Ještě pár dní a začne to. Bude šavlovačka. Kdo bude dalším, tentokrát "lidovým" presidentem. Jak říkal Anton Špelec: "Císař pán není vůl. On je korunovanej."

A tak budeme mít z vůle lidu korunovaného presidenta. Protože, přiznejme si to, u nás je president něco jako takový demokratický král. Tak jako oba dva dosavadní krá…totiž presidenti. Havel Václav I a Klaus Václav II.

Dneska je módou na oba strašně nadávat, ale popravdě řečeno, ještě asi budeme prstíčkem hrabat. Oba Václavové byli totiž přes své rozdílnosti jeden druhému tak podobní. A oba vynikající. Někdy pro "národ" až nepochopitelně.

Velice zvláštní muži. Uvědomil jsem si to, když jsem se dočetl v knížce Stanislava Komárka ke kapitole nazvané podivným slovem "Mutrzóni". Slovem, vyrobeným autorem v nejlepších tradicích obrozenecké nové češtiny, tedy z němčiny. Asi tak, jako vznikly "Vánoce" z "Weihnachten" a "Vimperk" z německého "Winter Berg". Což je krásně vidět, když tam nahoře (tedy doslova "na hoře") sněží a dole prší a zámek, který je "na hoře", je bílý a dole je plískanice.

Slovo "mutrzóni" odvodil autor od názvu knihy Volkera Elise Pilgrima "Die Muttersöhne" (1986), které se v české a rakouské němčině čte v jednotném čísla jako "mutrzón". Odmítá pro tyto osoby slovo "mamináč". Ovšem já bych měl lepší slovo: "mamánek". Kdo je to vlastně "mutrzón", případně "mamánek"? Muž, nadměrně napojený a duševně souznící se svojí matkou.

Cituji (ze shora uvedené knihy, kterou vřele doporučuji čtenářům k zakoupení):

"… i v důsledku nadměrné identifikace s matkou, na níž jsou citově závislí (a která je často celý život provází a opečovává), dochází ke kombinaci maskulinního i femininního stylu myšlení i jednání, takže jsou značně nadprůměrně schopni se vcítit do každého příchozího a podle toho s ním jednat, což je vlastnost u politiků a umělců nepochybně zcela nepostradatelná (vztahy mutrzónů k ženám jsou naproti tomu dosti komplikované a drsné, byť často velmi intenzivní).. "

Podíváme-li se na oba Václavy, byli od mládí, jak oba přiznali veřejně, pod silným až dominantním vlivem svých matek. Havlova matka Božena po nástupu komunistů odmítala uznat tuto skutečnost a vychovávala syna Václava, prvorozeného, v nejlepších tradicích "lepší společnosti". Bez ohledu na to, čím musel být a čím se živil. Byl od mládí vychováván k "velkým činům". Podobně tomu bylo u matky Václava Klause, který nikdy ani nepředstíral, že by vykonal něco, s čím by jeho matka zásadně nesouhlasila. A také byl matkou vychováván jako premiant a budoucí leader.

Jak píše Pilgrim: Životní strategie mutrzónů je jaksi vypjatá a na hraně, buď už v dětství bídně zahynout či živořit někde na okraji, nebo zazářit a stát se centrálními a adorovanými osobami."

Dále Pilgrim vyzdvihuje u těchto osob masochistní sebenenávist k jinak vyprázdněnému já (které nezná jiné skutečné radosti a potěšení) tu spojenou se smutkem a hypochondrií, tu s nezřízenou chtivostí po moci a destrukci. "Není toto ovšem typické pro celou pozdní euroamerickou civilizaci?" ptá se Komárek. Je zde mimo velkou touhu vyniknout i určitá destruktivita, ať už obrácená proti sobě samému nebo proti jiným, jistá duševní okoralost, která se ale jen zřídka projevuje v přímém, takříkajíc brachiálním násilí.

