Média je postavila do jedné řady s korupčními zloději, představitel nejsilnější vládní strany na úroveň parazitů společnosti, ministr financí si o malých firmách myslí, že jsou na prd, odboráři v nich vidí kapitalistické vykořisťovatele a celkový pohled na jejich práci je díky propagandistické masáži sociálních inženýrů a jejich mediálních trubačů v ostatní populaci velmi nevlídný.

Podnikání je v naší republice sice dovoleno, naoko - některými partajemi, které nastavují pravicovou tvář - i „podporováno“, ale realita má ke sluncem zalitému dni volného trhu a svobodného obchodování velice daleko. Vychází to jako výsledek součtu výše uvedených mediálních klišé, socialistického řízení euroekonomiky a praktik byrokratického molochu, pro kterého je malá firma poměrně lehkou kořistí.

Je téměř neuvěřitelné, že v této daňově úřednické nepřátelské džungli dokáže navzdory systému mnoho firem ještě přežít. Pro současně vládnoucí neomarxisty je to „důkaz“, že se určitě nemají tak zle, jak říkají, pro lidi z praxe je to však téměř zázrak. Kdo má pravdu?

Bylo popsáno mnoho skutečných podnikatelských příběhů, od problematických začátků až po děsivě tragické konce. Co se však děje mezi tím? Má vůbec někdo z politické parlamentní věrchušky alespoň minimální zájem na tom, aby se tato odvážná, pracovitá a produktivní část společnosti nějak rozvíjela? Má vůbec někdo zájem, aby tito lidé, kteří často riskují úplně všechno, aby nemuseli být ovcí závislou na „milodarech“ z panských stolů, byli reálnou společenskou silou? Zajímají někoho jejich často nelehké, stálým stresem provázené životní osudy?

Pojem „podnikání“ se kvůli socialistické politice investičních pobídek, dotací, evropských fondů, netransparentních státních zakázek a nesmyslných poradenských živností posunul spíše do sféry „kamarádbyznysu“ se státem, kde se neroztáčejí kola kapitalismu, ale korupce a vyložené zlodějiny. Tato socialistická verze „podnikání“, kdy zisk je závislý na tom, co podepíše soudruh na úřadě při přerozdělování peněz, je natolik vzdálená skutečnému světu normálních řemeslníků, obchodníků, restauratérů a dalších majitelů menších firem, že pokud „novinář“ označí zmetka, který roky okrádá právickou smluvní kličkou státní pokladnu o milióny až miliardy, za podnikatele, měl by se raději poohlédnout po jiném zaměstnání.

Jaká je tedy skutečná situace? Co si reálně myslí a prožívají v současné době drobní podnikatelé, kteří nejsou napojeni na státní penězovod? Kteří musí denně poctivě dřít, aby nepřišli o celý svůj majetek, denně řešit placení faktur, daní, poplatků, denně bojovat s úřednickou hydrou a tunami jejích nesmyslných zákonů, předpisů a vyhlášek?

Většinou vám řeknou, že toho mají tak akorát plné zuby, a upřímně dodávají, že pokud by měli opravdu do puntíku dodržovat všechny nesmyslné příkazy, daňové předpisy a často nelogické vymyšlenosti, které se na ně valí z byrokratické mašinérie a správy daňového výpalného, nikdy by svoji firmu nemohli dále provozovat. Je to normální?

Kdo tvoří takovéto nesmyslné zákonné podnikatelské prostředí této země? Vypadá to, že stále stejní rudí závistiví hlupáci, pro které je samostatně podnikající jedinec opět třídním nepřítelem. Došli jsme zase před bránu znárodnění a národního plánovaného hospodářství? Co bude se střední třídou, co bude s páteří svobodně fungující ekonomiky?

Dle proklamovaných vizí současné vlády a hlavně Andreje Babiše se můžeme zřejmě „těšit“ na postupný konec drobného poctivého podnikání v Česku, tak jak deklaroval již před svým nástupem do velké politiky: „Malé a střední podniky – to jsou klišé a kecy. My potřebujeme podporovat velký průmysl, který tu má tradici.“ Přesně v tomto duchu dnes i jedná. Pro něho je „podnikání“ jeden velký kolotoč dotací, daňových prázdin či státních investičních pobídek, nikoliv denní mravenčí práce nějakých „otravných“ malých seflmademanů, navíc nebezpečných svou nezávislostí.

Jako pro každého eurosocialistu. Drobnému podnikatelskému „hmyzu“ tedy ještě více naložit, neboť se nehodí do schématu vznešených cílů stálého regulovaného růstu a šťastných zítřků pod praporem EU, kde soudruzi považují za to pravé podnikání jen přehazování hromad ničím nekrytých peněz a následné zachraňovaní zemí před státními bankroty. Holt, jiná liga.

Našim drobným podnikatelům nikdo nové peníze nenatiskne. Musí si je vydělat. A většinu z nich odevzdat pod hrozbou kriminálu „sociálnímu státu“ na podporu toho „pravého velkého erárního pseudopodnikání“. Strana a vláda jim navíc plánuje další „možnosti rozvoje“. Mohou si koupit a používat drahé pokladny s EET. Po čase budou zřízena finanční trestní komanda a běda každému, komu v kase bude něco chybět nebo přebývat. Ztrestat, zavřít, ožebračit. Babišův model řízení firmy jako státu. Která štvaná zvěř by podobný hon vydržela?

Psáno pro pravyprostor.cz

Převzato z Kriz.blog.idnes.cz se svolením autora