Drahošův pod peticí proti nenávisti a Topolánkův pod Lisabonskou smlouvou

S volbou prezidenta se vynořují mementa, která problikávají kandidaturou pana Drahoše (podpis na petici proti nenávisti) a kandidaturou expremiéra Topolánka (Lisabonská smlouva). Lze dát rovnítko mezi tyto dvě rozdílné události?

V prvé řadě je třeba se podívat na dobu, kdy došlo k těmto dvěma podpisům, poté na okolnosti vzniku a následně na samotnou osobní motivaci obou kandidátů.

Podpis pana Drahoše

Samotná petice/výzva proti nenávisti (s přesným názvem Vědci proti strachu a lhostejnosti) vznikla v polovině srpna 2015, kdy se do Evropy přes balkánskou trasu začaly valit davy (nejprve desetitisíce a posléze statisíce) ekonomických migrantů v drtivé většině vyznávajících islám.

Česká veřejnost, resp. její drtivá většina reagovala okamžitě přirozeným obranným mechanismem (pud sebezáchovy začal naplno pracovat) a slušným způsobem odmítla akceptovat situaci, kdy západoevropské elity spolu s bruselskými eurobyrokraty vítaly tuto invazi a zároveň zdůrazňovaly potřebu pomoci „uprchlíkům“ s kategorickým nesouhlasem požadavku na neprodlené uzavření hranic. Pátá kolona pracovníků politických (ne)ziskovek organizovala v západoevropských zemích hlasité vítání především muslimské invaze z Blízkého východu a Češi dostali hlavně od těchto (ne)závislých aktivistů v médiích nálepku netolerantních xenofobů.

A právě v této kritické chvíli přichází výše zmíněná výzva vědců, jejímž jedním ze signatářů byl i pan Drahoš. Některé body jsou přímo vzorem způsobu myšlení těch, kteří tuto „výzvu“ vytvořili a posléze podepsali:

„Jsme znepokojeni prudkým nárůstem xenofobních nálad ve společnosti a aktivitou extremistických skupin ...“

„Muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy, bez ohledu na jejich skutečné názory či nepřebernou rozmanitost náboženských směrů, které vyznávají.“

„Radikalizace společnosti skrze strach je podle nás jedno z největších nebezpečí, které nám v souvislosti s imigrační krizí hrozí.“

„Toto téma musí být předmětem diskuze, ta však musí být vedena s chladnou hlavou a na základě faktů.“

„O imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali.“

Povšimněme si množství expresivních výrazů v této výzvě a odsuzování kteréhokoliv jiného názoru než jediného možného, tedy autorů petice. Autory výzvy znepokojuje především radikalizace společnosti, nikoliv možné bezpečnostní ohrožení těch nejbezbrannějších občanů!

Jak typické pro ty, co nám chystají a budou chystat zářné multikulturalistické zítřky! Další znepokojení autoři vyjadřují nad vznikem extrémistických skupin a pak zlatý hřeb „spojování muslimů s teroristy bez ohledu na nepřebernou rozmanitost“. Tu „rozmanitost“ následně celá Evropa i svět pocítila a pociťuje dodnes na vlastní kůži v rámci nejrůznějších atentátů, znásilnění i fyzického napadání.

Co je ale nejodpornější na této petici/výzvě, je bezesporu obrovská arogance neomylnosti dotyčných autorů/vědců, s níž se tito autoři petice vymezují vůči běžné populaci a staví se do role těch, kteří jako jediní či téměř jediní mají právo rozhodovat o tom, jak se společnost má chovat a jaké smí činit závěry. Další motivace, jako je snaha zavděčit se mediálnímu i politickému establishmentu nebo být možnost čerpat prebendy, přesněji dotace, je již podružná.

Podpis expremiéra Topolánka

Naproti tomu podpis pana Topolánka pod Lisabonskou smlouvu, jejíž ratifikace proběhla u nás na podzim roku 2009, probíhala v úplně jiném ovzduší než výše uvedená petice. Lisabonská smlouva, posílující nadřazenost unijních zákonů nad národní legislativou, a společná migrační politika znamenala omezení naší suverenity ve vztahu k rozhodování o výběru lidí postižených válkou či jinými katastrofami.

Zatímco pana Drahoše nikdo nenutil ani nevyzýval k podpisu Petice proti nenávisti, pan Topolánek v době před podpisem (ratifikací) Lisabonské smlouvy byl denně pod nesmírným mediálním tlakem umocněným řevem probruselských partají (ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL) požadující okamžitý podpis, v opačném případě věštily ekonomický i politický „armagedon“ pro naši zemi. A pokud by pan Topolánek tehdy Lisabonskou smlouvu nepodepsal, podepsal by ji po půlroce nový předseda vlády.

Takže srovnávat podpis Lisabonské smlouvy s podpisem Petice proti strachu je jako bychom srovnávali krádež hodinek s těžkým ublížením na zdraví. Zatímco pan Topolánek žádnou oporu v parlamentu v době schvalování Lisabonské smlouvy neměl (cca 80 % poslanců bylo pro podpis), pan Drahoš na základě své vlastní osobní iniciativy podepsal petici, která znamená zásadní selhání jednotlivce v mezní krizové situaci, kdy zájmy bruselských a západoevropských elit nadřadil nad zájmy vlastních občanů.

Jen se ptám, je pan Drahoš opravdu tím vhodným a slušným kandidátem na prezidenta?

Z výše uvedených faktů jednoznačně vyplývá, že nejspíš nikoliv. Člověk, který již jednou selhal, může selhat i znovu a pak stěží můžeme argumentovat slušností, kterou se PR agentury prezentující pana Drahoše tak často ohánějí.