Život a kariéra našich Václavů je ukázkou mužů žijících na jedné straně nebezpečně až hazardérsky, na druhé straně podléhající v osobním životě ženám. Podíváme-li se i na životní partnerky obou, je to zřetelně vidět. Zároveň jsou však - jak svojí duševní potencí, tak výchovou - k výkonu matkami a svými životními družkami vedeni k dosažení postavení "prvního mezi rovnými".

Pilgrim ve své knize "Die Muttersöhne" přiznává dotyčným osobám "geniální intuici jdoucí neomylně přesně k cíli a vyhmatávající podstatné, schopnost trefit a ranit neočekávaně a na neobvyklém místě, originálně upozornit na to, kolem čeho ostatní po léta mlčky chodili, atd."

Není to přesný popis obou Václavů? Jen si vzpomeňme na Havlovu intelektuální "Moc bezmocných", která intelektuálně rozbourala jak normalizační bezčasí ale i, což se dodnes tají, západní kavárenské levičáctví. Anebo Klausovo rázné a rychlé rozbourání nebezpečného Občanského fóra, pokusu hledat "třetí cestu" a jeho rázné zavedení klasické demokracie. Včetně politických stran a "kapitalismu".

Havlova "blbá nálada" je pak typickým příkladem neočekávané podpásovky vůči soupeři, stejně tak jako Klausova "opoziční smlouva", v okamžiku, kdy si druhá strana myslí, že "vyhrála".

Velcí muži dělají velké věci. Velké činy kladné i velké činy záporné. Někdy je obtížné rozeznat, co je co. Jako příklad geniální intuice a schopnosti vyhmátnout vše podstatné vidíme jak u Klausovy - v Evropě zpočátku osamělé - kritiky eura a eniviromentalismu, která se ukázala jak pravdivá, tak je dnes pro Evropu jako intelektuální výzvou. Tak Havlova schopnost předstírat a podpořit cokoli, například ve vztahu k západu a USA, jen aby dosáhl zapojení ČR do Unie a NATO. Což bylo jeho velkým cílem.

Největším duševním výkonem stárnoucího Havla a zároveň podrazem na intelektuální skupinu "pravdy a lásky" je pak jeho hra "Odcházení". A když ji všichni ti podržtaškové a dozadkuvlezisté na divadelní scéně prznili, natočil sám film. Ten ukazuje v neuvěřitelném panoptiku jádro obnažených figur, směšných kašparů a křiváků. Které měl kole sebe, včetně své poslední rodiny, kterou vůbec nešetřil, ale i novinářských šmoků (ty to musí bolet!) hlásajících a zároveň prznících a překrucujících Havlovu "Pravdu a Lásku" . Až po své duševně vyprázdněné "intelektuálské" pozdní milenky.

Nevím, co udělá Klaus na odchodnou. Nebo už udělal?!? Možná to byla ta všemi tak proklínaná amnestie, jejíž skutečný dopad na společnost prozatím nikdo neodhalil. Možná to dopadne jako s "porevoluční elitou", těmi v nedbalkách předvedenými a pohledem do zrcadla pravdy postiženými Havlovými husami. Hujeři pravdoláskovníci nejprve, protože nic nepochopili, vřískali jak je Odcházení úžasné. A když jim došlo, o co jde, mlčí o ní jako hrob. Uvidíme, jak to bude s poslední amnestií a o co vlastně šlo. Jaké bude skutečné Klausovo "odcházení".

A mezitím můžeme jít volit nového lidového presidenta. Máme však na výběr jen poměrně nevýrazné figury. Žádný nový "král" na Hradě asi nebude.

Škoda.

P.S. Právě jsem se dočetl, že "národ" je tak "rozhořčen", že jedni sepisují "výzvy", jiní chtějí demonstrovat, levicoví senátoři chtějí žádat o zrušení amnestie u Ústavního soudu. A dokonce někteří ředitelé škol nařizují sundat Klausovy podobizny z tříd a vyzývají i starosty, aby tak učinili. Jestlipak byli tihle všichni také tak stateční, když jim v ředitelně visel na zdi Husák?!

Jak praví Ježíš svým učedníkům: "Jste snad tak bláhoví jako zákoníci a farizeové?" A Starý zákon říká: "Nemoudrost bláhových je bludná."