Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR proběhly 3. a 4. října, účast byla (bez opravdu mála) 69% hlasujících občanů. Výsledek? Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale se 108 členy je možno uvažovat (s největší pravděpodobností) o koalici tří stran: ANO, SPD, na jejíž kandidátce jsou i členové Svobodných, PRO a Trikolory, a Motoristů. Známé skutečnosti, známá čísla.

Je téměř před vánocemi. Osoby, o kterých předseda nejvýše se umístivšího ANO uvažuje jako o vhodných kandidátech na členy své vlády, se na Hradě střídají jako apoštolové na orloji. To vše proto, aby je (asi) prezident lépe či možná vůbec poznal. Aby mu představili nejen sebe, ale i svoji úvahu o tom, jak by hodlali, pokud nebudou „shledáni lehkými“, to své budoucí ministerstvo spravovat.

Dnes „to tedy bouchlo“! (tak označovala moje babička chvíle, kdy se staly důležité události). Předsedu vlády jmenuje prezident republiky 9. prosince. Snad! Snad se nenajdou ještě nějaké jiné důvody, proč by tak neučinil. Snad bude i souhlasit s navrženou vládou ve složení, jaké mu předseda nejsilnější strany předestře. Snad! Proč pochybnosti? Nejvíce otazníků vyvolává u prezidenta osoba 40ti letého adepta, ke kterému má hlava státu výhrady.

Mezi těmi výhradami je nějaký po hospodě kolující telefon, ošklivé označení malé holčičky a „hajlující“ pravice. To vše z doby, kdy byl onen adept v létech, kterým se lidově říká telecí. Adept se brání. Ubrání, neubrání? Uvidíme. Alespoň snad ta „hajlující“ pravice se vzdělanému člověku, jakým prezident zcela jistě je, musí zdát podivná. Přece on, jako nejen vzdělaný, ale i zcestovalý člověk, viděl sochu Marca Aurelia, stojící na Kapitolu v Římě.

Toto vše se děje v době, kdy cukráři a pekaři pečou cukroví, bednáři dodělali sudy, do kterých vinaři stočili první víno. Jak se takové hrátky cukrářům, pekařům, bednářům a vinařům líbí v době, kdy se musejí pořádně otáčet, aby vydělali na živobytí a zaplatili daně na ty hrátky, to nevím. Možná se to ale líbí kolářům, i když jejich řemeslo, krásně předvedené na začátku seriálu Cirkus Humberto ještě mladým Martinem Stropnickým, najdeme už pouze ve vlastivědných muzeích.

Do doby vánočních svátků snad bude vše vyřešeno. Pak se ozve „aleluja“ a budeme mít nejen vánoce, ale i vládu. Ty vánoce určitě. Vládu? Snad!