Prezident republiky hodlá pokračovat ve svém svérázném, velmi volném výkladu Ústavy ČR, což činí již od samého počátku nového volebního období. Když začal druhý ústavní pokus o vytvoření vlády, prohlásil, že si nepřeje vládu, která by se opírala o jednoho či dva „přeběhlíky“ a že takovou vládu jmenovat nebude. Chce stabilnější vládu širší koalice parlamentních stran. Strany podle něho budou muset ve svých postojích slevit či přidat.

Václav Klaus se nechová jako „neutrální moc“, což je pozice prezidenta parlamentní republiky, ale přisvojuje si v rozporu s duchem i pravidly platné ústavy roli hlavy státu v poloprezidentském režimu. Klaus však není v úloze otce vlasti, otce národa, který se cítí povinován dát mu dobrou vládu. Nepřísluší mu stavět se nad suveréna, nad lid, který ve volbách rozhodl o složení Sněmovny. Nechci předjímat, koho Václav Klaus ve druhém pokusu pověří. Je však zřejmé, že nechce dát tuto možnost Jiřímu Paroubkovi. Přitom podle nepsaných demokratických zásad, jež některé zahraniční ústavy (např. Řecko) výslovně stanoví (tak to v roce 1999 určoval i návrh ODS vedené Klausem), by měl mít tuto možnost lídr druhé nejsilnější strany. Paroubek na toto Klausovo stanovisko již dříve právem reagoval, že o vytvoření vlády bude usilovat ve třetím ústavním pokusu.

Ten je v rukou předsedy Sněmovny, nikoli prezidenta. Ten musí předsedou vlády jmenovat toho, koho mu navrhne předseda komory. A tady vzhledem k tomu, jak byl zvolen současný předseda Miloslav Vlček, který učinil při volbě prohlášení o tom, že za jistých podmínek z funkce odstoupí, panují v politických i mediálních kruzích nejasnosti.

Zdá se mi, že ti, kdo připomínají Vlčkův slib, zapomínají další část jeho vystoupení. Vlček totiž uvedl, že ČSSD dává tyto garance s vědomím, že „při politických jednáních předsedů parlamentních stran na Pražském hradě zmínil pan prezident výslovně také možnost, že v eventuálních dalších pokusech o sestavení vlády dostane šanci i ČSSD“. Toto stanovisko nikdo z představitelů parlamentních stran na schůzi Sněmovny nezpochybnil a nedementoval je ani prezident republiky. Je tedy možno z něj vycházet. Pokud prezident v prvém i v druhém pokusu jmenuje předsedou vlády představitele ODS, nikoliv však soc. dem., potom ve smyslu uvedeného Vlčkova prohlášení má nárok na třetí pokus, nebude-li druhý úspěšný, představitel soc. dem. Myslím si, že návrh na něho může podat Vlček, protože ten je postupem prezidenta republiky, jenž ČSSD v druhém kole pominul, ze svého závazku odstoupit vyvázán.

Tato situace dosud nenastala a možná ani nevznikne, ale je třeba o ní s předstihem uvažovat, abychom se vyhnuli dalším, z ústavního hlediska problematickým krokům. Volba předsedy Sněmovny k nim nepochybně patřila.

Autor je poslanec za ČSSD