Plácáním o tom, co by se nám líbilo, svou vojenskou bezpečnost nezvýšíme

Ministryně obrany Jana Černochová před Velikonocemi rozčeřila již tak dost neklidnou hladinu návrhem, s USA nekonzultovaným, na umístění americké základny na našem území. Na sociálních sítích vyvolal vlnobití lajků, alespoň mezi většinou voličů koalice Spolu a asi i STAN, u pirátských příznivců už začal narážet. A narazil též u premiéra Petra Fialy, který se snažil celou věc spíše zahrát do autu. Sama Černochová se posléze nechala slyšet, že základna „není na stole“, své prohlášení označila za „politické a hodnotové“ a do USA prý poletí vyjednávat pouze o modernizaci armády.

Ovšem celá kauza má docela velkou vypovídací hodnotu – o české společnosti, její politické reprezentaci, o jejich vztahu nejen k válce na Ukrajině, ale vůbec k bezpečnostní politice.

Diplomatický amatérismus

Návrh ministryně obrany byl, diplomaticky řečeno, hodně neobratný. Zdejší proruská scéna se po 24. únoru ocitla v hluboké defenzivě. Putinovo Rusko, jež napadlo slabšího a na jeho území páchá válečné zločiny, se stalo totálně nehájitelným. V řadách jeho příznivců tudíž zatím převažovala spíše obranná palba z hlubokého zákopu: neznáme přesně příčiny konfliktu, válka je špatná a zabíjejí obě strany, masakry jako v Buči prý nejdou plně ověřit z nezávislých zdrojů, boje na Ukrajině ženou nahoru ceny benzinu i plynu, pomoc uprchlíkům ano, ale neeskalovat konflikt dodávkami zbraní. A tak dále a tak podobně.

Když tu najednou jim Jana Černochová přihrála pěkně hratelnou mičudu: přítomnost cizích vojsk na českém území, jež vždy, i v případě armády spojenecké, představuje problém. Tímto tématem se tradičně dají pěkně nažhavit národovecké kotle. A nyní i obejít srdceryvná svědectví ukrajinských matek či jejich dětí o důvodech, které je přiměly k útěku, nebo apokalyptické obrazy z Mariupolu či z charkovských sídlišť.

Oživují se tak staré vzorečky z bojů o radar v Brdech, jenž sloužil především jako symbolický artefakt k zaujímání hodnotových postojů. Racionální debata o něm se tudíž záhy stala skoro nemožnou. Celý projekt například provázely pochybnosti, běžně ventilované i v seriózních západních médiích, zda opravdu bude v realitě fungovat natolik úžasně jako na počítačových simulacích.

Kdo se ptá, je agent

Věcná připomínka nebo snaha o racionální strategicko-technickou diskusi tehdy mohla snadno vyústit v osočení, že namítající patří mezi zakuklené ruské agenty. Avšak i dobře míněná věc, jež v praxi nefunguje, se stává špatnou věcí. Co lze tedy předběžně věcně konstatovat o americké základně a případných zárukách pro naši bezpečnost, již by měla poskytnout?

Předně: vojenská základna je široký pojem, těžko se o ní bavit, pokud nevíme, kolik vojáků by na ní mělo sloužit a jaký typ zbraní by měli obsluhovat. Malá základna o pár desítkách či stovkách lidí nám bezpečnostní trn z paty nevytrhne. Případný nepřítel ji snadno záměrně pomine a i sami Američané se nechtěnému zatažení do konfliktu lehce vyhnou jejím včasným opuštěním. Větší základna by pak musela zapadat do nějakého Spojenými státy definovaného strategického cíle. S iniciativou by tudíž vyrukovala spíše americká strana. A diskuse o vhodnosti velké základny pro bezpečnost České republiky by se poté musela odvíjet i od oné konkrétní specifikace.

V době vlády Donalda Trumpa se Poláci velmi snažili o Fort Trump, tedy o velikou americkou základnu na svém území. Trump ji sice výslovně neodmítl, ale v zásadě se k polským návrhům choval dost rezervovaně. Poláci hodlali na celý projekt údajně přispět dvěma miliardami dolarů, leč Američanům se částka zdála nízká. A především jim asi vadilo, že Polsko si tak chce utilitárně posílit vlastní bezpečnost nad rámec NATO, avšak na americký úkor, díky potenciálnímu vtažení USA do situací, jimž by se s ohledem na své národní zájmy raději vyhnuly.

Bezpečnostní vyčuránci

Na českém bojovném snění o americké základně je snad nejhorší právě ona výše zmíněná a docela průhledná „vyčuranost“. Namísto budování vlastní bojeschopné armády, která by i potenciálně silnějšího agresora odrazovala schopností krvavě „kousat“, má vše vyřešit kouzelný proutek, jenž přičaruje přímou americkou vojenskou přítomnost. Avšak Američané již před Donaldem Trumpem dávali najevo neochotu nadále zajišťovat bezpečnost starého kontinentu primárně z kapes amerických daňových poplatníků.

Výhodnost případné americké základny lze tedy otestovat i početní úlohou: pokud ani dvě miliardy dolarů od Poláků za Fort Trump Američanům nestačily, nebylo by lepší podobnou částku investovat do přímých akvizic pro armádu či do domácího zbrojního průmyslu? A Ukrajina pak svědčí též o rozhodující roli morálního faktoru, vůli obyvatelstva bránit svobodu své země i za cenu vlastního života. A tu, slovy dávného hitu Richarda Müllera, „nelze koupit za žádný peníze“ a základna cizí armády ji k životu nepřivede.

Autor je politolog

LN, 19.4.2022