Přímá volba hlavy státu se osvědčuje více, než se ještě před pár týdny čekalo

Volíš Schwarzenberga, nebo Zemana? To zní jako foglarovské: Volíš Losnu, nebo Mažňáka? Národ si to užívá a v duchu je už ve druhém kole prezidentské volby. Nicméně ta překotnost by neměla zastírat to, co už je za námi a co lze hodnotit. Zkuste si sami odpovědět na prostou otázku: Přijde vám teď – se znalostí průběhu prvního kola i kandidátů pro finále – přímá volba jako populistický nesmysl či tragická chyba?

Pokud ano, zkuste to doložit srovnáním s volbami prezidenta za posledních patnáct let. Poctivá odpověď zní: spíše ne. Před pěti lety, když byl podruhé, leč v poněkud nedůstojné atmosféře zvolen Václav Klaus, všechny politické strany plédovaly pro "důstojnou volbu". To bylo heslo předjaří 2008, leč brzy poté jaksi zapadlo. O pět let později lze říci, že důstojnou volbu skutečně sledujeme, navzdory předchozím výstrahám před populismem. To vůbec není špatný výsledek.

Pro všechny, i pro exoty

Bez ohledu na to, zda fandíte Schwarzenbergovi, nebo Zemanovi (či nevolíte nikoho), bez ohledu na to, kdo z nich ve finále vyhraje, lze říci už teď: přímá volba se osvědčila. Čistou cestou dostala do finále dvě nejvýraznější osobnosti, navíc zkušené politiky.

Jistě, varování před populismem nebylo vycucáno z prstu. Ve všech státech, kde se volí prezident přímo, se mezi kandidáty objevují různí exoti, v horších případech i lidé fašounského střihu (ještě je v paměti, jak v roce 2002 ve Francii Le Pen postoupil do druhého kola). Tím více to riziko platí pro společnost, která nemá s přímou volbou zkušenosti. I proto se před pěti lety ozvaly hlasy, že Češi zvolí v přímé volbě osobnost typu Karla Gotta. Srovnejme to s realitou.

Dostal se mezi kandidáty nějaký fašoun nebo člověk s vysloveně neblahou minulostí? Ne. Českým Le Penemmohl být nanejvýš Miroslav Sládek, ale jeho šance i popularita vyčpěly už v 90. letech. Ano, o kandidaturu usilovali i lidé považovaní za exoty – Bobošíková, Fischerová, Franz, Okamura. Ale rozhodně se nevymykají exotům, kteří běžně kandidují v přímé volbě prezidenta ve Francii, USA či Polsku.

"Exoti" ovšem ukázali i něco jiného. Doložili, že při troše snahy a nadšení se člověk může dostat mezi oficiální kandidáty, aniž by sám disponoval velkým majetkem, lobbistickým zázemím, silnými sponzory a profesionálním týmem. Lidé jako Franz či Fischerová do toho šli "jen" se zaujetím a partou sympatizantů, přesto požadované podpisy bez problémů sehnali. To je další bod pro přímou volbu. To, co se jevilo jako minus, tedy kiks státní správy při ověřování a počítání podpisů, není systémový průšvih – lze to napravit expertním zásahem. Aupřímně, pokud někdo skuhrá, že mu chyběla nabídka autentické pravice, dá se říci tolik: Kdyby se Ladislav Jakl skutečně snažil, kdyby se snažil alespoň tak jako Vladimír Franz či Táňa Fischerová, potřebné podpisy by nejspíše sehnal. Kdepak, ukazuje se, že přímá volba systémově nikoho nediskriminuje.

A ještě něco. Prezidentská volba 2013 je vůbec první po revoluci, do níž se nemontují komunisté. Tedy ne že by na tom u KSČM bylo něco nelegálního, ale spekulace typu, zda hlasy KSČM vynesly na Pražský hrad Václava Klause, kalily atmosféru. A přijetí Miroslava Grebeníčka v Lánech dalo těm spekulacím punc věrohodnosti.

To vše je pryč, jakkoliv někteří kandidáti teď sháněli podporu u KSČM (avšak otevřeně) a jakkoliv se spekuluje, do jaké míry pomohou komunistické hlasy Miloši Zemanovi ve finále. Ale to už nejde o KSČM (jež nám připomíná rozpor mezi legální existencí strany se slovem komunistický v názvu a zákonem o protiprávnosti komunistického režimu a úctyhodném odporu proti němu), nýbrž jen o její voliče. I to je výrazný posun k lepšímu.

Kolik lidí půjde bručet

Podíváte-li se v internetové databázi Newton do února 2008 na výraz "důstojná volba", dostanete šedesát odkazů. Důstojnou volbu očekával šéf sněmovny Vlček (ČSSD). Na "svobodné a důstojné volbě" trvala ve svém prohlášení ODS. Jenže skutečná atmosféra při volbě tomu neodpovídala.

Kamera TV Nova zachytila rozčileného ministra Langera, jak říká ministru Bursíkovi: "Tak já ti to povím, jaká špinavá hra kolem toho byla, kolik lidí půjde bručet." Pět volitelů Václava Klause (senátorky Janáčková a Juřenčáková, poslanci Snítilý, Melčák a Pohanka) dostalo poštou obálky s kulkami. A v předsíni Španělského sálu se běžně pohybovali lobbisté. Jistě, dost lidí řekne, že to byla nezbytná daň za demokracii. Že ten, kdo má rád tlačenku, by se rozhodně neměl dívat, jak a z čeho se jeho oblíbená lahůdka vyrábí. A že i dnes se objevují nedůstojné situace. Jenže tady je zásadní rozdíl.

Když si Václav Klaus mladší urážlivě utahuje z Karla Schwarzenberga a jeho výslovnosti, působí to nechutně, ale svým způsobem je to takový gymnaziální humor (i když leckdo by humor tohoto typu čekal spíše od studentů než od ředitele gymnázia). Transparentně to vypovídá spíše o autorovi než o adresátovi výroku. Každý ví, kdo to řekl, co tímmyslel a jaký postoj ke Schwarzenbergovi vyjadřuje.

Ale co znamenalo, když v únoru 2008 ministr vnitra hovořil o tom, "kolik lidí půjde bručet"? Jak to interpretovat? Co z toho vyvodit? A jak chápat kulky zaslané volitelům? To není žádný gymnaziální humor, ale ryzí mafiánský symbol, o kterém se dá různě spekulovat: poslali je opravdu zavilí odpůrci Václava Klause, anebo sami klausovci, aby působili jako ohrožovaná skupina?

Když tehdy v Právu napsal Alexandr Mitrofanov, že "politici neunesli břemeno důstojné volby prezidenta", mohlo to působit jako poraženecký stesk. Ale teď, s luxusem generálů po bitvě (aspoň po jejím prvním kole), si přiznejme, že přímá volba plní svůj účel. Tím není řečeno, že někdy příště se při ní nemůže vynořit a uspět neblahý populista. Ale co se týče letošní volby, ta je ve srovnání s tím, co se dělo v letech 1998 (účelové zadržení Miroslava Sládka), 2002 (spekulace o hlasování komunistů) či 2008, volbou skutečně důstojnou.

LN, 17.1.2013