„Jen zvuk helikoptéry s premiérem Jiřím Paroubkem na chvíli přehlušil rozvodněnou řeku v okolí Podhradí nad Dyjí. V malé jihomoravské vesnici se ve středu téměř na vlastní kůži přesvědčil, že zprávy o velké vodě nejsou vůbec nadnesené. Policejní vůz, který ho vezl z místa přistání vrtulníku do Podhradí, musel totiž po silnici přejet zhruba desetimetrový úsek, kudy se už neúprosně valila rozvodněná Dyje.“

Tato zpráva médií je jako vystřižená z akčního filmu. Vzpomněl jsem si na kanady, maskáče, černé tričko a unavený obličej ministra vnitra Grosse, když při povodních v roce 2002 koordinoval činnost záchranných složek. Faktem je, že tyto akční scény tehdy přinesly ovoce. V následném zářijovém průzkumu veřejného mínění pozitivně hodnotilo Stanislava Grosse 80 procent občanů. Na povodňové vlně se úspěšně svezl i tehdejší ministr obrany Tvrdík a nakonec i premiér Špidla, který ve svém projevu k národu nepřímo naznačil, že vítězství nad živlem je v podstatě jeho zásluhou.

Stejně jako Špidla a spol., se chopili katastrofy jako jedinečné šance i současný premiér a jeho vládní kolegové. Povodně pro ně nemohly přijít v lepším čase. Paroubek, Bublan a další se prohánějí po republice, projevují svoji účast s lidmi ohroženými povodní a slibují pomoc, čímž si zvyšují volební preference. A zde se dostáváme k jádru věci. V roce 2002 vláda také slibovala opatření, která by eliminovala škody při velké vodě. Letošní povodně ale ukázaly, že to byly, z velké části, zase jenom sliby. Typickým příkladem je právě Znojemsko, kde už od roku 2002 poukazují na nedostatečnou informovanost z rakouské strany, odkud Dyje přitéká. Potvrdily to i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) a rakouský Účetní dvůr, které zjistily, že se při minulých povodních rakouští a čeští úředníci nedokázali kvůli jazykové bariéře domluvit. Na obou stranách hranice mají úřady navíc rozdílnou pracovní dobu, a tak často varování na druhé straně nikdo nepřebírá. Vláda se doposud, stejně jako jinými nálezy NKÚ, tímto problémem nezabývala. Nyní na to znovu premiéra upozornil starosta Podhradí Petr Čálek. Jiří Paroubek se nenechal zaskočit a s odhodlaností sobě vlastní nahlas uvažoval, zda se obrátit přímo na spolkového kancléře nebo problém vyřídit s představiteli Dolního Rakouska. Ovšem ve chvíli, kdy už je značná část Znojma pod vodou, je na takové úvahy pozdě. Podobné je to s výstavbou protipovodňových hrází na mnoha místech republiky, na které vláda v roce 2002 slíbila přispět, ale dodnes se tak nestalo. A tak se vládní představitelé znovu diví a znovu slibují.

Opravdový majstrštyk však předvedl Vítězslav Jandák. Pro ministra kultury není snadné se na povodních zviditelnit. Jandák ale také pochopil, že je to jedinečná šance, a proto alespoň přispěchal za znojemským starostou s dotazem, zda jsou ohroženy kulturní památky ve Znojmě, například klášter Louka. Zdržovat starostu města, kterému hrozí evakuace tisíců obyvatel, dotazy na ohrožení kulturních památek, je vrcholem neomalenosti. Kdyby se ministr zajímal o loucký klášter dříve, zjistil by, že to je, bohužel, budova zdevastovaná minulým působením armády, takže vypadá, jako by už dávno postižená povodní byla. Jediný, kdo by v souvislosti s klášterem mohl pociťovat obavy je firma Znovín, která část budovy opravila a komerčně využívá.

Jsme zkrátka ve stejné situaci jako při minulých povodních. Vládní představitelé na obrazovkách s živlem v pozadí sbírají politické body, ale postižení občané si budou muset z velké části znovu pomoci sami. Pro sociální demokraty jsou povodně v tomto období výhodou ještě v jiném smyslu. Pokud by se po volbách znovu chopili vládní odpovědnosti a znovu neplnili svoje předvolební sliby, budou se moci znovu vymlouvat na povodně, které jim udělaly čáru přes rozpočet.