý ideologický koncept, na který Václav Klaus starší dodnes přísahal a jehož porušení u ODS neustále kritizoval, a přidali se k centrismu, tedy ke kdysi tak zatracovanému Topolánkovu ideologickému ODS „rozkročení“, i když k rozkročení sice stejně pravo-levému, ale poněkud lehce jinému. Smrt ve středu a zejména Smrt v sametu od Petra Hájka již tedy asi nebude tou zásadní knihou, která by měla být povinnou školní četbou, řekl bych, ale jen idiot nemění své názory, jak s oblibou tvrdí náš pan prezident Miloš Zeman.

Víme tedy, že Trikolóra není stranou pravicovou, jak prohlásil její zakladatel, neboť se jedná o zastaralý koncept, ale stranou, která cílí jak na pravicového, tak na levicového voliče. Hnutí se tedy, zdá se, zařadilo do proudu národoveckých politických subjektů, pro které je důležitější dělení na ose nadnárodní globalismus a národovectví, ale nechci předbíhat a spekulovat, možná je to všechno jinak, to vše ještě uvidíme později. Osobně vznik hnutí Trikolóra docela vítám a jsem docela rád, že se mu start opravdu podařil, sobotní ustavující sjezd na mne zapůsobil velmi dynamicky a doufám, že v tomto slibném trendu budou i nadále pokračovat. Zároveň jsem s uspokojením zaregistroval, že jejich pochod Brnem s mažoretkami a dechovkou byl docela milý a velmi silně kontrastoval s DSSS pana Vandase a jeho divokou Dělnickou mládeží, s jejichž bojůvkami mají v Brně jisté prvomájové zkušenosti, nebo s opile agresivními kyselými ksichty na SPD sjezdu národovecké internacionály letos v Praze. Od Trikolóry očekávám, že poněkud rozmělní náš národovecký rybník a ubere hlasy SPD, jejíž je přímým stranickým konkurentem, no a přeji ji v tom hodně úspěchů. Vzhledem k velkému mediálnímu prostoru, který Václav Klaus ml. v těchto dnech získal, jsem samozřejmě velmi zvědavý na příští tah Tomia Okamury, kterým se pokusí opět dostat na hlavní stránky a kontrovat mediální úspěch Trikolóry z tohoto víkendu.

Trikolóra je podle mne hnutí zcela stvořené pro ty inteligentnější a vzdělanější národovce, než jsou nerudí „redneck“ z SPD. Zároveň by mohla odebrat hlasy voličů hnutí ANO a tím zmenšit jeho dosavadní hegemonii, pokud by se jí též podařilo odeslat KSČM do politického důchodu, byl bych ještě spokojenější. Jako tradiční příznivec ODS zase věřím, že se jejího tvrdého voličského jádra nějak významně nedotkne a že ODS zůstane významnou pravicovou silou na naší politické scéně. Pro mne Trikolóra není, neboť oproti Václava Klause ml. nejsem nacionalista (národovec) a považuji se za patriota (vlastence). Z tohoto důvodu je mně také bližší ideál globálního kapitalismu než ideál etatického protekcionismu vyznávaný různými národovci v čele s americkým prezidentem Trumpem. Zároveň si také uvědomuji, k čemu nacionalismus v historii lidstva vedl, a skutečně nemám důvod k tomu, abych zastánce podobných ideologických proudů podporoval i svým volebním hlasem. Takže hodně štěstí vinšuji v příštích kláních volebních.