Napravování příjmové nerovnosti úpravou penzijního systému plodí další nespravedlnost

O reformě penzí se mluví 25 let. Čtyři předchozí důchodové komise pohořely. Je tu komise pátá. Jako prioritu uvádí „narovnání“ penzí žen a mužů. Což ale není nutně reforma. A není to ani něco, co by se v minulých 25 letech problematizovalo – na rozdíl od neexistence reformy. Když autor textu výše uvedené napsal na svůj Twitter, dostalo se mu od šéfky nové komise, Danuše Nerudové, toho času rektorky Mendelovy univerzity, následující odpovědi. „Neproblematizovalo (…) možná to souvisí s tím, kdo tam zasedal. Muži myslí na ženy několikrát denně. Na jejich důchody ale nemysleli ani jednou.“

Tak vida, nebezpečně módní genderová palba se tímto přenáší i na kolbiště, které jí zůstalo dosud spíše ušetřeno. Za „starých časů“ by byla cílem důchodové komise opravdová reforma. Čili celospolečensky přijatelné řešení garantující, že do penzijního systému bude jaksi „organicky“ přitékat více peněz. Až se tak stane, lze řešit, jakým způsobem budou tyto peníze rozdělovány dle relevantních kritérií, včetně kritéria pohlaví. Pardon, genderu. V „nové době“ však právě gender dostává naprostou přednost.

Lehčí podraz

Důraz na gender odráží současnou dobu, neměl by však podrážet fakta a data. Bohužel, v případě argumentace rektorky Nerudové a její souputnice – sociálnědemokratické ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové – k takovému lehčímu „podrazu“ evidentně dochází. Z analýzy stávajícího stavu vyplácení starobních důchodů dle pohlaví totiž nevyplývá, že by v rámci mezinárodního srovnání byly podmínky v ČR jakkoli vychýleny ve prospěch mužů.

Z mezinárodně srovnatelných dat OECD publikovaných ve studii Pensions at Glance 2017 plyne, že v Česku muž s průměrným pracovním výdělkem celkově v penzi v čistém vyjádření inkasuje 11,1násobek svého ročního čistého výdělku. Žena si přijde na 12,4násobek. Zmíněný „mužský“ násobek odpovídá 89,5 procenta násobku „ženského“. Ve vztahu k pracovnímu výdělku se muž tedy v průměru v penzi dočkává pouze necelých 90 procent toho co žena. Klíčovým důvodem je pochopitelně to, že ženy dlouhodobě a konzistentně vykazují vyšší naději dožití při narození. Česko nijak nevybočuje z mezinárodního standardu. Průměr daného ukazatele za celou EU totiž činí 89,4 procenta. Jinými slovy, v průměru muži v EU v penzi ve vztahu k pracovnímu výdělku dostávají 89,4 procenta toho co žena.

Pochopitelně je to vztaženo k výdělku během ekonomicky aktivní fáze života. Ten je v případě mužů v průměru vyšší než v případě žen. Od toho se odvíjí iluze, že penze je třeba „narovnat“, jak si přeje ministryně Maláčová. Ovšem v penzích žádná nerovnost nedříme. Pokud zdání nerovnosti vzniká, pak kvůli rozdílu ve výdělcích během aktivní fáze života. Tento rozdíl se pak promítá i do rozdílné výše starobních důchodů. Jinými slovy, muži během ekonomicky aktivní fáze života vydělávají v průměru více než ženy, takže pobírají i vyšší starobní důchod, který se od výše celoživotního výdělku odvíjí. Ženy pobírají v průměru méně, z podstatné míry kvůli tomu, že z důvodu mateřských povinností ztrácí léta, která mohly jinak – jako muž – věnovat kariéře. V tom samozřejmě lze hledat určitou nespravedlnost. Ta je však z podstatné míry přímo „biologického“ původu. Stejně jako skutečnost, že se ženy dožívají vyššího věku než muži – což dopad té první nespravedlnosti zase přirozeně tlumí.

Zvětšování koláče

Smyslem reformy důchodového systému ale nemá být to, aby penze napravovaly potenciálně nespravedlivou rozdílnost ve výdělku mužů a žen během aktivní fáze života. Pokud taková nespravedlivá rozdílnost existuje, což je diskutabilní a je to předmětem jiné diskuse, musí být napravena už „v zárodku“. Ještě lépe: nemělo by k ní vůbec docházet. Pokoušet se napravit ji úpravou důchodového systému jen vytvoří další nespravedlnost. A to z toho důvodu, že část žen se důchodového věku vůbec nedožívá. Jsou-li tyto ženy tedy během aktivní fáze života odměňovány nespravedlivě v porovnání s muži, nemají šanci se ani dožít nápravy. Nápravu je zkrátka třeba uskutečnit mnohem dříve než až v důchodovém věku. Znova: žádná taková nespravedlivá rozdílnost by vůbec vznikat neměla; a je otázkou, zda vzniká.

Smyslem důchodové reformy zkrátka primárně nemá být rozdělování prostředků určených na penze. Tím spíše, že argumentace ve prospěch nutnosti změny tohoto rozdělování je v případě užití kritéria pohlaví, které prioritizují Maláčová s Nerudovou, zrovna krajně diskutabilní. Smyslem důchodové reformy má být předně to, aby prostředků na penze bylo více. Stěžejním smyslem důchodové reformy není zvětšit makovou část koláče na úkor části tvarohové nebo naopak, a to ještě užitím módně působících, ale zjevně zavádějících argumentů, ale dosáhnout toho, aby se koláč jako takový zvětšil.

hlavní ekonom, Czech Fund

LN, 7.2.2019