16.10.2021 | Svátek má Havel


POLITIKA: Dobře utajená pozitivní kampaň

13.5.2010

Podle našich politiků jsou media viníkem jejich špatné pověsti. Media nepřinášejí informace, jsou podjatá, jejich prvotním zájmem není informovanost jejich čtenářů a diváků, ale jejich vlastní zisk. Mnohé z toho je alespoň částečně pravda. Nemá ale cenu vinit media z toho, že je naše veřejnost znechucena politikou obecně a současnou volební kampaní konkrétně.

Politické strany nám místo informací a diskuse o svých programech nabízejí propagandistická hesla.

Z "pozitivní" kampaně zůstala jen hesla - u sociálních demokratů hlavními tématy jsou: "Nedovolíme ohrožení zdraví lidí", "Snížíme zadlužování České republiky", "Bojem proti korupci snížíme státní výdaje". U žádného z těchto témat se nedozvíme, jak toho ČSSD chce dosáhnout. Hledám-li ve volebních materiálech informace, dozvíme se, že zdraví lidí chtějí sociální demokraté chránit zrušením regulačních poplatků. Zadlužení chtějí snížit zvýšením příjmů a zmenšením výdajů. Korupci budou likvidovat zavedením protikorupčního balíčku a tím, že nebudou šetřit na lidech, ale na státu.

Dosáhnout toho chtějí především "nápravou škod způsobených vládou ODS". Je to skutečně originální koncept. Náprava škod způsobených ODS byla permanentním tématem sociálních demokratů ve všech dosavadních volbách. Věnovali se jí celých osm let od roku 1998, kdy sociální demokraté převzali vládu, až po rok 2006, kdy prohráli volby. Výsledkem jejich snažení byl nárůst státního dluhu z 173.1 miliard Kč v roce 1997 na 802,5 miliard Kč. Stalo se v době největšího růstu HDP. Z posledních dvanácti let vládla ČSSD osm let a úřednická vláda rok.

To, o čem píši, volební kampaň založená v té "positivní" části jen na heslech, není ovšem jen problémem sociálních demokratů. Jinak nevypadá ani způsob, jakým se o přízeň voličů uchází i ODS.

Mám-li hledat v paměti, čím mě chce ODS v těchto volbách oslovit, napadá mne jen jedno heslo: "Řešení". Podíváme-li se na stránky ODS či na malou menšinu jejích billboardů, najdeme další hesla: "Pracovní místa", Nízké daně", "Proti dluhům".

Pokud na stránce ODS klikneme na poutač s těmito krásnými slogany, vyskočí na nás stránka věnovaná volbám. Její hlavní "atrakcí" je další poutač, který mi (dnes) sděluje, že "Kalousek ohrožuje českou ekonomiku", "Rekord v kočárkiádě padl" a že Petr Nečas lituje odchodu Otakara Motejla. Dozvím se i, že ODS přichází s unikátním internetovým projektem virtuální demonstrace.

Pokud ale chci najít informace o tom, jak chce ODS dosáhnout onoho nabízeného "řešení" a co jím vlastně má být, musím se napřed zapojit do jakési střílecí internetové hry v menším okénku stránky, ve kterém hráč musí postupně sestřelovat pohyblivé uhýbající cíle, v tomto případě názvy jednotlivých tématických programových okruhů. Teprve pak, zřejmě to má být cena za zásah, se dostaneme na stránku s informací. Pokud se nám to podaří, dozvídáme se sice více než na stránkách ČSSD, ale dozvídáme se to v tak kryptické formě, že se nevyhneme podezření, že se jedná o další internetovou hru, tentokrát na antickou věštírnu. Schválně, co si jako čtenář představíte po přečtení tohoto receptu ODS na snížení státního dluhu:

"Urychlíme zřízení Státní pokladny a realizaci Účetní reformy veřejné správy, což přispěje ke zprůhlednění finančních toků a zefektivnění rozhodovacích procesů v oblasti veřejných financí. Výdaje nad 1 milión korun budou zveřejňovány na internetu."

