Na začátku mi dovolte uvést alespoň část jednoho z dopisů, který mi přes mé stránky www.rudolfmladek.cz posíláte: … "Velmi se s Vámi názorově shoduji. Ty poslední příspěvky – ohledně nucených prací – mně mluví z duše. Byl jsem již tak několikrát bez práce, přičemž se jednalo i o transformace podniků či prodeje, ne vlastní vinou. Jsem o tři roky starší než Vy, taktéž jsem pracoval v zajímavých pozicích, i když ne na Vaší úrovni. Proto je toto téma pro mě doposud velmi citlivé. Když lidem seberou peníze, alespoň důstojnost by mohli ponechat. Přeji hodně úspěchů v dalším životě. Ještě jednou děkuji za Váš čas, který jste si našel pro neznámého občana".

Rozhovor s ministrem Drábkem uveřejněný na iDnes dne 14. července 2011 není ničím jiným, než trapnou mediální fraškou. Nemá vůbec smysl znovu vést debatu o tom, že zametání je práce jako každá jiná. Už jsem zde jednou napsal, že ji dobrovolně s manželkou na Vysočině děláme spolu s ostatními občany Častrova na jaře každý rok, a oba máme dva vysokoškolské tituly s tím, že já se ve svém pokročilejším věku snažím získat třetí. Debata není o zametání, ale o zneužití politické moci k ponižování formou nucených prací. Drábkova sociální reforma rovněž není o debatě, které práce si více vážíme, nebo které ne, ostatně hodnotu práce určuje z velké části trh. Můj pohled posoudí rozdělení občanů, tak jak jej Drábek provedl.

Drábek totiž v uvedeném rozhovoru představil svou zvrácenou doktrínu a jím navrhované opatření, které má být aplikováno na DVĚ skupiny obyvatel. Citujme:Toto opatření se bude týkat od 1. ledna všech, ať berou podporu v nezaměstnanosti nebo podporu v hmotné nouzi. Kdo se svévolně rozhodne, že nechce pomoc od státu, je to jeho právo. Ale nedostane od státu žádnou finanční podporu, pokud není ochoten se na tom sám nějak podílet.

A licoměrně pak Drábek dodává: Pro mě je podstatný ten princip, kdy odvádím svým spoluobčanům aspoň něco za to, že mi pomáhají. Tento princip mi přijde normální, není na tom nic dehonestujícího. Je to naprosto férový vztah mezi tím, kdo pomoc žádá, a tím, kdo ji poskytuje.

Nezbývá než si opětně vysvětlit o co tu v podstatě jde. Jedna, tedy PRVNÍ skupina obyvatel, která většinově stále pracuje a odvádí formou pojištění do systému příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je přece skupinou, která platí předem. Podílí se předem. Solidárně si šetří na situaci, do které se může /většinou bez své viny/ dostat. Na tuto skupinu se vztahuje mnou už dříve uváděný zákon O zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. tak, že lidé do 50 let věku mohou dostávat podporu po dobu pěti měsíců, lidé od 50 do 55 let ji mohou pobírat osm měsíců a lidé nad 55 let až jedenáct měsíců v tzv. podpůrčí době. Všichni tito lidé PŘEDEM dlouhodobě peníze odvedli a to nejen formou zmiňovaného příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ale odvedli i daně a poplatky na zdravotní systém. Kde by se bez těchto lidí vzaly peníze na Drábkův ministerský plat? Vyžadovat od těchto plátců DALŠÍ úsluhy je nemorální.

Za tím si stojím a nebyl jsem nikdy ani jeden den bez práce. Jistě Drábek může navrhnout změnu zákona a dokonce zrušení jakýchkoliv podpor v nezaměstnanosti těmto lidem. O tom jak se našetřené peníze v postkomunistických zemích lidem kradou, čteme v denním tisku stále. Mizerná morálka je nositelem zase jen mizerné politiky.

