Je hluboký příkop mezi ODS a ČSSD dán jenom vzájemnou averzí stranických předsedů a ostrými předvolebními střety? Byla to agresivní volební kampaň, která polarizovala společnost, nebo je za obtížemi vzájemných vztahů ještě něco více, něco, co brání uzavření racionální dohody o správě země na základě nesmírně vyrovnaného výsledku voleb?

Mýtus o sociální soudržnosti

Jistě lze na vrub nepřiměřeně agresivní rétoriky Paroubka či Ratha přičíst nemalou část viny. Nicméně není kouře bez ohně a v tomto případě je zcela nepochybné, že za poslední rok sociální demokraté pořádně přiložili pod kotel.

Byl to Vladimír Špidla, který přišel s termínem sociální soudržnosti, aniž ho ovšem podrobněji vysvětlil. Sociální demokracie se tímto termínem ohání velmi vehementně, ale fakticky soudržnost společnosti za uplynulé volební období výrazně narušila. Společnost uprostřed Evropy jistě z historických důvodů špatně snáší vysoké příjmové rozdíly a lidé nechtějí na ulicích vidět žebráky. V devadesátých letech si to velmi dobře uvědomovaly i pravicové vlády a sociální stratifikace probíhala poměrně pomalu. I díky tomu je v Česku dlouhodobě mimořádně nivelizovaná úroveň příjmů domácností. To je také mimochodem jeden z důvodů, proč je Česká republika považována za zemi s malým počtem chudých lidí. Bída se totiž v těchto průzkumech obvykle počítá jako výrazná odchylka od průměru.

Nic proti. Většina společnosti tento stav poměrně dobře akceptovala. Ještě v době Zemanovy vlády platilo, že se mezi výkonnější částí společnosti a tou hendikepovanou udržovala rovnováha tak, že socialistický růst dávek byl doprovázen poklesem zdanění.

Faktické snižování daní bylo zakomponováno do daňového systému a daňová kvóta každoročně klesala.

S příchodem Špidlova kabinetu a hesla o sociální soudržnosti došlo ke zlomu. Nejenže vláda poprvé v historii od vzniku Československa v roce 1918 ztratila respekt k principům rovnovážné fiskální politiky a strach z astronomických deficitů. Když navíc zjistila, že tato politika je vzhledem k závazkům vůči EU neprůchodná, přijala řešení, které jednoznačně zatížilo mnohem více lépe situovanou část obyvatelstva.

Takzvaná reforma veřejných financí byla založena především na zvýšení DPH pod záminkou harmonizace daní s EU. Došlo k přesunu některých položek ze snížené pětiprocentní sazby do základní devatenáctiprocentní. Šlo především o nejrůznější služby využívané více lidmi s vyššími příjmy - telefony, internet, kultura, sport, veřejné stravování. K tomu se přidal postih živnostníků stanovením minimální daně a zvýšením odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Živnostníci a podnikatelé navíc v diskusích o majetkových přiznáních, registračních pokladnách a povinně vydávaných účtenkách na nákup nad padesát korun dostávali cejch lumpů a podvodníků žijících na úkor společnosti. Penzijní reforma, jež by zajistila alespoň trochu přijatelnou penzi lidem platícím velmi vysoké částky na současné důchodce, pak byla jednoznačně odmítnuta.

Vše dokonáno bylo potom masivním nárůstem nejrůznějších regulací a byrokratizací státní správy. Tečku učinily daňové novely z minulého roku, které snižovaly daně nejvíce těm, kteří jich platí nejméně. Lidé s příjmy nad třicet tisíc korun se daňových úlev nedočkali, a jsou tedy zřejmě socialistickou vládou považováni za lumpy, kteří si své peníze nevydělali, ale nejspíše ukradli, a tak má stát právo jim je sebrat.

Nejrůznější sociální dávky přitom stále rostly, ale kvalita veřejných služeb poskytovaných těm, kteří je z největší části financují, se zhoršovala. Vykrádání aut a bytů i další drobná kriminalita policii zajímá čím dál méně, úroveň školství si vynucuje, aby si lidé, například za výuku jazyků svých potomků, stále více připláceli, ve státním zdravotnictví to bez protekce také není zrovna jednoduché a není to tak dávno, co jedna ministryně zdravotnictví prohlásila, že ví o nemocnicích, do nichž by si nikdy nelehla.

Soudit se má smysl jen pro toho, kdo má právo jako koníčka, protože justice dokáže privátní zájmy ochraňovat až v takových termínech, kdy to fakticky nemá smysl. A příkoří způsobovaná státem jeho rozhodujícím daňovým poplatníkům by se dala vypočítávat dále.

Neschůdný projekt

Prostě sounáležitost platících s přijímajícími byla krátkozrakou a populistickou politikou vlády zaměřenou jen a pouze na volební výsledek ČSSD vážně narušena. Zejména střední vrstvy vysoce kvalifikovaných zaměstnanců a živnostníků jsou silně nespokojeny s nebývalou strmostí přerozdělování a mizernou funkčností veřejných služeb. Růst ekonomiky hnaný především silně dotovanými zahraničními investory tuto nespokojenost nejen nesnižuje, ale spíše zvyšuje.

Tito lidé pak volili zejména ODS, protože jim slíbila změny. Pokud nyní při jednáních tato strana vymění změny za korýtka pro své funkcionáře, už jí to neodpustí. A to je také velmi vážný důvod, proč je velká koalice tak neschůdným projektem. Ledaže by Paroubek kývnul na rovnou daň, spoření na důchod a skutečnou reformu zdravotnictví.

Zejména střední vrstvy vysoce kvalifikovaných zaměstnanců a živnostníků jsou silně nespokojeny s nebývalou strmostí přerozdělování a mizernou funkčností veřejných služeb

Lidové noviny, 3.7.2006

zástupce šéfredaktora Eura