Přiznám se, že ač se považuji, díky svým zkušenostem politického poradce, spíše za nadprůměrně informovaného občana, podléhal jsem dosud sebeklamu, že cosi jako státní pokladna již existuje, byť pod jinými názvy (například "erár", nebo "státní kasa"), jako souhrn jinak nazývaných státních, resortních a jiných veřejných účtů. Možná se ODS rozhodla dát pomyslnému pojmu konkrétní formu. Možná se rozhodla - pro zprůhlednění finančních toků a zefektivnění rozhodovacích procesů - zřídit vedle Ministerstva financí a České národní banky ještě další vrcholovou instituci, skutečný zhmotnělý a reálný "Erár". Možná se jedná o zřízení nového účtu, přes který mají být prováděny všechny budoucí transakce s veřejnými financemi. Možné jsou i desítky jiných vysvětlení. Některé spíše komické, jiné snad správné. Dokonce možná i dobré a prospěšné. V žádném případě se ale nedozvídám, jak si to ODS představuje a jak se tím sníží státní dluh.

ODS nám slibuje, že dokončí důchodovou reformu, a v tomto případě nám podává i vysvětlení, jak to udělá: "Dokončíme důchodovou reformu. Podpoříme penzijní připojištění a spoření, konkurenci penzijních plánů a dobrovolný převod důchodového pojištění do důchodových fondů. Jeden z nich bude státní. Veškeré nové privatizační příjmy budou směřovat na penzijní reformu."

K tomu jsem velmi skeptický. Důchodová reforma se jen velmi těžko podaří prosadit, pokud nebude produktem konsensu, a konsensus o ní zatím nepanuje dokonce ani mezi ODS a jejími potenciálními koaličními partnery. Vše, co nám ODS může slíbit, je to, že se bude snažit, aby reforma byla přijata. Tak, jak tento bod zní, se otvírá pole pro obvinění, že ODS jen zneužívá obav veřejnosti o další vývoj důchodového systému pro své vlastní politické cíle, v tomto případě pro potřeby své volební kampaně. V případě, že důchodová reforma nebude skutečně dokončena, se pravděpodobně stane dalším klackem na ODS, podobně jako se jím stala "Modrá šance". "Slíbili jste, že ji dokončíte. Slíbili jste, že bude obsahovat to, či ono"

Voliči ODS mají dlouhou paměť. A voliči ČSSD se budou muset, jako vždy, spokojit tím, že jim jejich strana raději neříká nic.

Tolik pro "positivní" kampaně našich politických stran. O jejich skutečných cílech a představách o jejich naplnění se veřejnost dozvídá jen velmi málo. Povětšinou hesla a kusé nebo někdy zavádějící informace. Velmi často není skutečným obsahem tzv. "positivní informace" vlastní program a informace o metodách jeho naplnění, ale negativní informace o soupeři. Tam, kde skutečné informace existují, je musíme pracně hledat a ještě pracněji rozšifrovat. Troufám si říci, že jen málo voličů si dá takovou práci. A zdá se mi, že o to naše politické strany ani nestojí nebo alespoň neusilují.

Jinak je tomu, jak se zdá, s "negativní" kampaní. Tam, kde se jedná o pošpinění soupeře, není nic, o čem by političtí stratégové našich stran decentně pomlčeli nebo snad usoudili, že je to "příliš konkrétní" a přesahuje hranice obecné slušnosti a respektu k soupeři. O soupeřích se dozvídáme věci, ze kterých se nezvedá jen adrenalin, ale někdy i žaludek. Nikdo se nezdržuje ani zjištěním, zda jsou informace korektní a relevantní, ani tím, zda jsou alespoň pravdivé. Smyslem naší politické soutěže není to, kdo získá voliče presentací programu a cest k jeho naplnění, ale to, jak kdo dokáže naházet více špíny na své soupeře - a mnohdy kupodivu i na své potenciální spojence.

Není pravdou, že negativní kampaň, kterou nás ohromují naše největší politické strany, je něčím legitimním, že je importem ze zavedených demokracií západní Evropy a zámoří. Za čtyřicet let pobytu na "Západě" jsem zažil mnoho volebních kampaní a v mnoha z nich jsem aktivně pracoval. "Negativní" komponenty kampaní jsou tam jen velmi malou částí celkového informačního obsahu volební kampaně, jsou velmi přísně omezeny na přesně definovaná soupeřova "slabá místa" a poukazují na jeho chyby a nedostatky konkrétní formou. Není třeba říkat, že takové poukazy jsou vždy podrobeny kritice jejich faktického obsahu a v případě chyby se vrací autorům jako bumerang. U nás se nevrací nic. U nás se maximálně poukáže na to, že soupeř je ještě horší. Účinnost nesouvisí s tím, nakolik jsou informace pravdivé. Účinnost se měří množstvím špíny, které se nám podaří na soupeře nakydat. Pokud se "tam" o soupeři v bulvárním tisku objeví pomlouvačné informace osobního a intimního charakteru, málokdy se stane, že by je politický oponent přímo opakoval. Pokud se informace ukáží jako pravdivé, škoda je na straně provinilce a k jejich papouškování není důvod. Pokud ne, pozornost se soustředí na toho, kdo je politicky zneužil. U nás je tomu jinak. Osobní útoky jsou naprosto legitimní a často užívanou metodou politického boje. Oprava či omluva? Neslýcháno, nevídáno.

