A možná půjdu ještě o trochu dál, když prohlásím, že je možné, že nebude žádné vítězství levice. Takový výsledek voleb jde sice proti neustále se opakujícím výsledkům předvolebních průzkumů, které věští KSČM a ČSSD ústavní většinu v dolní komoře českého parlamentu, nicméně průzkumy, zejména ty internetové od společnosti SANEP, nepovažuji za relevantní. A navíc dodám, že jak u voleb v roce 2006, tak u voleb 2010 se předvolební průzkumy mýlily tak, že byly de facto bezcenné.

Za připomenutí stojí, že levice měla v poslanecké sněmovně většinu v období po volbách roku 2002. Vítězná ČSSD vedená tehdy Vladimírem Špidlou, ale vytvořila koalici se středopravými stranami, neboť Špidla dostál svému slibu, že s podporou komunistů vládnout nebude. ČSSD však postupně ztratila důvěru voličů, prohrála první volby do Evropského parlamentu, vyměnila Špidlu za Stanislava Grosse, který posunul preference ČSSD pod deset procent a ČSSD "zachránil" Jiří Paroubek. V období jeho vlády 2005/6 sice formálně dál trvala koalice se středopravými stranami, Paroubek však při prosazování levicových zákonů použil hlasy komunistů.

Vyhrocená předvolební kampaň v roce 2006 vyvrcholila tak zvanou Kubiceho zprávou a společnost se výrazně polarizovala. Ve volbách získaly vítězná ODS a druhá ČSSD téměř 70% hlasů a ostatní strany více méně paběrkovaly. Paroubek si po volbách "přivlastnil" hlasy komunistů a rozehrál tak zvaný "patový výsledek voleb". Po týdnech marného vyjednávání pak přišla zpráva jako blesk z čistého nebe. Jiří Paroubek a Miroslav Kalousek, tehdejší předseda KDU-ČSL, oznámili, že se dohodli na menšinové vládě s tím, že jejich vláda bude tolerovaná KSČM. Poté vypuklo u lidovců "povstání", Kalousek byl svržen a plán na vytvoření menšinové vlády ztroskotal. Celá "patová" situace nakonec vyústila do stavu, kdy se našli dva konstruktivní poslanci (Melčák a Pohanka z ČSSD), kteří nakonec odešli z hlasování o důvěře druhé Topolánkovy vlády a tím umožnili její vznik. Paroubek nakonec po letech úsilí dosáhl svržení Topolánkovy vlády v čase českého předsednictví EU. Vznikla "překlenovací" vláda Jana Fischera, která měla být do termínu mimořádných voleb na podzim roku 2009. Díky ústavní stížnosti poslance Melčáka, který napadl ústavní zákon o zkrácení volebního období sněmovny, však nakonec Fischerova vláda dožila termínu řádných voleb na jaře 2010.

Ve volbách 2010 voliči potrestali dvě nejsilnější strany způsobem nevídaným. ODS i ČSSD získaly dohromady něco málo přes 40% hlasů, tj. jejich zisk klesl téměř na polovinu oproti roku 2006. Na politickém nebi zazářily dva nové subjekty, TOP 09 a VV. Byla vytvořena vláda s dosud nebývale silnou podporou v poslanecké sněmovně, kde se mohla opřít o 118 poslanců. Velmi brzo se ukázalo, že projekt VV s formálním předsedou Radkem Johnem, ale faktickým šéfem Vítem Bártou, je Achillovou patou koalice. Aféry VV, zejména půjčky Víta Bárty některým poslancům VV, vládu paralyzovaly a nakonec vedly k odchodu VV z vlády a k faktickému rozpadu poslaneckého klubu VV. Podpora vládě se zúžila na 104/105 poslanců a začalo být zle. Když navíc vypukla krize uvnitř ODS zaměřená proti politice předsedy strany Petra Nečase, byla stabilita vlády podlomena. Krize v ODS více méně kontinuálně pokračovala a vládu nakonec pohřbil zásah ÚOOZ, po němž podal premiér Petr Nečas demisi.