DRUHÁ skupina obyvatel ale pobírá peníze na základě zcela jiných zákonů. Především zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který DRUHÉ skupině umožňuje získat např. příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, ale i mimořádnou okamžitou finanční pomoc, dále podle zákona ještě z éry komunistické (sic!) tj. zákona č. 100/1988 Sb. úlevu na zdravotní pojištění nebo jednorázové příspěvky, a vše se točí okolo poměrového srovnání příjmů vycházejícím ze zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, doplněného zákonem č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

Tento pro někoho nudný výčet zákonů ale napovídá, že DRUHÁ skupina obyvatel je dlouhodobě nezaměstnaná, mnozí dokonce vůbec žádnou práci ani nehledají, a mnozí také dlouhodobě do solidárního systému NIC ostatním občanům nepřinášejí. Ani poplatky z pojištění, ani daně. Tato skupina je tedy zcela odkázána na nás ostatní pracující, bez ohledu zda přispíváme z práce v soukromém sektoru, nebo státním.

Pominu-li téměř nulovou snahu státu této DRUHÉ sociální skupině pomoci k získání práce a respektovat i některá její specifika, pak srovnání DRUHÉ skupiny s PRVNÍ, jako občanů, kteří údajně podle Drábka shodně nepřispívají do solidárního systému a měli by si proto nějakými nucenými pracemi poskytnutou pomoc státu odpracovat, pokládám za nehorázné, věcně prolhané a politicky zcestné. Je to pohled těch, kteří zřídili gulagy s odůvodněním, že všichni ti Děnisovičové málo přispěli do společné komunisticko-socialistické kasy.

Tvrzení Drábka, že jde o jednání férové, když vyžaduje (tedy chce vynucovat) stejnou práci od těch, co do systému peníze vložili i od těch, co z něj pouze čerpají, snad už nemá ani cenu komentovat. Co je na Drábkově plánovaném vydírání té PRVNÍ skupiny férové, ať mi klidně někdo napíše. A k faktu, že budou Drábkem porušována základní zákonná ustanovení, pak cituji alespoň ústavní Listinu základních práv a svobod a to Čl. 30:

1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele

A na možnost využití tohoto práva si drtivá většina českých občanů předem přispívá. Proto se, podle mého odhadu, svého nárokovatelného příspěvku občan soudně domůže, i bez vyděračské podmínky Drábkových nucených prací.

Nemám ani vteřinu námitek, aby ten, kdo ze systému jen bere a dosud mnoho nepřispěl, aby alespoň trochu vrátil, těm, kteří na něj přispívají, a to formou práce, kterou zvládne. Nikdy jsem neobhajoval to, aby jedni pracovali na druhé. Ale aby ti, co pracují, byli o svůj díl solidárních úspor okradeni a POLITICKY (!) formou nucených prací postaveni na roveň těch, kteří už roky jen pobírají (a mnozí i svou vinou) většinovou společností vytvářené prostředky na dávky v hmotné nouzi, to je sociální karikatura, která s logikou a vyspělou společností nemá nic společného. Jenom s tou totalitní. A taková je podstata návrhu ministra Drábka. Nespravedlivá ke slušným lidem a politicky nechutná.

A všichni rozumní víme, že žádné pracovní nařízení nedonutí část DRUHÉ sociální skupiny k jakékoliv práci a budeme jen svědky další „kanadské“ debaty o českém rasismu. Co takhle zrušit staré bolševické zákony a zákony o hmotné nouzi zpřísnit a výrazně omezit, namísto vymýšlení ponižujících prací pro všechny bez rozdílu, JAK finančnně přispěli? Co tahle konečně navrhnout, aby občané PRVNÍ i DRUHÉ skupiny, měli účinný zákon o Úrazovém pojištění, který stále neplatí? Když takový zákon mohli mít francouzští námořníci už za Krále Slunce Ludvíka XIV, proč jej v 21. století nemáme my? Co kdyby Drábek přestal vymýšlet jak co nejrychleji pracující občany, v jejich mimořádné situaci při dočasné ztrátě zaměstnání, vydírat a ponižovat a raději vymýšlel něco užitečného? To bych toho od ministra, kterého si i já platím, chtěl asi moc, co?