Největší pravicová strana, ODS, dokonce došla tak daleko, že si na základě bulvárních polopravd a lží řeší své vlastní vnitřní problémy a sestřeluje své vlastní leadry.

Často čtu, že naše politická scéna zhrubla. Padají obvinění, kdo za to může. Stejně často čtu, že největším problémem naší politiky je korupce a "ideologická vyprázdněnost" našich politických stran. Nechci zastírat, že mnohdy skutečně jde o reálné problémy. Myslím ale, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda korupce a ideologická vyprázdněnost jsou skutečně prvotními problémy naší politiky. Pokud by tomu tak bylo, nebránilo by nám nic v tom, abychom se uvnitř našich stran i šířeji, na celé politické scéně mohli věnovat jejich řešení. My ale řešení nehledáme. Korupce je vždy velikým problémem před volbami. V předvolebním období, stejně jako v období mezi volbami ale nehledáme řešení, hledáme cesty k tomu, jak korupci "přišít" soupeři. Odpovědí na obvinění z korupce je jen to, že "ti druzí" jsou ještě horší. "Boj" proti korupci je téměř bez výjimky v podstatě jen mediálním "bojem" proti korupci "tam u nich". Stejně tak je tomu s "ideologickou vyprázdněností". "Ideologicky prázdný" je vždy ten druhý. Málokdy se specifikuje, v čem ta vyprázdněnost je, a nikdy se neřekne, co je jejím protikladem a proč je ten protiklad lepší formou politiky. Ještě jsem nečetl nějakou analýzu "ideologické vyprázdněnosti v naší politice". Rád bych se zúčastnil nějaké skutečné věcné diskuse na toto téma.

Naším hlavním problémem ale, i přes vše, co jsem zde řekl, není ani politický negativismus, ani zhrubnutí veřejného prostoru. Náš veřejný prostor není horší než jinde. Nemyslím ani, že napadení Bohumila Sobotky na volební akci ČSSD bylo nějakým vyvrcholením politického násilí v České republice. Sobotka není první politik, který se stal cílem fyzického napadení. Došlo k němu mnohokrát již před tím, mezi jinými mohu například uvést útok na Mirka Topolánka loni v létě, nebo dokonce neporovnatelně agresivnější útok s daleko vážnějšími následky na Jiřího Svobodu v prosinci 1992. V zahraničních parlamentech, i v demokratických zemích, často vidíme dokonce bitky poslanců.

Problém, ke kterému přispěly kromě jiných i všechny popsané příčiny, je podle mě krize důvěry. Občané vždy věděli, že naše politika má své problémy, a pojmenované problémy byly vždy přítomné.

Novým prvkem je to, že problémy nejenže nemizí, ale ve skutečnosti nejsou řešeny a rostou a občanům a voličům dochází trpělivost. Spolu s ní mizí i důvěra, že naše politické strany mají schopnost a vůli problémy řešit. Nic z toho, co vidíme v letošní kampani, důvěru veřejnosti k politikům a politickým stranám nevrátí a nezíská.

Naše krize přerostla v krizi důvěry. A pokud strana nemá důvěru, veřejnost nepřijme její "korupční balíčky" a nepomůže jí žádný "návrat ke kořenům". Pokud návrat k ideálům poctivosti a čistoty úmyslů budou veřejnosti prezentovat staré tváře, kterým už veřejnost nevěří, a pokud budou strany spoléhat na soupeřovy bradavice, bude strana možná ideově vyhraněná, ale bude tím víc voličům k smíchu.

Strana, která se sníží k tomu, že se jejím hlavním tématem stane naprosto prázdná negativní kampaň, říká voličům "my sice možná máme dobrý program, ale nevěříme sobě, že jej dokážeme prodat, a nevěříme vám, že jej můžete pochopit. Takže se vás raději pokusíme získat tím, že budeme ukazovat na bradavici na tváři našeho soupeře."



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.