Prezident Miloš Zeman využil tuto situaci k tomu, že bez konzultace s poslaneckou sněmovnou navrhnul za premiéra Jiřího Rusnoka, který kolem sebe shromáždil tým, o kterém Miloš Zeman prohlašoval, že je týmem odborníků. Před hlasováním o důvěře Rusnokovu kabinetu se opět ukázala nejednotnost v řadách ODS, Rusnokův tým sice důvěru nezískal, rozpadla se ale i do té doby avizovaná pravicová stojednička a výsledkem bylo, že poslanecká sněmovna podala návrh na své rozpuštění, který byl přijat s více než ústavní většinou 140 hlasů poslanců.

Výše zmiňované politické peripetie posledních jedenácti let by nás měly především vést k velké opatrnosti před jednoznačnými soudy. Vždy, když se zdálo, že má zřetelně navrch pravice (před volbami roku 2006) nebo naopak levice (před volbami 2010), voliči rozdali karty naprosto nečekaně. Místo očekávaného vítězství pravice v roce 2006 získala málem většinu ČSSD s KSČM a jen hlasy voličů hlasujících v zahraničí upravily výsledek na "pat". Nekonalo se ani velké vítězství Jiřího Paroubka v roce 2010, když jeho strana sice volby vyhrála, ale pouze s nepatrným náskokem před ODS a ČSSD nebyla schopna sestavit vládu. Jiří Paroubek na to reagoval rezignací na předsedu ČSSD a poté z ČSSD odešel k národním socialistům, které proměnil na Levici pro 21. století (LEV 21).

Předčasné volby, které proběhnou koncem října, budou mít v sobě dva hlavní směry. Ten časově starší bude stavět na kritice Nečasovy vlády a z této koncepce bude vycházet ČSSD. Nicméně, ustavení Rusnokova kabinetu ČSSD situaci nijak neulehčilo. Naopak, v pozadí vzniku tohoto kabinetu je prezidentova Strana práv občanů-zemanovci. Tato strana mnohem více útočí na neformálního lídra TOP 09 Miroslava Kalouska. Sám Kalousek však předvolební boj vidí jako souboj s prezidentem Zemanem, který se snaží ovládnout svou bývalou stranu ČSSD. Doposud hlavní pravicová strana, ODS, je momentálně oslabena a hledá i svou volební strategii. Miroslava Němcová, která byla bývalou trojkoalicí navržena na premiérku po Petru Nečasovi, se stala volebním lídrem ODS. Němcová je jedinou volební šéfkou, která má šanci s ODS dosáhnout na přijatelný výsledek.

Z nově vzniklých stran má zatím největší šance překročit pětiprocentní práh nutný ke vstupu do poslanecké sněmovny hnutí Andreje Babiše ANO. Jeho případný průnik do sněmovny by svědčil o nepoučitelnosti českého voliče, který ani po propadáku s VV není schopen rozpoznat, že hnutí ANO je založeno na stejných principech a politickém kalkulu. Okamurův Úsvit je především nebezpečným úletem mocichtivého člověka, který neváhá, pokud to považuje za výhodné, velebit komunismus, poté brnkat na protiromskou strunku apod. Úsvit se sice tváří více ideologicky, nicméně ideologie tak zvané přímé demokracie je cestou do pekel, jako obvykle vydlážděnou šlechetnými úmysly.

Velké šance dávám naopak průzkumy podceňované straně Miloše Zemana SPOZ. Pokud TOPka rozehraje hru na pokračování prezidentského klání - Zeman versus Schwarzenberg, podporu voličů Miloše Zemana straně SPOZ považuji za logickou. Z podzimních voleb tak může vzejít překvapivý vítěz z tandemu SPOZ a TOP 09. Čas rozhodnutí se blíží, do voleb zbývá pouhých osm týdnů!

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz