Právě skončený sjezd České lékařské komory zvolil do funkce prezidenta ČLK opět MUDr. Milana Kubka. Ten již svůj boj za práva lékařů dovedl téměř k dokonalosti. Pokud se naplní plán výzvy „Děkujeme, odcházíme!“, ztratí prezident českých lékařů bezmála polovinu svých nemocničních oveček. Určitě ví, že lékaři v cizině by mu na jeho profesní „džob“ přispívat přestali.

Proto mne nesmírně pobavilo, když sjezd ČLK vyzval vládu, aby ministrem zdravotnictví zůstal dál MUDr. Leoš Heger. Nedávno v pořadu na ČT1 v režii moderátorky Jílkové totiž Kubek nepokrytě ministrovi vyhrožoval. Dnes, po měsíci, však za ním „pevně?!“ stojí. Heger, kterého do vlády jmenovala TOP 09, prý bude odvolán a na jeho místo má přijít tu současný ministr práce a sociálních věcí Drábek, tu někdo jiný. Vedení TOP 09 ústy ministra Kalouska označilo tyto informace za drby bez jakéhokoliv opodstatnění.

Nicméně, stojí za to celý podivný propletenec událostí kolem ČLK z poslední doby komentovat. Akce „Děkujeme, odcházíme!“ je dlouhodobě vedením ČLK podporována. Je to typicky odborářský přístup k řešení situace v odměňování. Eticky je celá záležitost daleko za pomyslnou hranicí Hippokratovy přísahy. Lékař, který se touto přísahou zavazuje pracovat ve prospěch svých pacientů, je vnímán veřejností stále ještě většinou jako odborník, u něhož na prvním místě stojí právě starost o zdraví jeho pacienta. Iniciativa „Děkujeme, odcházíme!“ však posouvá lékařský stav do role, v níž nyní dominantní roli hrají peníze. Ty přitom vůbec nejsou malé. Jestliže se průměrný plat lékaře u nás pohybuje někde na úrovni kolem šedesáti tisíc měsíčně, rozhodně se nejedná o situaci vyžadující sociální podporu státu. Špatné, respektive nesmyslné podmínky pro získání atestací u absolventů lékařských fakult, jsou na ministerstvu nyní předmětem vážných úvah. Zapomíná se, že tyto podmínky byly nastaveny tak, aby ztěžovaly atestace mladých doktorů a byly především v zájmu starších lékařů, kteří si z mladých doktorů dělali své slouhy. V této věci tedy náprava nutná je.

To hlavní je však stále v samotné ČLK. Ta se od doby, kdy ji ovládal MUDr. David Rath a kterou po něm převzal MUDr. Kubek, vůbec nezměnila. Náplní činnosti ČLK totiž je již řadu let bitva o peníze. Bohužel, náplní ČLK není starost o medicínský růst jejích členů. Povinné členství v ČLK navíc působí na většinu doktorů tak, že v zájmu „klidu“ nechávají vedení ČLK „řádit“ a politikařit. Každý ministr zdravotnictví, který situaci v resortu zná a ví, kde jsou jeho slabá a silná místa, je pak ČLK kádrován a pokud nejde vedení ČLK „na ruku“ (viz Julínek), je nepřítelem, který musí být zničen. Jestliže tedy ČLK dnes současného ministra Hegera z ničeho nic hájí, je to pozoruhodná změna. Kde je však pravý důvod změny politiky vedení ČLK ve vztahu k ministrovi, lze jen hádat.

Já osobně bych to přičítal právě tomu, že se akce lékařů vyhrožujících výpověďmi vymkla ČLK z ruky a nyní se na poslední chvíli snaží nastavením „nového stylu“ sama ČLK již rozhodnuté lékaře vrátit na cestu „rozumu a spolupráce“. Protože generálem bez vojska nechce být ani Kubek.