Novodobá budoucí vládní koalice se dohodla na společném programu a nyní se bude dohadovat už jenom o korytech. Kolik na každého z nich asi připadne. Tento kočkopes nazvaný koaliční smlouva , který vznikl smícháním programů tří budoucích vládních stran, je pozoruhodným dílem. Budeme rozdávat potřebným a ulevovat těm ostatním. To je první poznatek z uveřejněných statí koaličního programu. Na čem jsme se nedohodli, to tam radši nedáme.

Nyní ještě uslyšíme od každé strany zvlášť, že v programu je to, co bylo maximálně možné prosadit.

Je to moc hezké, jaké všechny prebendy nám budou plynout z nového programu budoucí vlády. Jenomže já jsem bohužel utrpěl ekonomické vysokoškolské vzdělání a chybí mi tam pořád to jediné. Kde se na to vezmou peníze.

Daně se zvyšovat nebudou, prý se to dá financovat z rezerv státního rozpočtu.

Za rok nám řeknou sorry, zdroje už nejsou, budeme muset na ty sliby vybrat více na daních nebo někde jinde.

Vzhledem k tomu, že již od roku 1996 řídím velké zdravotnické zařízení, které jsme museli zprivatizovat, protože by moje manželka a další lékaři neměli dnes kde pracovat, dovolím si tvrdit, že o financování zdravotnictví toho vím poměrně dost. Je to pro mne sedmnáctiletá zkušenost protkaná spoustou bezesných nocí, jak zítra tohle či ono zaplatit, když pojišťovny neposlaly ještě peníze.

Ale dost stýskání. Nikdy jsem se nechtěl vracet do politiky, ale nabízel jsem svoji odbornost při tvorbě programových částí hnutí ANO.

Napsal jsem dokonce svoje návrhy, jak řešit tuto problematiku. Odpovědí mi bylo, že rádi použijí moje návrhy ve svém programu. Naštěstí z mého návrhu nezbylo vůbec nic. Volební slibovací program tvořili odborníci na mediální publicistiku a možná lékaři, kteří sice umí léčit, ale o ekonomice zdravotnictví nevědí ani zbla.

Vše se obrátilo, na mne to dělá dojem, že peněz je dost a šetřit se nemusí.

Takže díky za každé dobré ráno, kdy ještě budeme dýchat a žít.

Hlavně, že budeme vládnout.