Právě jmenovaná vláda si letošního léta neužije. Její dva hlavní úkoly, uvést do pořádku státní finance a zahájit účinný boj s korupcí, mají samy o sobě tak výbušný potenciál, že zvládnout je bude úkol téměř nadlidský. Úspora financí se například Kalouskovi nepovede bez rázně provedené a zcela zásadní důchodové reformy.

Jak na to upozornil v posledním vydání časopis Respekt, panuje ovšem v tomto ohledu v koaliční vládě zatím jenom shoda na tom, že se bude vycházet ze závěrů tzv. Bezděkovy komise. Ta ovšem po čtyřměsíční práci navrhla alternativy dvě. Pro druhou, která nepracuje se sbližováním sazeb DPH, jež by mělo za následek zvýšení cen potravin a léků, se tehdy opatrně vyslovili i experti ČSSD.

Jenže mezitím se situace změnila: stranu, kterou v květnových volbách sice opustily statisíce voličů, ale pořád ještě vyšla z hlasování vítězně, převálcovala vládní koalice v parlamentě natolik, že jí nedopřála ani funkci předsedy sněmovny. Na to, že by se teď chtělo sociálním demokratům o důchodové reformě i jen přemýšlet, může Kalousek a spol. tudíž zapomenout. Jistě: půjde to i bez podpory opozice, protože koalice má na české poměry v parlamentu nebývale silnou většinu. Ale o něčem tak zásadním, jako je důchodová reforma, která ovlivní životy zdejších obyvatel na celá desetiletí, by měl panovat konsensus napříč demokratickým politickým spektrem. Totéž platí o změnách ve zdravotnickém systému.

Jak to doposud chodí, totiž všechny jen znejišťuje. Vzpomeňme třeba, jak sotva zavedlo Julínkovo ministerstvo poplatky u lékařů, v lékárnách a v nemocnicích, začaly je kraje, ovládnuté po krajských volbách sociální demokracií, lidem zčásti zase proplácet. Normální by přitom bylo, kdyby Topolánkova vláda konzultovala své plány s opozicí předem a přihlédla aspoň k těm hlavním výhradám. Nemuselo tak například dojít k takovým absurditám, jako že poplatky se vztahovaly i na děti včetně miminek v porodnicích.

Nejistota se ovšem podepsala i na boji s korupcí, kdy v praxi selhávaly i ty zákony, které existují už nyní, hlavně na neschopnosti policie kauzy vůbec vyšetřit. Důvody vidí sami policisté především v tom, že je brzdily interní předpisy, popřípadě nadřízení, kteří si je už předem vykládali jako skryté pokyny, aby byli vstřícní k vládnoucí garnituře. Vrcholu dosáhla údajně taková atmosféra za ministra Langra. Za jeho působení se policejním prezidentem stal Oldřich Martinů, na jehož konto jde například předpis, že každé vyšetřování musí schvalovat vedení policie. V praxi to umožňovalo, podotýká časopis Respekt, jakoukoli kauzu zastavit hned v jejím počátku.

Nepřekvapuje tedy, že se nový ministr vnitra Radek John netají tím, že s tímto policejním ředitelem už nepočítá. Na druhé straně je otázka, jestli mu jeho dosavadní literární zkušenosti budou stačit, aby se v policejní problematice dostatečně zorientoval sám. S výběrem nejužších spolupracovníků bude muset být každopádně nesmírně opatrný.

Na druhé straně sice za Langra od policie odešla řada zkušených lidí, ale pořád ještě tam mnozí zůstali. Těm všem je třeba dát dlouhodobější perspektivu než jen nyní obvyklých pár měsíců nebo let. Resort je třeba stabilizovat na apolitických základech.

Gloriolu na to Radek John se svou pověstí investigativního novináře má. Zda jí bude schopen dostát, popřípadě, zda to vůbec chce, ale teprve uvidíme.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6