Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Politika našich spojenců je udržet nás v pozici kolonie, která bude odebírat jejich zboží a minimálně bude konkurovat jejich průmyslu. Naopak náš zájem je se z pozice kolonie přesunout do rovnoprávné pozice. President a jeho sponzoři chtějí to první. Macinka pracuje na tom, abychom pracovali na našich zájmech. Ctění čtenářové ať si to rozhodnou

Prezident (a i minulá Fialova vláda) prosazují podřízené postavení Česka, které se vzdá své zahraniční politiky i své měny a postupně se rozplyne v EU. Proto narážejí na současnou vládu, která v něčem takovém nevidí naši budoucnost. Rozplynout se v něčem, co se potápí, znamená, že se budeme potápět s tím.

Prezident hodně mluví frázovitě, z toho pak těžko poznat, co je vůbec cílem jeho soukromé zahraniční politiky a pro koho ji vlastně dělá. Nebo to někdo kromě jeho poradců ví?

Vy evidentně ne.

Pane Grundmanne,

dovolím si poopravit vaši formulaci v perexu textu:

"Jde o to, zda český národní zájem MÚŽE být jiný než zájem našich spojenců."

Správně by to, podle mne, mělo znít:

"Jde o to, zda český národní zájem SMí být jiný než zájem našich spojenců."

Pokud platí mnou navržená varianta, jsou všechny debaty o české zahraniční politice čistě akademické.

Tohle je podle mne trochu jiná otázka. Vaše formulace „SMÍ být jiný“ je normativní: ptá se, zda je legitimní, aby Česká republika sledovala jiný zájem než její spojenci.

Já se ale v článku ptám především epistemicky: zda český národní zájem vůbec MŮŽE být jiný, tedy zda připouštíme jako faktickou možnost, že zájmy spojenců nejsou automaticky totožné.

A právě zde podle mne vzniká podstatná část problému. Řada lidí nevnímá soulad českých a spojeneckých zájmů jen jako normativní požadavek – tedy „měli bychom držet se spojenci“ –, ale téměř jako poznatek o světě: co je v zájmu NATO, USA nebo „Západu“, je tím samým automaticky také v českém národním zájmu.

Pokud přijmeme tento předpoklad, debata o českém národním zájmu skutečně končí ještě dříve, než začne. Ne proto, že by Česká republika nesměla mít vlastní zájem, ale protože jsme předem prohlásili za nemožné, aby se její zájem od zájmu spojence vůbec lišil.

Zahraniční politika je záležitostí vlády, která ji provádí a také za ni odpovídá. Dvoukolejnost zahraniční politiky spočívá v tom, že generál Pavel, prezident podle ústavy ze své funkce nezodpovědný, setrvává na zahraniční politice fialové vlády, která prohrála v demokratických volbách. Ta zastávala lokajskou zahraniční politiku v zájmu Bruselksého sojuzu a dokonce ji tvůrčím způsobem ke škodě českého státu a jeho ekonomiky rozvíjela. Zahraniřní politika Lipavského spočívala v ignorování ekonomické diplomacie a v ideologickém kazatelství a moraloizování. Jak píše autor, velký evropský konflikt v angažmá EU pro Českou republiku znamená v souhrnu především ztrátu. Bezbřehá podpora války ze strany generála Pavla a jeho hradní party překupníků zbraní poškozuje obchod, investice, bezpečnost, energetiku i stabilitu prostoru, na němž česká prosperita závisí.

Takovýhle blábolů bylo koncem třicátých let minulého století spousta (četl jsem dost tehdejšího tisku). Výsledek je známý, ale jak vidno, asi jen menšině současníků.

Dávám za pravdu Macinkovi.

Prezidentčik PePa je schopen nás prodat za další hvězdičku na epoltách.

Spíš premiérčík za dotace, Davidčíku.

Pavlova zahraniční "politika" je především nechat ČR rozpustit v eurofederaci. Nahradit fungující měnu eurem, bezmezně poslouchat pokyny z EK. Slyšel někdy někdo z Pavlových úst slovo český? Český národ, český zájem? Je to zelená guma bez vlastního úsudku, zvyklá celý život poslouchat rozkazy a pokyny. Prezident ČR je, ale můj rozhodně ne.

Z vašeho presidenta bych měl dost obavy. EU nic moc, ale Rusko je horší.

Pan Grundman má své články tradičně dobře vyargumentovane. Zaujala mě pasáž o Rusku a Ukrajině.

Každý stát má své bezpečnostní zájmy. To ho sice neopravňuje napadnout svého souseda nebo mu diktovat nějaké podmínky, ale ignorování zájmů jedné strany nevede k vytvoření bezpečné a stabilní mezinárodní situace. To je bohužel nepříjemný, ale pravdivý fakt. Na Ukrajině vidíme výsledek takového postupu.

Dodávám, že zaklínání se hodnotovou politikou nepředstavuje řešení. Jediným řešením je připustit, že i Rusko má nárok na své bezpečnostní zájmy, i když ho vede mezinárodní padouch Putin. Kdyby Západ něco takového připustil dříve, tak k válce a zabíjení nemuselo dojít.

Tohle samozřejmě zvedne adrenalin zastáncům hodnotové politiky. Ale nalejme si čistého vína. Představuje hodnotová politika řešení současné situace? Pokud ne, tak je načase změna. A čím víc se bude se změnou otálet, tím to bude nepříjemnější a horší.

Navíc obsah obratu „hodnotová politika“ je stejně tajuplný jako hrad v Karpatech nebo barva účesu paní Colombové. Možná, že byl někým někde deklarován, ale je stejným způsobem chimérický jako např. sociální stát, rozvinutá socialistická společnost nebo trvale udržitelný rozvoj a pod.

Bohužel, když to vezmu bez ohledu na hodnoty, tak českým národním zájmem je zajištění co nejlevnějších surovin a energií a co nejdražší prodej našich průmyslových polotovarů evropským "centrům excelence", která by svou finální produkci dodala do celého světa.

Ve všech třech těchto bodech to však řádně skřípe.

Prodej polotovarů není zájmem nikoho, kromě toho, kdo je nakupuje. Kromě toho, nákup z východu a prodej na západ znamená pozici mezi mlýnskými kameny.

Prosím vezdejší diskutéry aby mi vysvětlili co je na tomto neslušné a vulgární. Blokli mi tento příspěvek,, Myslíte soudruha rozvědčíka? Žádného pana prezidenta nemáme. Pouze poslušného vykonávače rozkazu mdlého rozumu."

Evidentně vám to neblokli, když jstě to teď napsal znovu.