Ministr práce a sociálních věcí v demisi František Koníček oznámil, že od ledna by měly důchody vzrůst o 65 korun.

Je to směšná částka. Za tuto sumu si důchodce přilepší měsíčně o jedno větší kuře. Je to skutečně trapné pro obě strany. Jak pro stát, tak pro důchodce. Nicméně je zapotřebí si uvědomit pár věcí. Ono totiž těch 65 korun měsíčně znamená v celkovém důsledku téměř 2 a půl miliardy ročně.

V zemi máme okolo tří milionů důchodců, kterým se vyplácí téměř tři a půl milionu důchodů. Průměrná výše starobního důchodu je bez pár korun 11000. Na důchodce vyplácí stát ročně okolo 400 miliard korun. Je to zdaleka největší položka ve státním rozpočtu.

Ano, je to pro důchodce leckdy těžké. Musí obracet každou korunu, než ji vydají, mají větší nemocnost a velká část zbytku důchodu míří do léků. Chápu jejich těžkou situaci, ale podívejme se na to spíše bez emocí a čistě pragmaticky.

Stát vydává na důchodce skoro 40 % svého ročního rozpočtu. Důchody patří mezi mandatorní výdaje a ty v celkovém množství tvoří až 85 % státního rozpočtu. Platy státních zaměstnanců, provozy ministerstev, dluhová služba, vše stojí peníze. Napříkald na dluhovou službu dáváme ročně skoro 70 miliard korun. Zbytečně.

Proč k takovému stavu došlo? Proč platíme ročně takovou neuvěřitelnou sumu jen na úrocích z dluhů? Odpověď hledejme tam, kde se začalo rapidně zadlužovat. Přeborníkem v zadlužování byl nynější adept na premiéra, Bohuslav Sobotka zvaný Dluhoslav.

Možná podlehl dojmu, že se ekonomice bude dařit navždy a navíc poroste stále víc a víc. Přesto všechno zadlužoval náš stát až nehorázně. Čísla jsou chladná, ale mají ohromnou vypovídací hodnotu. Píše se rok 2003, stát částečně sanuje povodně, naprostou většinu škod hradí pojišťovny. Zde bych měl pochopení pro schodek.

Příjmy státního rozpočtu jsou oproti roku předcházejícímu nižší o 6 miliard. Výdaje vzrostly o 58 miliard, schodek za rok 2003 je 109 miliard. 2004, příjmy +70 miliard, výdaje +54 miliard, schodek -94 miliard. 2005, příjmy +97 miliard, výdaje +60 miliard, schodek -56 miliard. 2006, příjmy +57 miliard, výdaje +78 miliard, schodek -97 miliard.

Ani zvýšené příjmy nezabránily Sobotkovi v zadlužování. V tomto ohledu hrají prim roky 2005 a 2006. Přitom stačilo jeden jediný rok nezvyšovat výdaje. Ale to by socialisté museli myslet na zadní kolečka a nejednat stylem "po nás potopa". Hlavní roli hraje zvyšování mandatorních výdajů, které poznamenávají budoucnost a nejdou snadno bez sociálních nepokojů (odbory) snížit.

Přejděme do roku 2009. Celosvětová krize a následně evropská krize. Jak se to odrazilo na českém státním rozpočtu? 2009, příjmy -90 miliard, výdaje +83 miliard, schodek -192 miliard. 2010, příjmy +25 miliard, výdaje -11 miliard, schodek -156 miliard. 2011, příjmy +12 miliard, výdaje -1 miliarda, schodek -142 miliard. 2012, příjmy +39 miliard, výdaje -3 miliardy, schodek -101 miliard.

Čísla jsou zaokrouhlena na celé miliardy a jsou vzata nikoli podle naplánování, ale podle reálných výsledků. Je nutné si povšimnout důležité věci, a to šlápnutí na brzdu ve státních výdajích. Přesto se schodek snižuje velice pomalu. Nikdo nemohl dopředu vědět, jak velká krize bude a jak to poznamená ekonomiku.

Výdaje státu poslední tři roky klesají a příjmy rostou. Přesto, nebo právě proto, byla Nečasova vláda označena jako "zlodějská". Jsme příliš zhýčkaní, máme za to, že pravidelné zvyšování platů je naším nazadatelným právem, nikoli vítaným zlepšením. Uznávám, že nikdo nechce mít příjmy nižší či zvýšení příjmů takové, že nepokryje inflaci, ale my jsme si navykli na čím dál větší spotřebu.

Proto je oblíbený Bohuslav Sobotka, který dokázal za jediný rok rozházet téměř 60 miliard na dluh, ač byly příjmy státu o 100 miliard vyšší než rok předtím. To je neodpustitelné. Jak z této pasti ven? Razantním snížením státních výdajů.

Nejjednodušší a nejúčinnější cesta je snížení počtu státních zaměstnanců. Každý desátý zaměstnanec je státní. Počet těchto lidí je ale vyšší, protože nejde jen o úředníky, ale i další profese. Celkový počet lidí placených státem se odhaduje na 1,1 milionu.

Jak by ale dopadlo snižování počtu státních zaměstnanců? Protesty, stávky, demonstrace. Navíc státní zaměstnanci trvají na tabulkových platech, kdy je jedno, jak kvalitně svou práci odvádíte, záleží na tom, jak dlouho státním zaměstnancem jste. Snížení jejich platů? Stejný výsledek.

Tito lidé placení státem se největší měrou podílejí na mandatorních výdajích. V následujících letech se státní zaměstnanci určitě o své místo obávat nemusí. Levice nedovolí snížení jejich počtu (viz odborářské demonstrace) a nadto chce řešit nezaměstnanost dalšími zbytečnými státními zaměstnanci.

Plánované progresívní zdanění vynese státu zhruba tři miliardy korun, tedy pro důchodce necelou stokorunu na měsíc. Náš brzy nejbohatší důchodce Vladimír Špidla se může jen smát. Právě ten Špidla, který tvrdil, že "zdroje jsou" (jen neřekl, že v peněženkách hlavně těch, co ho volili), bude brzy stát na vrcholu pyramidy českých důchodců.

Už za tři roky začne pobírat starobní důchod ve výši nejméně 110 tisíc korun měsíčně, tedy tolik jako deset průměrných důchodců. Letos mu skončilo tříleté vyplácení euroodstupného přes 280 tisíc korun měsíčně.

Pokud by u nás dostával stejný plat jako v Bruselu, měl by nárok na důchod 21 000 měsíčně. Holt, Brusel se umí o své služebníky postarat... Pokud našim důchodcům přijde zvýšení o 65 korun měsíčně urážející, pak by se měli obrátit na toho, kdo dostal státní kasu tam, kde se nachází. Na toho, kdo nastavil laťku výdajů tak nesmyslně a populisticky, že se z toho stát jen tak nevzpamatuje. Ale žít na dluh je tak krásné, že, Bohuslave Sobotko?