Aféra odstupujícího ministra ODS Martina Kocourka poškodila pověst ODS i české politické scény obecně. Důvěra občanů v politickou elitu bude pochopitelně po takové záležitosti otřesena ještě více než doposud.

Pokud se politik se na půdě parlamentu přiznává k podvodnému jednání kvůli rodinným záležitostem, navíc hodně podivně a možná proto, aby zakryl jiné deliktní jednání (třeba korupci?), je to jistě tristní vysvědčení politické kultury.

Pro ODS bude aféra znamenat zátěž i pro další období, zvláště pokud bude zahájeno trestní stíhání Kocourka a celý případ dojde k soudu v období před krajskými nebo jinými volbami. Nicméně pro občanské demokraty nemusí být její důsledky natolik drtivé, jaké by mohly být v případě jejího jiného načasování.

Aféra totiž bezprostředně nesouvisela s činností Nečasovy vlády (byla spíše dědictvím Topolánkovy éry), nezhatila hlasování o reformních zákonech, Kocourek relativně rychle odstoupil (což bude moci ODS argumentačně využívat i v budoucnu) a občanští demokraté zjistili, že na ně může být leccos zjištěno a vytaženo a budou na to zřejmě reagovat snahou zahltit média aférami jiných politiků a stran.

V souvislosti s dlouhodobější činností Kalouskových cifršpiónů na Finančně analytickém útvaru MF a vstupem Andreje Babiše na politické kolbiště se v části ODS a struktur kolem ní objevila nervozita. Ta může být odbourávána stupňující se činností sítí napojených na občanské demokraty, která bude zaměřena na poskytování negativních informací o protivnících ODS PR agenturám.

Avšak boj spočívající ve zveřejňování afér mezi konkurenty na pravici a ve středu bude mít za důsledek nárůst popularity pro sociální demokraty a komunisty a celkovou radikalizaci politiky. Zatímco schválení reformních zákonů žádnou výraznou protestní vlnu nevyvolalo (a masivní bezpečnostní opatření proti hrstce demonstrujících z iniciativy ProAlt působilo podivným dojmem), dopady těchto zákonů už mohou vést k pouličním nepokojům. A naštvanost ulice aféry jako ta Kocourkova pochopitelně silně podněcují a staví do problematické role ty, kteří chtějí obhajovat vládní reformní kroky.

Kocourkova aféra byla u ODS jednou z mnoha a zřejmě zanedlouho zapadne do řady přechozích skandálů (kdo si dnes vzpomene na aféru Drobil či na ještě starší aféry "špióna" Moravy, zkorumpovaného starosty Kvapila a další). Řetězení se těchto afér by však stranu – zvláště její vedení – mělo vést k hlubší sebereflexi, kterou ale nelze v prostředí odtržené politické elity očekávat. Víra, že "na mě snad nic nenajdou", je u řady lidí z establishementu stále silnější než odpovědnost vůči poctivým straníkům a voličům. Tuto víru by snad mohl překrýt pud sebezáchovy, pokud se neobjeví příliš pozdě.